Home / Ze železnice  / Historie  / Staniční kronika žst. Bystřice (u Benešova)

Staniční kronika žst. Bystřice (u Benešova)

Nová výpravní budova na nedatované kresbě (přibl. 1915)

Pamětní kniha staničního úřadu Bystřice u Benešova, tak, jak byla sepsána z opisů apod. od r.1945 ofic. Hynkem Sušickým, zástupcem přednosty a insp. Miloslavem Blažíčkem, přednostou stanice. Ze Sbírky staničních kronik Národního archivu, inv.č. 144, ka. 8).

Fotografie a obrázky z kroniky se nedochovaly, kdosi je odcizil. Vložené fotografie a obrázky snad postačí.

Za přepis kroniky patří velký dík Simbovi, bez jehož pátrání v hlubinách archivů by nevznikl nejen tento, ale vlastně žádný článek z historie železnice, které jsme dosud uveřejnili.

Přepsal i kroniky žst. Tábor, Čekanice, Chotoviny, Sudoměřice, Stupčice, Horní Borek, Heřmaničky, Votice, Olbramovice. K jejich vydání na tomto webu asi již nedojde. Na první dekádu března je totiž naplánováno jejich zveřejnění na webu NA…


*** Železniční stanice Bystřice u Benešova ***

 

(1871 – 1918 / 1924 – 1938 / 1945 – 1952)

Traťová oblast staničního úřadu Bystřice u Benešova.

Traťová oblast staničního úřadu Bystřice u Benešova prostírá se od domku č.90 (od zastávky tomické) k domku č.98, tj. od km 124.0/1 do km 133.0/1 v délce 9ti km trati České Velenice – Praha a v šíři 4 km po každé straně trati. Hranice činí vesnice Mlýny, Bezejovice, Zahrádka, Libeč, Maršovice, Libohošť, Božkovice, Semtín, Jiřín, Ouběnice, Kobylí, Miroslav, Chudláz, Kopaniny, Jezviny, Podhájí, Hůrka, Jarkovice, Tvoršovice.

Zeměpisný obraz přikázané oblasti.

Přikázaná oblast zdejšího staničního úřadu nalézá se větší částí v politickém okresu benešovském v středních Čechách na trati České Velenice – Praha skoro uprostřed linky vedoucí z Prahy do Tábora. Stanice sama před rokem 1909 pouze Bystřicí jmenovaná, nalézá se v obci jména „Bystřice na dráze Wilsonově“, leží na 49st.44´ severní šíře a 14st.50´ východní délky od Grenwiche (tj. 32st.20´ od poledníku Farského). Výška nad mořem jest 371.0011 m (nad hladinou moře jaderského).

Polohopisný obraz přikázané oblasti.

Uvedená oblast ze dvou třetin náleží k politické okresní správě benešovské, ze zbývající části patří k politické správě sedlčanské. Stanice zdejší náleží k politické okresní správě v Benešově u Prahy ze strany severní ve vzdálenosti 6ti km je město a stanice Benešov u Prahy, ze strany jižní nejbližším úřadem železničním je stanice Votice – Veselka. Stanice Bystřice sama i městys Bystřice na dráze Wilsonově leží v rovině vybíhající ku straně jižní a východní paprskovitě v úžlabiny, mezi nimiž vystupuje lesnatá vysočina zvaná „Hory“. Městečkem protéká potok zvaný „Bystrý“, vlévaje se do rybníku „Splavu“ (viz obrázek). Na straně severní zvedá se za rybníkem „Semovickým“ mírná vyvýšenina „Bojiště“ , níží se ihned k Jírovicům a od zájezdní hospody „Na Kovárně“ zvedá se opět až na hranice přikázaného nám úseku, tj. katastru konopišťskému. Hrad a podhradí viz v obrazech.

Poslední majitelé Konopiště: arcivévoda František Ferdinand d´Este a jeho choť Žofie, vévodkyně z Hohenbergu.

Hrad Konopiště byl sídlem arcivévody Františka Ferdinanda d´Este, zavražděného 28.června 1914 v Sarajevě. Na hradě tomto rozhodnuto bylo též mezi arcivévodou a německým císařem Vilémem o vzplanutí světové války, na jejímž ukončení přiznán byl hrad Konopiště s rozsáhlou oborou a veškerými dvory do lůna Republiky československé. Parky konopišťské nejsou za republiky udržovány, proto není teď po bývalé a na obrazech viditelné nádheře památky. Na straně západní vystupuje mírná vyvýšenina v šíři asi 1,5 km odkud dosti příkře spadá do úvalu tvoršovického, přirozené to hranice zdejší oblasti na západě. Městečko naše má 232 čísel a 1400 obyvatel, má obecnou 6ti třídní školu smíš., katolický kostel s farou a jedním (novým) hřbitovem. Farnost náleží pod patronát líšenský. Městečkem probíhá historická říšská silnice, vedoucí z Českých Budějovic do Prahy. V Bystřici u Benešova jest poštovní a telegrafní úřad vyzbrojený moderní telefonickou centrálou pro místo i okolí. Obchodů smíšených je zde několik, taktéž skoro všechna běžná řemesla jsou zde zastoupena. Nejvíc je zde živností hostinských a řeznických. Četnická stanice zdejší čítá 3 muže a velitele.

Důležité události z dob počátku zdejšího úseku.

Původní výpravní budova čp. 156, v roce 1915

Původní výpravní budova čp. 156, v roce 1915

Trať naše i budova č.p. 156 vystavěny byly v roce 1871 podnikatelem Františkem Šebkem, tehdy majitelem panství tvoršovického. O první jízdě vlaku není zde žádných záznamů. Podle ústního podání a stručných záznamů v kronice městyse měla býti stanice postavena ve středu obce. Pro velký odpor zdejších povozníků byla staniční budova vystavěna téměř čtvrt hodiny chůze od městyse. Během let rozšířením průmyslu městys vzrostl, takže nyní leží stanice přímo v obci. Dopravu osob a nákladu provozoval před výstavbou železnice zdejší poštmistr, majitel hlavní pošty v místě. Podle zápisu v obecní kronice měla hlavní pošta v Bystřici stav 9 koní. Přípřeže byly obstarávány místními hospodáři. Ti všichni viděli v železnici konkurenta a nechtěli proto prodati pozemky potřebné pro stavbu trati. Z toho důvodu musela býti železnice vystavěna na pozemcích, patřících panství konopišťskému a tak byla stanice položena do značného oblouku a od středu městyse ve vzdálenosti přes 1 km.

Vznik a vývin služebního místa.

Náčrtek ze staniční kroniky

Náčrtek ze staniční kroniky

Ve stanici Bystřice byly až do roku 1913 jen dvě hlavní a jedna manipulační (skladištní) koleje (viz obrázek).

 

Stavební úpravy staniční.

Teprve v roce 1913 přikročila správa dráhy k výstavbě nového nádraží č.p. 193, vybudování třetí hlavní (křižovací) koleje a slepé koleje (pro nastávající podzimní manévry) a nového nákladního skladiště. Práce tyto zadány byly firmě F.Vrzal, Votice-město. Po úmrtí tohoto podnikatele za půl roku dostavěla uvedené objekty fa.Keller & Mladějovský z Prahy. Nová přijímací budova od roku 1913 – viz obrázek . Stará přijímací budova upravena jest pro naturální byty železničních zaměstnanců.

Celkový pohled na nově upravené stavební objekty zezadu, tj. z hráze rybníka „Splavu“ ukazuje následující obrázek.

Foto z hráze Splavského rybníka, nedatováno. (Foto: sbírka Milana Šebora)

Foto z hráze Splavského rybníka, nedatováno, (Foto: sbírka Milana Šebora)

V roce 1919 přikročeno ku stavbě II.koleje v úseku Benešov – Votice Město prováděné v oblasti naší firmou ing.V.Faigl v Zlonicích.

Spodní stavba, jakož i nadjezdy u všech strážních domků dostavěny byly v roce 1922, bohužel až do dneška z finančních důvodů nebylo možno budovati vrchní stavbu, takže využitkováním dosavadní práce v tomto případě bude se zabývati teprve budoucnost.

Změny vedení služebního místa.

Služba od zahájení provozu na nově vybudované trati prováděla se zde dle systému dvou, tj.přednosty stanice a přiděleného „kaséra“. Prvním přednostou zdejší stanice byl Jan Schvab z Vysokého Mýta, kterýž funkci zastával tu přes 30 roků, dosáhnuv titulu oficiála. Zemřel zde jako výslužník v roce 1917 a jest na zdejším hřbitově též pohřben. Po něm nastoupil po menší přestávce Josef Mašek, nar. v Nuslích, kterýž zde působil po 11 let, odešel jako oficiál k dopravnímu úřadu v Nuslích. Nyní je komerčním náměstkem v Praze – Wilsonovo nádraží. Nejstarší typ nákladní lokomotivy na naší trati až do roku 1913 používané řada 73 (viz obrázek, kde je též I.přednosta stanice Bystřice). V roce 1913 nastoupil místo přednosty stanice oficiál Bohumil Bucek, kterýžto dosahnuv hodnosti inspektora zastává funkci přednosty stanice až do dneška. Data jeho životní dráhy uvedena jsou na stránce … (dále).

Důležité události od 28.října 1918.

Ku konci října 1918 při panující tehdy chřipkové epidemii bylo znamenati na telegrafních linkách naší trati častější korenspondenci v českém jazyku, dávanou najmě ze stanice Praha – nádraží Františka Josefa.

Prohlášení samostatnosti.

Němčiny přes protesty vídeňské generální inspekce stále ubývalo, až dne 28.října za všeobecného vzrušení ve služebních našich místnostech přijímán byl odpoledne telegram Národního výboru, tj. prohlášení československého státu, podepsán byl dr. Isidor Zahradník. V den převratu působili zde : vrchní revident Bedřich Koller z Benešova, náhradník za přednostu stanice asistent J.Pilař z Čerčan za B.Štefla, asistent F.Milka z Votic města výpravčí náhradník za Fuku J. Dopravní službu vedl v den převratu asistent Pilař.

Ihned sdělena radostná zpráva všem zaměstnancům zdejšího služebního obvodu, tj. výhybkářům, strážníkům hradel XVII., XVIII. a strážníkům tratě na domcích 90, 92, 93, 94, 95 a 98.

Oslava dne převratového.

Zpráva ta přijímána byla našimi lidmi všude s jásotem a nadšení všeho lidu zdejšího městečka, kamž prvně z nádraží našeho zpráva o prohlášení samostatnosti došla, vyvrcholilo v mohutné manifestační schůzi vyhlášené obecním úřadem dne 29.října 1918 na náměstí v Bystřici a ukončené průvodem s hudbou, který došel až k nádraží, kdež znovu zdejším lékařem MUDr. F. Kulíkem zdůrazněna potřeba klidu, v tu dobu tolik žádoucího.

Dne 30.října 1918 zvolen byl 12ti členný místní národní výbor v Bystřici,ve kterém zasedati též dva zřízenci železničního obvodu – Josef Brož, staniční dělník a František ???, dělník vrchní stavby. Ačkoliv v tu dobu byla nouze o potraviny již kritická, vyčkávali železniční zaměstnanci trpělivě, dostane-li se nám též něčeho z potravin politickou správou v Benešově zabavených – však marně. Teprve na zákrok zdejšího adjunkta Štefla přidělilo okresní hejtmanství pro všechny zaměstnance v Bystřici bydlící 4q nerafinovaného cukru.

Pohotovost sokolstva a četníků.

V témže dni nastoupilo k dozorčí službě sokolstvo, které současně odebíralo vojenskou výzbroj přijíždějícím vojínům. Sokolstvu vykázána byla k pobytu čekárna II.třídy, ježto udržovalo pohotovost i v noci. Ihned po prohlášení samostatnosti hlásil svoji pohotovost na nádraží četnický strážmistr s mužstvem jemu přiděleným – zákroku téhož nebylo však vůbec zapotřebí.

Pořádek ve službě.

Politickou změnou touto nebyla učiněna žádná škoda na železničním majetku, ježto všichni zřízenci bez výjímky se zdvojenou pozorností a chutí práce svoje vykonávali.

Složení slibu v republice.

Slib věrnosti republice složili všichni zaměstnanci dne 12.listopadu 1918 bez výjimky.

Změny ve vedení služebního místa od 28.října 1918.

V době převratu ve vedení služebního místa nenastala změna zásadně žádná. Pouze přednosta stanice Bohumil Bucek čtvrtý den nastoupil opět službu po zdravotní dovolené.

Příslušníci staničního úředu zdejšího v den převratu.

Příslušníky zdejšího staničního úřadu v den převratu byli (viz obrázek) : Bucek Bohumil, Fuka Josef, Štefl Bohdan, Rejžek Karel, Pokorný Rudolf, Bartůšek František, Brož Josef, Bárta Antonín, Parkán Antonín, Soukup František, Zoul František.

  • BUCEK Bohumil vrchní revident, přednosta stanice, narozený roku 1873 v Postupicích, absolvoval středoškolská studia gymnasiální v Benešově a v Táboře. Působil ve službách dráhy od roku 1896 střídavě v Malém Chvojně, v Podmoklí, v Moldavě, v Benešově, v Říčanech, v Rokycanech, opět v Benešově a v Bystřici. V den převratu byl na zdravotní dovolené a čtvrtý den nastoupil opět do služby.
  • ŠTEFL Bohdan adjunkt, výpravčí vlaků, narozený roku 1887 v Telči na Moravě, absolvoval tamtéž střední školu reálnou, po maturitě nastoupil u firmy „Pražská akciová strojírna“, dříve „Ruston a spol.“ v Praze VIII. jako technický úředník (po 3,5 roku) a od roku 1909 vykonává dopravní službu v Bystřici.
  • FUKA Josef adjunkt, výpravčí vlaků, narozený roku 1883 v Litomyšli, absolvoval střední školu reálnou v Hodoníně, dále 6 semestrů na vysoké škole technické v Praze, působil u dráhy od roku 1908 v Heřmaničkách, na to od roku 1912 v Bystřici. V den převratu odjížděl právě rychlovlakem z Černovic, kdež byl ve válce jako výpravčí vlaků za frontou ruskou exponován. Dostavil se do služby za týden po převratu.
  • REJŽEK Karel asistent, výpravčí vlaků, narozený roku 1891 ve Štěkni, absolvoval střední školu reálnou v Písku a v Plzni. V den převratu nacházel se na italské frontě u vojenských drah. Po převratu dne 8.listopadu 1918 vrátil se do Bystřice a nastoupil pak hned do služby u přídělovny vozů ředit. st.drah v Praze.
  • BARTŮŠEK František staniční dozorce, nákladní pokladník, narozený roku 1879 v Bystřici, vyučený řemeslu truhlářskému, působí od roku 1903 v Bystřici do dnešního dne. V den převratu byl těžce nemocen španělskou chřipkou. Dostavil se do služby za 3 neděle po převratu.
  • BÁRTA Antonín skladištní zřízenec, skladník, narozený roku 1866 v Bystřici, absolvoval tři gymnasiální třídy v Benešově. Od roku 1891 jest činným u stanice Bystřice do dnešního dne jako skladištní dozorce. V den převratu byl ve službě.
  • PARKÁN Antonín výhybkář, narozený roku 1868 v Horní Vsi, působil od roku 1890 v Horní Cerekvi a Kostelci jako staniční dělník, od roku 1909 v Bystřici jako výhybkář do dneška. V den převratu byl zde ve službě.
  • POKORNÝ Rudolf výhybkář, narozený roku 1878 v Milevsku, vyučený řemeslu obuvnickému, působil od roku 1907 u dráhy v Bystřici. V den převratu byl zde ve službě. Zemřel 19.9.1923
  • ČÁHA Jan výhybkář, narozený roku 1879 v Bystřici, vyučený řemeslu cihlářskému, působí od roku 1906 u stanice Bystřice jako staniční dělník. V den převratu byl nemocen španělskou chřipkou. Slouží zde dodnes.
  • PRŮŠA Václav výhybkář, narozený roku 1868 v Topělci u Písku, zaměstnáním zpočátku jako povozník. Od roku 1905 v Praze Wils.n. jako čistič vozů, od roku 1907 v Bystřici jako staniční dělník, pak jako výhybkář dodnes. V den převratu byl zde ve službě.
  • SOUKUP František staniční dělník, narozen roku 1881 v Dobříčkově u Benešova, povoláním kočí, od roku 1909 u sekce táborské, od roku 1911 u stanice Bystřice, napřed jako staniční dělník, pak jako výhybkář, v kteréžto hodnosti službu dodnes zastává. V den převratu byl zde ve službě.
  • BROŽ Josef staniční dělník, narozený roku 1878 v Bystřici, vyučený řemeslu krejčovskému, od roku 1907 u sekce táborské, pak u stanice Bystřice jako staniční dělník a skladištní zřízenec dodnes. V den převratu byl těžce nemocen španělskou chřipkou. Touže nemocí ztratil 15ti letého syna Josefa.
  • ZOUL František staniční dělník, narozený roku 1885 v Zahrádce u Maršovic, povoláním hospodářský dělník u rodičů, od roku 1912 u sekce táborské, od roku 1916 u stanice Bystřice jako staniční dělník a od roku 1923 (po smrti výhybkáře Pokorného) jako výhybkář dodnes. V den převratu byl zde ve službě.

Nehody, úrazy a tragické události ve službě.

Vlak 265 a 211 dne 27.9.1918.

Ze železničních nehod těsně před převratem sluší uvésti střetnutí se vlaku č. 211 s vlakem č. 265 dne 27.září 1918 na odjezdových výměnách, přičemž 5 vozů bylo vyšinuto z kolejí a různě poškozeno. Osobní doprava po 5 hodin udržovala se přestupováním. Případ vzbudil u úřadů rozruch z té příčiny, že v osobním vlaku zařazen byl hned za poštou salon místodržitele král. českého hrabě Coudenhova. Nikdo však zraněn nebyl. Na místo nehody přijel pomocný vlak z Vršovic, kterýž ještě týž den cestu uvolnil.

Vlak č.265 dne 21.2.1921.

Dne 21.února 1921 v časných hodinách došlo zde při vjezdu vlaku č. 265 k vyšinutí nákladního prázdného vozu (Yn) před vjezdem do stanice (vlak č. 265 pravidelně zde projížděl), což mělo za následek něco nevídaného. Celkem 32 vozů nákladních vykolejovalo, z nichž 14 úplně bylo rozbito nebo jinak těžce poškozeno. Osobní doprava od 5té hodiny do 14té hodiny udržovala se s velkými obtížemi přestupováním, ježto trosky vozů všechny tři koleje ve stanici úplně zabarikádovaly. Na místě fungovaly pomocné dva vlaky z Vršovic a z Tábora. Odvezení rozbitých součástí vozových a úprava místa nehody trvalo potom celý týden. Rovněž vyhledávání a pozorování rozbitých zásilek dalo velikou práci, ku které sem byl zaslán úředník odd. VI. Poraněni byli dva průvodčí vlaku č. 265 z nichž jeden měl proraženou ruku v zápěstí železnou svorou, druhý seskočiv při rachotu z jedoucího vlaku, utrpěl menší vnitřní zranění. Celková škoda odhadnuta byla asi na 2 miliony Kč.

Příhoda vzbudila pochopitelný rozruch a všecky časopisy se jí zabývaly. Jinak omezily se případy tohoto druhu u nás na události malého rozsahu, o jichž průběhu bylo by bezúčelno se zmiňovati.

Schopnost stanice pro válečnou dopravu.

Po nové úpravě stanice, hlavně po vybudování slepé koleje k vojenským účelům, odbývaly se v roce 1913 ve středních a jižních Čechách velké armádní manévry. Jak silně naše stanice byla na přepravách vojenských angažována, vidno z přiloženého nákresného jízdního řádu té doby.

Vliv podnebí krajiny na zdravotní stav železničních zaměstnanců.

Krajina zdejší je celkem zdravá a nebýti zde dvou rybníků (semovický a splavský) a neupravené silnice, která z větší části roku je bezedným bahnem, byl by zde i počet lehčích onemocnění železničních zaměstnanců minimální.

Významné činy železničních zaměstnanců.

K významným činům železničních zaměstnanců zdejších nedošlo.

Školské poměry železničních zaměstnanců.

Školské poměry železničních zaměstnanců jsou zde celkem uspokojivé, ježto v místě samém je občanská škola 6ti třídní (současně též školou průmyslovou pokračovací). V sousedním městě Benešově s příznivým železničním spojením jest měšťanská škola chlapecká i dívčí, gymnasium a stálá škola hospodářská i hospodyňská. Kromě toho vystupuje v nejnovější době naděje na zřízení měšťanské školy v Bystřici, oč někteří železniční zaměstnanci, jsouce členy obecního zastupitelstva, nemalou mají zásluhu.

Význam stanice jakožto praktického učiliště železničního.

Svou nepříznivou železniční polohou a povahou služby (staniční) dopravní stala se stanice Bystřice po převratu cvičným místem pro adepty služby dopravní. Uvádím zde ty, kteří se zde v dopravní službě vycvičili a zkoušku dopravní absolvovali :

  • Nölscher Josef – nastoupil ode dne 2.1.1919 – status II b – odešel do Trnavy
  • Zderadička František – 17.2.1919 – II b – Mstětice Lázně Ostrov
  • Stibůrek František – 1.4.1919 – II b – Benešov
  • Stěhule Josef – 1.5.1919 – výpomocný písař – Vysoké Mýto
  • Čížek Josef – 16.5.1919 – II b – Podmokly
  • Oliva Jaroslav – 1.8.1919 – výpomoc.st.mistr – Vlašim
  • Dýcha Rudolf – 1.6.1919 – výpomoc.st.mistr – Vlašim
  • Tüřk Josef – 1.8.1919 – výpomoc.st.mistr – Dolní Kralovice
  • Táborský Drahomír – 1.2.1920 – II b – Uhersko
  • Jiroušek Zdeněk – 15.6.1920 – II b – Kolč
  • Peška Eugen – 18.10.1920 – II b – Vršovice Nusle
  • Zrcek Ladislav – 6.12.1920 – II b – Senohraby
  • Novák Boh. – 15.3.1921 – výpomoc.st.mistr – Benešov (neobstál)
  • Šach Josef – 1.1.1922 – II b – Čerčany
  • Strnad František – 12.6.1923 – III a – Ledečko
  • Horala Emanuel – 14.9.1923 – III a – Kolín
  • Chrz Václav – 15.2.1923 – III a – Modřany
  • Kořínek Stanislav – 9.4.1923 – III a – Praha Wils.n.
  • Bouda Jan – 29.8.1923 – výpomoc.st.mistr – Praha Wils.n.
  • Vogl Jaroslav – 3.11.1923 – výpomoc.st.mistr – dosud zde
  • Brabec Bohumil – 28.8.1923 – II b – Přelouč

Kromě několika jiných, kteří zde byli jen krátkou dobu, jedná se hlavně o zřízence výpomocné.

Události od 28.října 1918, jež zobrazují život železniční

a) z hlediska vývoje: Od převratu 28.října 1918 až do doby uzákoněné 8 hodinové práce vykonávala se služba ve zdejší stanici dle týchž zásad jako za vlády rakouské. Teprve po roce 1919 přibyl do stavu personálu 1 výpravčí, 1 výhybkář a 2 dělníci a služba provádí se až do dnešního dne dle zákona o osmihodinové práci sb. z. a n. č.91 ze dne 18.prosince 1918.

b) výpravní oprávnění: Výpravní oprávnění zůstalo pro zdejší stanici nezměněno (osoby, zavazadla, živá zvířata, nákladní zboží, rychlé zboží všeho druhu). Jedině výstavbou slepé koleje (v roce 1913 pro vojenské účely) umožněno je nyní nakládání velkého množství dříví, jak brusného, tak i dlouhého, jež by jinak pro nedostatek místa zde voženo býti muselo k nakládání do Benešova.

Nová výpravní budova ve výstavbě, 1914

Nová výpravní budova ve výstavbě, 1914

Národnost obyvatelstva.

Obyvatelstvo celé přidělené oblasti povždy je vesměs národnosti české. Výjimkou je majitel panství Lišna (historicky Leštno) asi 5 minut z Bystřice dr. Vincenc Daněk s chotí a dvěma dětmi – všichni národnosti německé. V oblasti vyskytující se rodiny židovské byly vždy převážnou většinou národnostně indiferentní a jsou i nyní. Někde se v těchto rodinách projevuje smýšlení germanofilské.

Sklon vůkolních obcí ke stanici.

Ohledně nákladní frekvence z obcí a samot v oblasti ležících, mají vesměs všecky přirozený sklon ke stanici zdejší pro příznivý terén příjezdný a jsou to :

  • Bezejovice 6 km
  • Božkovice 7,6 km
  • Chudláz 6 km
  • Dlouhá Lhota 7,3 km
  • Drachkov 5 km
  • Holivín 8,3 km
  • Hůrka 4,5 km
  • Jarkovice 2,6 km
  • Jezviny 4,8 km
  • Jeleneč 9,3 km
  • Jiřín 9,8 km
  • Jírovice 2,6 km
  • Jinošice 5 km
  • Kobylí 7 km
  • Libeč 8,4 km
  • Lišno 2,3 km
  • Lištěnec 2,7 km
  • Maršovice 10,7 km
  • Mlýny 4,4 km
  • Mokrá Lhota 2,5 km
  • Miroslav 6,3 km
  • Neveklov 12,5 km
  • Nesvačily 3 km
  • Nová Ves 7,1 km
  • Opřetice 3,7 km
  • Ouběnice 6 km
  • Petrovice 3 km
  • Pičín 11,7 km
  • Podhrází 5,4 km
  • Pozov 6,8 km
  • Popovice 10,3 km
  • Radošovice 4,5 km
  • Semovice 1,5 km
  • Splav 1 km
  • Tloskov 13,5 km
  • Tisem 7 km
  • Tožice 5,5 km
  • Tvoršovice 4 km
  • Vrbětín 6,7 km
  • Zahrádka 7,7 km
  • Zahořany 5,5 km
  • Zderadice 8,1 km

Sklon obcí, ležících na pokraji oblasti se přirozeně často dělí a to až z polovice k výpravnám stanic sousedních, tj. stanicím Benešov a Votice-Veselka. Ohledně osobní frekvence platí až na malé výjimky totéž uvádím současně, že nelze též podceňovati frekvenci zastávky tomické, ležící 6 km od Bystřice směrem k Č.Velenicům.

Vývoj průmyslu a hospodářství.

Až do převratu zůstávala produkce průmyslová a hospodářská beze vzestupu až na malé výjimky na témže bodě. Byly to hlavně okolní dvorce s lihovary, dále hospodářská povaha zdejší krajiny, které naši stanici zaměstnávaly pravidelně svými produkty a dovozem surovin, jmenovitě uhlí. Po převratu stoupala produkce hospodářská, takže vývoz v roce 1921 činil již : u brambor asi 86 vagonů, tj.asi o 35% více jak v letech předválečných – u obilí a mouky asi 113 vagonů, tj.asi o 18%, u nerafinovaného lihu asi 36 vagonů, tj.asi o 12%, u slámy a sena asi 25 vagonů, tj.asi o 22% více jak v letech předválečných. Živého dobytka a masa z poražených zvířat, najmě ryb, odváží se nyní kvóta předválečná.

Veliké zmenšení nutno konstatovati u vývozu živých husí, který vznikem války do Německa byl úplně zastaven. Husy byly pro stanici Bystřici důležitým činitelem, uvážíme-li, že se jich za podzim každého roku 100 – 120 tisíc odvezlo celkem asi ve 250ti vagonech (počítáme-li 400 ks do jednoho vagonu řady ?b).
Shánění a nakládání husí mělo vliv i na obchodní ruch v městečku, ježto při velkém obratu rovněž městečko i okolí vždy těšilo.
Vyvinula se hlavně živnost hostinská. Až do dneška zachovalo se 6 hostinců (kromě 1 prodejny lahvového piva a 6 výčepů lihovin).
Rovněž jako u husí, omezil se vývoz ovoce po převratu na míru nejmenší, takže mluviti lze jen o zásilkách kusových.
Z průmyslových výrobků po převratu nutno jmenovati nábytek z továrny „Šebor a spol.“ (viz obrázek) vybudovanou po převratu v roce 1919 – 1920, jehož vývoz činil prvním rokem 61 vagonů kromě řeziva touto firmou vyváženého.

Dnes však vlivem stagnace průmyslové a finančním úpadku podniku samého je produkce valně omezena. Dále hospodářské stroje fy. „A. Melichar“, kteráž dnes rovněž je skoro pasívní. Za úvahu stojí dnes vývoz prkem z parní pily panství Lišno po převratu znovuzřízené, jejíž produkce se proti létům předválečným skoro zdvojnásobila.

Hrad (zámek) Lišno (Leštno)

Hrad Lišno (Leštno) založený asi roku 772, vzal svoje jméno od slova „leští“ (listnatý podrost), kteréhož až dodnes zde hojnost vyrůstá. Nejstarší známí udržitelé hradu Leštna (současně zakladatelé) jsou pánové z Benešova a z Dubé erbu „Odřivous“, kteří též osadu Bystřici založili, zovoucí jí po bystré říčce tudy tekoucí. Proslulým byl Václav z Dubé na Leštně, který roku 1414 obdržel s Janem z Chlumu nařízení od krále Sigmunda, o bezpečnost mistra Jana Husa na sněmu kostnickém pečovati. Dalšími majiteli Lišna byli Petr Holický ze Šternberka (jeho syn Oldřich jsa víry kalvínské, vystavěl proti hradu modlitebnici – nyní panská sýpka). Dalšími majiteli Leštna byli Kristián z Yllova a průmyslník Čeněk Daněk, šlechtic z Esse (od r.1872), jehož rodina je dosud majitelkou.

Zde vyobrazený lesní úřad a restaurace v Lištně u Bystřice vystavěny byly těsně před světovou válkou.

Mniška v lesích

V roce 1919 počala se objevovati v lesích panství lišenského ve velikém množství bekyně sosnová, krátce zvaná „mniška“ a když po zhoubě jí způsobené lesy uschly, bylo nutno vzhledem k následovníku jejímu lýkožroutu, lesy porážeti. Nastalo tudíž od roku 1921 vyvážení dříví všeho druhu, nejvíce však brusného a dlouhého z naší stanice a vývoz ještě dnes ve velkém do Německa a do vnitrozemských dolů se provádí. V důsledku toho jeví se velký vliv na naší dopravu a příjmy provozní. Denně odveze se průměrně asi 8 ke brusného dříví, tj.asi 150 tun při denním příjmu asi 8.000 Kč, číslo vedle ostatních značných příjmů stanice jistě pozoruhodné.

K podzimním předmětům vývozu náleží po převratu též cukrovka, která před válkou se ve zdejší krajině vůbec nepěstovala. Seje se jen u okolních dvorů a odveze se jí za podzim každého roku až 100 vagonů po 10ti tunách. Ohledně dodání jest od převratu stanice naše převážně zatížena týmiž předměty jako všecky stanice ostatní, nutno uvésti, že dovoz k nám po převratu velmi ochabnul vlivem častých hornických stávek, hlavně však přebytkem dříví z lesů mniškou zničených oslaben je nejvíce dovoz uhlí k nám (činil ročně až 300 vagonů). Uhlí odebíraly hlavně 4 lihovary (Petrovice, Lišno, Tvoršovice, Bystřice), 4 obchodníci uhlím (pí.Zoulová, V.Vrňák, A.Zajícová, J.Geduldiger), 1 pivovar (Tloskov), 2 cihelny (U Tomášků nad Lišnem, Bezejovice), 2 továrny (J.Tůma, A.Melichar), 3 mlýny (Splav, Semovice, Bezejovice) a různé korporace v obcích i jednotlivci. Viz obrázek továrny na ocelové nástroje p.Josefa Tůmy a mlýn Splav. Dnešní dovoz uhlí činí tak celkem asi 60% uhlí před válkou sem dováženého. Jedině v roce 1921 dosáhnul dovoz uhlí předválečné cifry, ježto zásobování palivem a pohyb průmyslu byl v témže roce vzhledem k ustálenějším cenám po převratu nejsilnější. Ze stálých předmětů jiných nelze jednotlivé druhy, zvláště v dovozu uváděti, ježto jsou to množství, jichž úbytek i přírůstek na dovozu zde nerozhoduje. Za to objevuje se po převratu současně se stavebním ruchem ovšem časově též zvýšení dovozu různých stavebnin jako :

  1. pro stavbu II.koleje z Benešova do Votic města došlo v letech 1919 – 1922 do naší stanice množství dříví, cementu, kvádrů, stavebního kamene, stavebního nářadí, strojů, hlavně však popele a škváry k navážkám, vysokých nadjezdů a dlouhých náspů železničních. Lze si snadno učiniti představu, co lze na přístavbu II.koleje v délce 12 km (z Benešova do Tomic) spotřebovati, trvá-li stavba 3 roky. Pak následoval dovoz kolejnic a výměnových konstrukcí, kteréž však znovu v roce 1923 byly odvezeny. Kolejnice jsou po trati rozloženy.
  2. Po převratu dostavována byla dávno již započatá silnice okresní z Jírovic do Neveklova a do Mokré Lhoty. Pro stavbu tuto docházelo do naší stanice množství štěrku, cementu, stavebního kamene a jiných, k tomu účelu potřebných předmětů.
  3. V roce 1920 uvedena zde byla do chodu továrna na nábytek „B.Šebor & spol.“, kteráž vystavěna byla rovněž po převratu z materiálů, po železnici sem dovezených.
  4. V poslední době v roce 1922 – 1923 vystavěna byla silnice z Bystřice do Semovic, pro kterouž veškerý hrubý a drobný kámen dovezen byl rovněž po dráze k nám.
  5. To však jsou případy zvýšení dovozu pouze časové a tudíž stavebniny jako stálý přírůstek uváděti nelze. Za uvážení sluší dovoz řízků z podzimní kampaně od doby, kdy se zde počala pěstiti řípa cukrovka. Možno však obírati se okolnostmi týkajícími se úbytku dovozu, jehož hlavní příčinou jest poválečná valutová nejistota a politická úprava hranic našeho nového státu, v řadě neposlední také politika celní a tarifní. Z nejdůležitějších příčin majících vliv na dovoz zboží do naší stanice byly časté stávky hornické a průmyslové, jichž od převratu byla celá řada. Uvádím krátce, že z důležitých předmětů je to kromě uhlí a koksu (v lihovaru líšenském topí se nyní výhradně dřívím) melasa a krmiva (pokrutiny), jichž dovoz pohybuje se v poslední době mezi 40 – 60ti % dovozu předválečného. Dovoz vápna a umělých hnojiv pro účely hospodářské doznal po převratu podstatného zvýšení. Uvésti je možno též dovoz řeziva a pilin pro továrnu „B.Šebor a spol.“, stavební vápno pro obchody, otruby a živý dobytek pro okolní dvorce, kteréžto předměty tvoří však jen asi 8% všeho dovozu k nám. Naděje na zesílení dovozu bude až po řádné konsolidaci u nás dosud stranickou politikou neurovnaných poměrů vnitřních a po řádné úpravě styků se zahraničím.

Návštěvy služeb. místa význačnými osobnostmi.

První význačná, avšak nepřímá návštěva uvítána byla na zdejším nádraží v osobě a družině pana presidenta Republiky čsl. T.G.Masaryka.

Čtěte také  Tomice a Bystřice - co nás čeká v květnu?

Příjezd pana presidenta T.G.Masaryka z ciziny.

V památný den příjezdu p.presidenta Masaryka z ciziny do vlasti dne 11.prosince 1918 naplnilo se nástupiště naší slavnostně vyzdobené stanice do posledního místečka občany z okolí i místa k pozdravení velkého bojovníka za vlast a svobodu – škola tvořila první řadu. V zástupu celém zřejmo bylo pohnutí při pomalém projíždění presidentova vlaku, z kterého tento jásajícímu zástupu rukou na pozdrav kynul.

Inspekce min.železnic dr.Isidora Zahradníka.

Po zahájení stavby II.koleje v trati Benešov – Votice město v červnu 1919 objevil se náhle v naší stanici tehdejší první ministr železnic Republiky Československé dr. Isidor Zahradník k malé přehlídce dosud vykonaných stavebních prací, nabádaje podnikatelství stavby k usilovné rychlé práci další, odejel zase po chvíli automobilem dále.

O inspekcích pánů ředitelů st.drah neb jich zástupců zde se zmiňovati nebudeme.

Příjezd generalmajora Stan.Čečka a legionářů.

Při příchodu legionářů došlo na zdejším nádraží dne 19.října 1920 opět k velké oslavě a to k uvítání generalmajora Čečka Stanislava, narozeného v obci Lišno u Bystřice. Generalmajor Čeček Stanislav je narozen dne 13.března 1886 v Lišně, před válkou byl zástupcem firmy Laurin a Klement v Rusku. Jeho otec byl dlouhá léta lesmistrem panství Lišenského. Očekávaný vlak s generalmajorem Čečkem a družinou vjel v 5 hodin 15 minut ráno za zvuku hymny do slavnostně vyzdobeného nádraží našeho. Hrála hudba Bystřická Hubínkova. Hlášení učinil panu generálovi přednosta stanice Bohumil Bucek, na to pozdravil se generál se svoji matkou, jež po 8 let neviděl, otce již na živu nezastav a když zástupcové městyse (řídící učitel Pošva, starosta městyse Bohumil Kráčmera, dr. Ferdinand Kulík za Sokol, starosta téhož Frant.Vilímek, za živnostníky Rudolf Bartůšek) pronesli uvítací řeči, veden byl pan generál s hudbou a velkým zástupem přítomného občanstva do otcovského domu v Bystřici nedaleko nádraží. Po dvouhodinové zastávce v Bystřici pokračoval vlak s generálem Čečkem v jízdě do Prahy. Návštěv pozoruhodnějších zde již nebylo a je nám tudíž omeziti se na případy shora uvedené.

Obydlení budov nádražních v době převratu.

V době převratu bydlel v nové přijímací budově (a bydlí dosud) pouze přednosta stanice Bohumil Bucek. Ve staré přijímací budově na byty upravené bydlely rodiny adj. Štefla, výhybkáře Ant.Parkána, v I.poschodí traťmistra Václ.Freumunda v přízemí, kdež byl také jeden prázdný pokojík sloužící tehdy za prodejnu chleba a mouky z vázaného konsumního zásobování.

 

Závěrek.

Z doby popřevratové uvésti ještě sluší, že zásobování železničním konsumem po převratu v naší stanici ve 3 měsících úplně přestalo, ačkoliv opatřování potravin soukromě dálo se ještě po celý rok 1919, ba i 1920 s velkými obtížemi. Také ukázněnost zdejšího zaměstnanectva při a po převratu jest témuž ku cti přičísti, ježto všecky historické události doby hladce a bez zvláštních obtíží naší oblasti přešly, oč nemalou zásluhu ??se nynější přednosta stanice Bohumil Bucek, který vždy s rozvahou a jistotou v historických počátcích republiky dovedl vystupovati.

Nejnovější stroj pro rychlovlaky. Viz obrázek – stroj řady 365 zbudovala První českomoravská továrna na stroje v Praze.

STAVITELSKÉ PAMÁTKY V OBLASTI.

  • Zámek Tvoršovice. Nyní jest majetkem obchodního domu „U Štajgrů“ v Praze, Vodičkova ulice (U Nováků). Majetníky jsou J.Novák a B.Dymda (??). Viz obrázek – celkový pohled a vyobrazení vnitřku (salonu a sálu).
  • Kostel Sv.Jakuba na Chvojně (XIV. stol.) Sem s oblibou dávala se dovážeti k pobožnosti rodina konopišťského vládce Františka Ferdinanda d´Este. Viz vyobrazení kostela.
  • Chrám Sv.Šimona a Judy v Bystřici. Založený a postavený v letech 1258 – 1278 od pánů z Dubé a Leštna. Viz vyobrazení.

1924

1925

Přeložení.

Podle úř.l.č.7 / 1925 byl přeložen vrchní revident Bohdan Štefl do Holubic (Dr.úř.Brno) jako přednosta stanice. Nástupcem v Bystřici u B. byl jmenován vrch.revident Fr.Oliva z Heřmaniček.

Rekonstrukce stanice.

Dne 22.10.1925 započato s rekonstrukcí zhlaví pražského a dne 29.10.1925 zhlaví velenického. Při tom byla stanice vypnuta ze zabezpečovacího zařízení a vjezdy a výjezdy zabezpečeny pákovými zámky. Stanice byla rekonstrukcí prodloužena na straně pražské o 54 m a na straně velenické o 148 m. Práce pozemní skončeny dne 26.11.1925, stanice opět zapnuta do zabezpečovacího zařízení.

Trvalý odpočinek.

Od 1.listopadu 1925 dán na trvalý odpočinek Antonín Bárta, sklad.zřízenec podřív, který zde zastával funkci skladníka.

Jmenování. Nástupcem Bárty jmenován sklad.zřízenec Josef Brož. Za Brože určen od odboru udržování dráhy v Benešově Václav Nerad, staničním pomocníkem pro zdejší stanici.

1926 – 1928

1929

Na počátku ledna 1929 napadlo zde na 60 cm sněhu při mrazu -24 st.C. V druhé polovici ledna 1929 mrazy na krátko polevily až na -2 st.C, ale po 20.lednu opět přituhlo a sníh padal při mrazu -20 st.C. Počátkem února nastaly silné mrazy a teploměr klesl až na -37 st.C ??? při častých sněhových bouřích až do 15.února 1929. Následkem velkých mrazů musela býti omezena doprava jak nákladní, tak i osobní. Uhlí nedocházelo, takže nejznámější továrny byly nuceny omeziti výrobu, ale i domácnosti trpěly nedostatkem paliva. Třetina personálu onemocněla chřipkou na dobu 11 – 21 dní.

Dne 26. a 27.února 1929 připadlo opět hojně sněhu při mrazu -12 st.C. Dne 28.února bylo -23 st.C, dne 1.března -26 st.C a dne 3.března -28 st.C mrazu. Dne 4.března opět připadlo 15 cm sněhu.
Konečně den 8.března 1929 přinesl nám dlouho a toužebně očekávaný obrat v počasí. Přestaly kruté mrazy a sněhové vánice a železniční provoz vrací se do normálního stavu.

Dne 4.července 1929 po 18.hod nastala zde obrovská bouře, průtrž mračen a silné krupobití, které ve zdejší krajině zničilo veškerou úrodu na polích (100%) a na stromořadí nadělalo ohromné škody.

Podobná bouře opakovala se zde dne 25.7.1929. Dne 28.října 1929 zemřel zdejší výhybkář Jan Čáha ve věku 50.let. Za něho přijat pomocný zaměstnanec II.služ.skupiny František Doležal z Jírovic.

1930

Při sčítání lidu v roce 1930 bylo v Bystřici u B. Napočteno 1602 obyvatel na 278 domech. Počet bytových stran : 449. Osobní pokladna prodala v roce 1930 celkem 57.703 lístků, denní průměr 158 lístků. Počet odbavených zásilek obnášel 8214, počet všech vlaků 31.442 za rok, tedy denně průměrně 45 vlaků.

1931

V roce 1931 byla státní správou zrekonstruována státní silnice probíhající Bystřicí a sice od samoty „Kasárny“ přes Bystřici až do Olbramovic u Votic, v délce 10 km. Část silnice jest asfaltovaná, část betonovaná a dlážděná. Rekonstrukci provedla firma ing.Nejedlý a Řehák z Prahy.

Osobní pokladna vydala v roce 1931 celkem 46.339 jízdenek. Počet výprav při podeji a výdeji obnášel 15.141 Počet všech vlaků za rok = 15.451, denní průměr 42 vlaky.

Dne 13.října 1931 dovršil Bohumil Bucek, přednosta stanice, 35 let služební činnosti u dráhy.

1932

V roce 1932 byl v obci Bystřice u Benešova postavem nákladem pošumavské (??) jednoty s občanstvem památník obětem padlých místních občanů ve světové válce, sloužící k osvětě v humanitě. Budova ta předána byla dne 25.?.1932 okázalou slavností za spoluúčasti benešovského pěšího pluku 48, obci k udržování.

Dne 17.ledna t.r. onemocněl zde vážně ledvinovou nemocí vrch.adj. Fuka Josef. Týž uzdravil se teprve dne 27.12.1932. Za něho byl sem přeložen dne 1.4.1932 elév Miloslav Blažíček, který byl dne 3.5. t.r. jmenován adjunktem.
Dne 8.srpna t.r. byl sem přeložen z Mariánských Radčic elév Mobanides Aristides k zácviku v komerční službě.
Osobní pokladna vydala v roce 1932 celkem 39.893 jízdenek, denní průměr 110 jízdenek.
Počet výprav při podeji a výdeji obnášel 13.304.
Počet všech vlaků za rok 1932 obnášel 14.711, z toho denní průměr 40 vlaků. 1933.

1933

Podle čís. 7011 ze dne 15.5.1933 (úř.l.č.22/1933) byl dán do trvalé výslužby dnem 1.září 1933 po 38-leté službě Bohumil Bucek, inspektor a přednosta stanice, který zde působil od 28.2.1913. Nástupcem jmenovám Ferdinand Němec, vrchní adjunkt z Benešova u Prahy.

Osobní pokladna vydala v roce 1933 celkem 32.789 jízdenek, denní průměr 90 jízdenek. Počet výprav při podeji byl 6.238 a výdeji 7.103. Počet všech vlaků za rok 1933 byl 14.655, denní průměr 40 vlaků. Pravidelných vlaků bylo 38. Zima byla mírná, téměř bez sněhu.

1934

Dne 16.února definitivně převzal stanici vrchní adjunkt Ferdinand Němec.

Dne 26.března zemřel po krátké nemoci zápalem plic v okresní nemocnici v Benešově u Prahy dlouholetý bývalý zdejší přednosta stanice p.Bohumil Bucek nedočkav se ani celých 7 měsíců zaslouženého odpočinku. Jeho kremace v Praze dne 29.3. zúčastnila se deputace našich zaměstnanců a vyjímečnými činiteli zdejší obce.

Do Bystřice byl přeložen čís. 14032-I-33 vrchní adjunkt Karel Hippel od staničního úřadu v Řetenicích, který zde nastoupil 9.1.
Dne 17.února odešel do Benešova u Prahy úř.l.č.16-1933 přeložený vrchní adjunkt Josef Fuka, který zde působil plných 20.roků. Dne 2.dubna byl přeložen do Benešova u Prahy adjunkt Karel Kovář.

Osobní pokladna vydala v roce 1934 o 2132 jízdenek více než v roce 1933 při celkovém počtu 34.921. Denní průměr obnášel 95 jízdenek. Při prodeji stoupl počet výprav o 656 a vykazoval 6864 položek, rovněž i při výdeji dosáhl počtu 7451, více o 348 než za rok 1933.

Počet vlaků stoupl proti loňskému roku o 611 vlaků a dosáhl čísla 15.266 při průměrném počtu 42 vlaků denně. Pravidelných vlaků bylo 40. Dopravní služba konala se převážně poprvé od převratu ve dvou výpravčích ve směnách 18/30 s použitím přednosty pro každodenní dopolední směny. Vážných nehod v provozu nebylo.

Dne 1.září byla v Bystřici nákladem přes 1 milion Kč otevřena nově postavená měšťanská škola pro chlapce i dívky, prozatím o 3 třídách. Bystřice získala touto budovou účelně a výstavně řešenou trvalé ozdoby, naše příjmy však utrpěly v druhé polovině roku ztrátu cca 6.500 Kč, neboť odpadlo dojíždění žactva do Benešova.

1935

1936

Personální změny.

Dne 14.března 1936 byl k nám od st.úř. v Uhříněvsi přeložen elév Zdeněk Urban.
Po absolvování dopravního kursu v Praze byl přeložen aspirant Josef Svoboda 20.6.1936 k st.úř. v Kolči a aspirant Antonín Chudomel 26.6.1936 k st.úř. v Říčanech.
Dne 1.srpna 1936 nastoupil u zdejšího úřadu nově přijatý aspirant Vincenc Hašek. Dne 7.12.1936 byl převeden po úspěšně vykonané dopravní zkoušce elév Zdeněk Urban k st.úř. Uhříněves.

Nehody v provozu.

K nehodám v provozu v roce 1936 nedošlo.

Zemědělství.

Druhá polovina roku 1936 byla dosti deštivá, což mělo vliv na neúrodu obilí – za to úroda zemáků byla dobrá.

Oživení průmyslu.

V roce 1936 lze zaznamenati patrné oživení v průmyslu, čehož důkazem jest i zvýšený dovoz uhlí o 20%.

Data výkonů.

Ačkoli při odbavení osob bylo hojně používáno výhody traťových průkazů, byl patrný vzestup v dopravě osob a prodáno celkem 34.619 jízdenek, tedy více o 1124 ks než loni. Denní průměr obnášel 95 ks. V prodeji zboží jeví se oproti loňskému roku úbytek. 690 výprav, v čemž se značí hlavně úbytek v podeji krupek fy. „B.Šebor“ Splav, která má značnou konkurenci v nově zřízených mlýnech na výrobu krupek.

Dodání zboží zůstává na téže výši jako loni.

1937

14. září 1937.

Smutek ze srdcí celého národa se rozlévá zemí. První president Československé republiky, president Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk vydechl naposledy na zámku lánském ve 3 hod 29 min, dovršiv 87 let 6 měsíců 7 dní života. Všichni, beze slov, se slzami v očích, truchlíme nejdražší ztráty největšího muže, který se do dějin země zapsal písmem nejslavnějším. Kondolenční záznam za stanici Bystřice u Benešova učinil u Okresního úřadu v Benešově zástupce přednosty adj. H.Sušický.

Personální změny ve stanici.

Přednosta stanice vrch.adj. Ferdinand Němec, který působil v Bystřici od 16.2.1934, přeložen v téže funkci do Uhříněvse a odešel 4.4.1937. Nástupcem jmenován v soutěži vrch.adj. Adolf Hála od dopr.úřadu Tábor a nastoupil 22.11.1937.

Dne 31.12.1937 zemřel v činné službě oficiál František Bartůšek, nákladní pokladník, který působil ve zdejší stanici od roku 1903 a nedočkal se po 34-leté službě zaslouženého odpočinku.

Zácvik v roce 1937 prodělali:

  • elév Hugo Šverma – od 1.4. (komerční)
  • elév Čeněk Hašek – od 1.8. do 26.4. (dopravní)
  • elév Josef Khol – od 1.5. do 14.11. (dopravní)
  • elév Václav Kohoutek – od 6.10. do 15.1. (dopravní)

Nehody.

K vážnějším nehodám v provozu v roce 1937 nedošlo.

Oživení průmyslu.

Firma „Jan Svědínek“, továrna na nábytek převzala v roce 1937 od firmy „J.Skřivan“ Praha výrobu dřevěných součástek k hoblíkům, kovové součástky vyrábí firma „V.Richter“ a dodává firmě „J.Svědínek“. Firma „Fr.Havlíček“ rozšířila výrobu dřevěných kbelíků.

Hospodářství.

Úroda byla dobrá. Naloženo proti loňsku o 90 vagonů obilí a brambor více. Podáno bylo 6171 zásilek a došlo 7119 zásilek. V osobní dopravě vydáno 39.608 jízdenek, tj. denní průměr 108 ks. Denní průměr vlaků byl 45 (pravidelných 42).

1938

Mobilisace v roce 1938 byla jako všude zdůrazněním odhodlání bránit vlast a tak nástup záložního mužstva hladce probíhal. Rovněž vykládání motorizovaného dělostřeleckého pluku v prvních dnech mobilisace bylo bez nejmenší závady provedeno.

1939 – 1945

Na zámku v Tvoršovicích v letech okupace byly v parku vystavěny betonové bunkry, sloužící jako skladiště munice. Poslední majitel zámku Líšno byl v r.1945 jako Němec odsunut a zámek připadl státu. Praděd posledního majitele rodu Danek von Esse byl zakladatelem známé továrny Kolben & Daněk.

V době okupace byla stanice Bystřice jednou z několika málo vykládacích a nakládacích stanic pro vojenské cvičiště SS oddílů. Hranice vojenského cvičiště SS táhly se od Poříčí n/Sáz., podél státní silnice do Bystřice, odtud podél železniční trati až do Olbramovic, kde uhnuly souběžně s odbočnou tratí na západ přes Sedlčany k Vltavě, podél Vltavy pak na sever k soutoku se Sázavou a podle Sázavy zpět k Poříčí n/Sáz. Z tohoto celého území bylo české obyvatelstvo násilně vystěhováno. V prostoru SS cvičiště byly rozmístěny vojenské oddíly SS národnosti estonské, lotyšské, vlámské a německé.
Na tomto území byla porůznu zřízena a vystavěna podzemní i povrchová betonová skladiště pro munici nejrůznějšího druhu.
Stanici Bystřici tangovaly bezprostředně skladiště v Semovicích, Maršovicích, Nesvačilech a Tvoršovicích, kamž měla být vystavěna vlečka, vycházející ze stanice Bystřice s vykládací a nakládací oboustrannou rampou a několika odstavnými kolejemi. Pozemní práce byly dokončeny a jako pracovních sil bylo k nim užito míšenců, pro něž byl zřízen v bezprostředním sousedství stanice velký internační tábor.

Po celou dobu války byla stanice dopravně i komerčně přetížena a nebylo vzácným jevem, kdy jelo i přes 70 vlaků ve 24 hodinách. Velké a mnohdy nesplnitelné požadavky kladla na zdejší stanici i německá vojenská správa velitelství SS cvičiště, takže docházelo často k různým kontroverzím, při nichž byli zaměstnanci obviňováni ze sabotáže a hrozeno jim stále těmi nejpřísnějšími tresty. Radostně bylo proto uvítána všemi zaměstnanci první slova o povstání českého lidu z pražského rozhlasu a zaměstnanci bez výjimky zapojili se do činnosti místní podzemní skupiny.

Drážní selektorová linka byla mnohdy jediným dorozumívacím prostředkem, jímž bylo možno zpraviti velitelství bojující Prahy o pohybech německého vojska z vojenského SS cvičiště, kde bylo soustředěno přes 30.000 členů SS vojska. Stanice Bystřice byla stále obsazena německými strážemi, které rozuměly česky, takže bylo třeba při předávání zpráv zvláštní opatrnosti.
Po sjednání odchodu SS vojska s velitelem SS cvičiště brigadeführerem Karaschem byla stanice obsazena členy místní podzemní skupiny. Obsazení proběhlo hladce, stejně jako i obsazení německých skladišť munice a samotného městyse. K otevřenému boji nedošlo, stanice zůstala tak nepoškozena. Menší jednotky německého vojska byly odzbrojovány a zajatci soustřeďováni v internačním táboře u stanice, odkud byly v den pražského povstání propuštěni míšenci. Jeden den bylo v tomto táboru soustředěno 12.000 německých vojáků – zajatců.

Práce v podzemní skupině zúčastnili se v nemalé míře i zdejší zaměstnanci. Místním vojenským velitelem byl v místě bydlící přednosta stanice Tomice vrch.adj. Miloslav Blažíček, npor. v záloze, který byl přímo zapojen na vojenskou odbojovou skupinu ÚVOD a velitelství general ALEX. Ve velitelství místním působil též ofic. H.Sušický, četař děl. v záloze.

Průmysl

Z větších průmyslových podniků v místě dlužno uvésti firmu V. Richter a B. Tůma, továrny na dřevoobráběcí nástroje, firmu Jan Svědínek, pilu a továrnu na nábytek a hoblíky, továrnu na hospodářské stroje fy. Melichar, dvě výrobny kbelíků na poživatiny J. Pešek a Fr. Havlíček, provazárnu fy. J. Valeš, lihovary v Bystřici, Lišně, Petrovicích a Tvoršovicích.
Z ostatních podniků nutno uvésti Spotřební a výrobní hospodářské družstvo v Benešově, filiálka v Bystřici, L. Červenka, potravinářský komisionář a obchod uhlím, Václav Musil, výroba cementového zboží, A. Voříšek, obchod uhlím a železářství, výrobna a opravna elektromotorů R. Michálek & Semerád, Fr. Vrňák, obchod uhlím, brusné a stavební dříví z býv.panství Lišno

1946

Nejvýznačnější událostí v roce 1946 byly volby do ústavodárného Národního shromáždění, podle jejichž výsledku bylo upraveno zastoupení jednotlivých stran v MNV, do té doby paritní.
Nejvíce hlasů na sebe soustředila strana komunistická, která získala 10 zástupců v MNV, na druhém místě byla Čsl.strana národně socialistická se 6 zástupci, Strana lidová s 5 zástupci a Strana sociálně demokratická s 3 zástupci.

Rok 1946 vyznačoval se zvýšeným úsilím o napravení škod vzniklých válečnými událostmi. V obci byly značným nákladem opraveny školy, které byly po dobu okupace obsazeny SS vojskem.

Ve stanici byl mezi 1. a 2.kolejí blíže pražského zhlaví vybudován vodní jeřáb. Jeřáb má odlehčiti vodní stanici Olbramovice, kde při déle trvajícím suchém počasí jest nedostatek vody. Voda jest čerpána elektrickým motorem z přilehlého rybníku.

Dne 24.července 1946 byla stanice předána vrch.adj. Miloslavu Blažíčkovi. Adm.správce H.Sušický, který do té doby od r.1945 zastupoval přednostu odešel jako správce stanice do Chlumčan u Loun v obvodu Řed.st.drah v Ústí n/Lab.

V listopadu 1946 byl přednosta stanice vyznamenán presidentem republiky za odbojovou činnost čsl.vojenskou medailí za zásluhy I.stupně. Kromě toho byl vyznamenán pochvalným uznáním velitelství Alex III.stupně a Žižkovou revoluční medailí. Admin. správce H.Sušický obdržel pochvalné uznání velitelství Alex IV.stupně a Žižkovu revoluční medaili.

1947

Dne 6. června 1947 v 15 hodin 30 minut vypuknul požár v dřevěné kůlně zdejšího výhybkáře Václava Vosátky. Kůlna byla přes koleje proti skladišti vedle příručního skladiště a ohřívárny traťové stavební správy. V kůlně měl Vosátka uskladněno různé hospodářské nářadí a náčiní, zimní šatstvo a obuv. Požárem utrpěl škodu 15.000 Kčs. Včasným zásahem staničních zaměstnanců a přivolaného místního sboru dobrovolných hasičů bylo zabráněno rozšíření požáru a požár byl uhašen v 16 hodin 10 minut. Železniční podnik neutrpěl žádné škody. Potřebná voda k hašení pro motorovou stříkačku byla čerpána z vodního jeřábu, jehož motor stačil zásobit stříkačku vodou.

Dne 3.července 1947 byla zrušena stanice Tomice a předána účetně i administrativně jako zastávka i se všemi zaměstnanci stanici Bystřice u Benešova.
Personální potřeba naší stanice i s přidělenou zastávkou Tomice byla nově upravena na 22 zaměstnanců + 2 záloha.

Pro veliké sucho v roce 1947 bylo značně používáno nouzového vodního jeřábu ve stanici, ježto vodní stanice Olbramovice sotva postačila zásobiti vodou stroje místní dráhy. Toto sucho mělo i nepříznivý vliv na úrodu, takže za celou kampaň nebyl naložen ani jeden vůz brambor.

1948

Únorové události v roce 1948 neměly vliv na stav osazenstva. Všichni zaměstnanci zůstali na svých místech. Vstřícný plán byl zaměstnanci splněn na 183,26%, tj. místo předepsaných 8.490 Kčs bylo docíleno na úsporách a dobrovolně odpracovaných směnách 15.558,90 Kčs.

Závodní skupina ROH při stanici uspořádala v tomto roce železniční ples, který se společensky vydařil. Z čistého výtěžku byly rozděleny 3.000 Kčs ve prospěch místních sociálních institucí.

Letní volby byly ve znamení naprostého vítězství jednotné kandidátky Národní fronty.

Koncem roku bylo konečně zavedeno elektrické osvětlení již dlouho požadované na výhybkářské stanoviště č.I., kde bylo dosud svíceno petrolejem. Mimo to bylo postaveno 8 osvětlovacích stožárů, takže obě výhybková zhlaví, výkladiště i nástupiště jsou teď dostatečně osvětlena.

1949 – 1951

1952

Zřízením drátěné úschovny kol na krytém nástupišti byla uvolněna bývalá čekárna II.třídy a umístěna v ní kulturní místnost závodní skupiny ROH. Získáním této místnosti zintenzivněl kulturní i politický život ZO KSČ i ROH. Stav knih vzrostl na 150 a knihovna byla často zaměstnanci vyhledávána.

Počet žen zaměstnaných u zdejší služebny stoupnul na 6. V tomto roce počaly zde též samostatně konati jako první ženy na trati službu výpravčího Věra Váňová v Bystřici a Věra Brábníková v Tomicích.

Zaměstnanci na podnět ZO KSČ a ROH zorganizovali na širším podkladě mezistaniční Dynínsko-bystřickou soutěž pro zajištění pravidelnosti a bezpečnosti dopravy a odstranění zpoždění vlaků. Do soutěže byla zapojena téměř celá trať Praha hl.n. – České Budějovice. Služebna neumístila se na předním místě v soutěži, neboť pobyt vlaků byl překročován projíždějícími nákladními vlaky, které pro nedostatek vody v Olbramovicích dobíraly vodu ve zdejší stanici.

V obci místní JZD přešlo na třetí typ a byly slavnostně rozorány meze.

[divide icon=“circle“ color=“#“]

Pamětní kniha staničního úřadu Bystřice u Benešova, tak, jak byla sepsána z opisů apod. od r.1945 ofic. Hynkem Sušickým, zástupcem přednosty a insp. Miloslavem Blažíčkem, přednostou stanice. Ze Sbírky staničních kronik Národního archivu, inv.č. 144, ka. 8).

[divide icon=“circle“ color=“#“]

KLÍČOVÁ SLOVA:
1KOMENTÁŘ
  • Rob 8.2.2016

    Moc pěkně napsáno. Asi to muselo dát dost práce a sebrat hodně času vytahat údaje z kronik. Opravdu krásný nástin života jedné stanice. Ale i historické údaje z okolí jsou zajímavé. Např. jsem vůbec netušil, že tomická stanice byla v roce 1947 na nějaký čas zrušena… Docela by bylo zajímavé vědět proč. Holt taková nakládka zboží a jiných komodit včetně frekvence „obecenstva“ se již nikdy nebude asi opakovat. Muselo to být hezké!

PŘIDAT KOMENTÁŘ


*