|Foto: M.Dvořák, 4koridor.cz |
Příběh první:
Kteražto byly ve Voticích-Veselce nové závory a nová silnice přes dráhu zřízeny.
Na přelomu 19. a 20.století vznikla potřeba spojit okres sedlčanský s okresem neveklovským novou okresní silnicí. Potřeba více než nutná a prospěšná.
Převážně zemědělský kraj plný velkostatků, lihovarů, dřevozpracujících pil a jiných podniků vyvážel jejich produkty – a přivážel pro ně surovin – především po železnici, a následně koňskými či volskými povozy rozvážel po místních cestách. Například v úředně ověřeném oficiálním statistickém výkazu nákladů a vozby ve směru plánované nové okresní silnice je uvedeno, že velkostatek v Maršovicích vyvezl 100 a přivezl na 150 vagonů zboží a surovin, spolu s přilehlými obcemi Podmaršovice, Zálesí, Neveklov, pivovarem a cihelnou v Tloskově pak celkový vývoz dosáhl 350 a dovoz 500 vozů. A to je jen pomyslná kapka v moři, neboť každý z okresů celkem naložil a vyložil několik stovek vozů ročně, především lihu, obilí, uhlí, brambor, hnojiv, stavebního dřeva, ale též např. výpalky či hnoje.
Dosavadní úzké a klikaté formanské cesty přestávaly dostačovat vozbě nákladů na zdejší a ze zdejšího nádraží. Taktéž nechráněný přejezd šíře 4m v km 119,640 (za topírnou sedlčanské lokálky) vedoucí tehdy přes konec pražského zhlaví voticko-veselského nádraží, desetipromilovým stoupáním kolem lokomotivní remízy a strážního domku č.87 již svými parametry přestával vyhovovat vzrůstajícím potřebám, potažmo tedy i bezpečnosti provozu.
Okresní výbor ve Voticích se proto rozhodl podati žádost na c.k.úřady, aby byla zřízena nová silnice 6-ti metrové šíře vedoucí mezi obcemi Votice a Maršovice, čemuž bylo vyhověno.
Nová cesta však pochopitelně rovněž křížila v projektu dráhu císaře Františka Josefa, tentokráte v km 119,883 (119 8/9) v úhlu takřka 45 stupňů a bylo zde tedy nutné nejen zřídit nový,ale i bezpečnější úrovňový přejezd s dálkově ovládanými závorami, jejichž obsluha byla umístěna do St.2 (mluvíme zde o původním stavědle, které stávalo přes koleje proti remíze, neb kolejiště olbramovické železniční stanice bývalo mnohem kratší než dnes). A tak byla podána žádost na c.k. Ministerstvo železnic o povolení jeho zbudování, což bylo následně povoleno s tím, že jej zaplatí okres.
C.k.okresní hejtmanství v Sedlčanech dne 11.ledna 1902 píše panu starostovi obce Olbramovice, Okresnímu výboru ve Voticích a pánům Leopoldu a Emilu Pollákovi, vlastníkům velkostatku olbramovického :
„Okresní výbor ve Voticích zamýšlí zaříditi okresní silnici vedoucí z Maršovic do Votic. Tato silnice přetíná v km 119 8/9 železnici vedoucí z Cmuntu do Prahy.
Z důvodu toho podal okresní výbor ve Voticích na vys. c.k.ministerium železnic žádost, aby mu dovoleno bylo v km 119 8/9 na vlastní účet přejezd zříditi.
Této žádosti vys. c.k. Ministerium železnic v zásadě vyhovělo a poukázalo okresní výbor k vypracování patřičného projektu za účelem tím, aby po předchozím vyložení jeho předepsaná politická pochozí komise nařízena býti mohla.
Nařízení tomuto okresní výbor vyhověl předloživ patřičný projekt, jehož veřejné vyložení vedle předpisu paragr. 3. ministeriálního nařízení ze dne 23.ledna 1879 ř.z. čís.19 již v době od 20. do 31.prosince 1901 provedeno bylo, tak, že nyní nutnost politické pochozí komise nastává.
Zmocněn býv.výnosem vys. c.k. místodržitelství v Praze ze dne 3.prosince 1901 čís.33.665, ustanovuji vzhledem k předpisům výše citovaného minist.nařízení tuto politickou pochozí komisi na sobotu dne 18.ledna 1902 na 10 hodin dopoledne
a zvu k úřednímu jednání tomuto, při němž eventuelní námitky přednésti volno jest.
Schůzka účastníků komise jest na nádraží Votice-Veselka ve výše stanovený den a hodinu“.
C.k. Okresní hejtman
Vypočtené náklady činily 2100 K, výsledná pořizovací cena však tento předběžný rozpočet překročila, díky vícepracím na závorách.
Samozřejmě, že tento nedoplatek byl zaslám okresnímu výboru k úhradě. Po stížnosti, že votický okres jest velmi chudý a že již částka 2100 K byla značná, mu byl nedoplatek 291,15 K ministerstvem železnic odpuštěn.
Již za necelé dvě desítky let se neprozíravost okresních úředníků a onen výše zmíněný nedostatek peněz projevil – v souvislosti s prodloužením a rozšířením železniční stanice (v souvislosti s nikdy nedokončeným zdvoukolejněním úseku Votice – Benešov) byl i tento přejezd zrušen a nahrazen podjezdem poblíž tehdy nového St.2. a silnice přeložena. Tento stav vydržel až do modernizace stejného úseku v souvislosti s výstavbou 4.železničního koridoru v letech 2009 – 2013. Kamenný podjezd nahradil nový železobetonový most, původní most i „nové“ stavědlo skončili v železničním „nebi“.
Pozůstatky po přejezdech, přeložek voticko-maršovické silnice, či strážního domku č.87 nalezneme v terénu dodnes, s modernizací snesené objekty se dochovaly na fotografiích.
Poznámky pod čarou :
v Olbramovicích bývaly dva úrovňové železniční přejezdy. Kromě výše popsaného a později přemístěného byl druhý na táborském zhlaví stanice – poblíže původního stavědla č.1 (to bývalo v km 118,943 – a rovněž se nejedná o stavědlo, snesené při modernizaci). I tento zmizel s rozšířením stanice – byl nahrazen přeložkou cesty kolem obslužného domku vodárny přímo k okresní silnici do Sedlčan. Stalo se tak rovněž v rámci plánovaného zdvoukolejnění úseku Votice – Benešov ve dvacátých letech 20.století, kdy byla olbramovická železniční stanice prodloužena a rozšířena.
I k topírně sedlčanské lokálky v Olbramovicích váže se jedna historická perlička. 10.dubna 1923 o půl třetí následkem chybného postavení výměny vjela lokomotiva vlaku č. 285 se třemi vozy do topírny, prorazila její zadní stěnu a uvázla na skále za ní – naštěstí nebyl nikdo zraněn.
Zdroje:
Archiv Českých drah Praha-Libeň.
Národní archiv Praha – NAD 814 Sbírka staničních kronik (Olbramovice, inv.č. 821, ka. 39) a fond Generální inspekce Rakouských drah
Zas jeden z článků, na které se vždy těším. Při jejich čtení a prohlížení obrázků si člověk představuje, jaké to asi tenkrát bylo, jací lidé tam sloužili… Služba na „dráze“ byla těžká, zaměstnanci byli víc v práci než doma, tisíce z nich v práci žili a sloužila celá rodina (vechtři).
Díky moc a budu se těšit na další, Příběh druhý – Arnoštovické „orlí hnízdo“
„Mechaniky“ se posunuly v rámci projektu II.koleje Votice – Benešov ve 20.letech 20.století, zde zmíněné nové stavědlo 1 bylo nakonec vystavěno jinde, než bylo původně zamýšleno. Nové elektromechanické zabezpečovací zařízení bylo dáno do provozu v roce 1925, práce na drážním tělese a stavba nadjezdů probíhaly v letech 1919 – 23, tudíž nová stavědla vyrostla zřejmě až poté, kdy bylo jasné, že k položení II.koleje již nedojde, tak „jedničku“ jednoduše postavily u odjezdových návěstidel, pravděpodobně se tak stalo také čistě z finančních důvodů (krátké drátovody bez napínáků apod.), tedy ze stejných, pro jaké nebyla II.kolej položena (republika potřebovala materiál na výstavbu důležitějších drah jinde, především na Slovensku a Podkarpatské Rusi). Pozměněné plány, kdy se již vědělo, že II.kolej nebude, se však dosud nepodařilo v archivech nalézt, stejně jako výkresy stavědel apod.