Železniční stanice Roudná oslaví v roce 2022 osmdesátiny a zanikne. Nahradí ji zastávka Myslkovice na nově budovaném koridoru, vzdálená od obce asi 1,5 km.
IV. koridor v úseku Soběslav – Doubí u Tábora povede v nové stopě, která se obci Roudná vyhne. Její nádraží bude mít za sebou jen 80 let existence. Nevzniklo totiž tak jako většina stanic se stavbou tratě, ale mnohem později. Trať postavená v roce 1868 firmou „Šebek a Rotter“ byla zrovozněna v roce 1871. Zpočátku jen procházela obcí. Až na žádost okolních vsí byla 15. 11. 1885 v místě křížení dráhy se státní silnicí (km 68,3) zřízena zastávka Roudná.
(zdroj: internet)
Prostá zastávka sloužila do roku 1941, kdy se za starostování „nádražáka“ posunul vývoj vpřed. V úvodu staniční kroniky popisuje počátky vzniku nádraží v Roudné přednosta pan A. Vlček:
V roce 1941, za starostování Boháče Františka, výhybkáře Čsl. st. Drah, byla k zastávce přistavěna čekárna. Obec Roudná spolu se sousedními zaplatila 10 000,-Kč. Čekárna byla zděná a pozůstávala z jedné místnosti, k níž se současně přistavěla místnost pro strážníka trati /hradláře/ s podávacím okénkem do čekárny pro výdej jízdních lístků. Čekárna byla vymalována a sklepní prostor pod ní využit jako záchod pro muže a ženy.
Ke zvýšení propustnosti tratě pro vojenské transporty, byly stavěny nové výhybny a stanice. V červnu 1942 proběhlo komisionální šetření na stavbu stanice Roudná s budovou v traťovém kilometru 68. Pan přednosta k tomu v kronice poznamenává:
Nato pak bylo se stavbou započato. Dne 28. října 1942 již dána do provozu. Stavbu výhybny a stavbu dřevěné staniční budovy prováděla fa “Ing. Julius Owesny“ z Prahy. Ke stanici byli též přiděleni dva výpravčí, pět výhybkářů a dva staniční pomocníci.
Po vzniku stanice sloužila budova hradla/zastávky jako stavědlo č. 2. Po zrušení stavědel v roce 1985 fungovala ještě jako sklad a příležitostný útulek pro zaměstnance. Nakonec byla kolem roku 2000 zbořena.
Příjezdová silnice k nádraží a přístavba dřevěné čekárny byly dokončeny v roce 1943. Stanice dostala též studnu. Od počátku byla dřevěná budova brána jako provizorium. Zároveň s jejím postavením byla projektována budova zděná. Její stavba však byla přes 30 let odkládána.
V roce 1944 byla staniční budova oplocena a zřízena budka na kontrolu jízdních lístků cestujících, tehdy nazývána “staniční uzávěra“.
O konci druhé světové války se v kronice mimo jiné píše:
28. prosince ve 12:50 byl napaden hloubkovými letci vlak č. 8421. Jeho lokomotiva 264107 byla prostřílena na dvaceti místech a neschopná další jízdy. Nikdo nebyl zraněn. Ke konci války bylo provedeno několik sabotážních akcí. Například 3. 5. 1945 v noci byl vyhozen do povětří mezi Roudnou a Soběslaví transport č. 92415. Lokomotiva a šest vozů vykolejila, poškozeno bylo 120 metrů tratě.
25. 7. 1947 byla stanice Roudná změněna na zastávku s nákladištěm a úředně přidělena pod sousední Planou nad Lužnicí.
Trvalo deset let, než byla 1. 3. 1957 opět obnovena Roudná jako samostatná stanice. Důvodem bylo otevření lomu na těžbu štěrkopísku v obci a potřeba jeho dopravy. Nakládalo se denně kolem deseti vozů. V následujících letech se pohybovala nakládka písku ročně kolem 2200 vozů = 45 000 tun. V září 1966 byla nakládka písku ukončena z důvodu krátké nakládací koleje, která nestačila rostoucímu objemu těžby a přeprava se přesunula na silnici.
V roce 1970 proběhla kabelizace a odstranění dřevěných sloupů s telefonním vedením. Ve stanici byl zbudován rozhlas a automatická telefonní ústředna.
(autor: neznámý)
Z důvodu havarijního stavu dřevěné výpravní budovy bylo v roce 1975 definitivně rozhodnuto o stavbě nové. Ta byla otevřena dne 15. 7. 1977. Starou dřevěnou budovu zaměstnanci brigádnicky rozebrali a na jejím místě založili parčík.
Stavědlo č. 1 tvořila jen prostá plechová bouda, kde byla služba signalistů krušná. Proto byla v roce 1979 nahrazena pohodlnější mobilní buňkou.
Celá stanice leží na náspu. Při budování úložiště odpadů u Roudné bylo nabízeno dráze poskytnutí materiálu skrývky k rozšíření náspu pro možnou třetí kolej. Toto ale bylo dráhou odmítnuto.
7. 11. 1984 bylo zapnuto do činnosti reléové zabezpečovací zařízení a zahájen elektrický provoz v úseku Soběslav – Planá nad Lužnicí. O rok později prodloužen až do Tábora.
V průběhu roku 1985 byla zrušena služba signalistů na stavědlech. Ti byli převedeni na funkci staniční dozorce, se sídlem v dopravní kanceláři. V devadesátých letech vinou slučování stanic byla jejich služba postupně redukována, aby nakonec někdy kolem roku 2000 skončila. Obětí redukcí se stal také přednosta stanice, jenž v Roudné dosloužil s koncem roku 1994.
Dle statistiky za rok 1996 bylo v Roudné prodáno 20 849 jízdenek, v úschovně bylo uloženo 2868 kusů, převážně kol. Zavazadel bylo zmanipulováno 346 kusů = 6038 kg a spěšnin 24 kusů = 419 kg. Dnes se již žádné komerční služby v Roudné neposkytují.
Pro nákladní přepravu sloužila 150 metrů dlouhá manipulační kolej, na které vládl čilý ruch. Například v roce 1978 se vyložilo 220 vozů = 5 192 tun a naložilo 315 vozů = 7 293 tun. V květnu 1987 na složišti postavil n. p. Agrostav Tábor vykládací zařízení na štěrk. Byla to kovová vana pod manipulační kolejí, z níž vedla dvojice pásových dopravníků, pod které najížděly nákladní automobily. Díky vykládacímu zařízení stoupla vykládka vozů, například v roce 1989 to bylo 373 vozů = 16 841 tun. Vykládalo se obilí, hnojivo a také písek. Ten už se v Roudné dávno netěžil. Vozil se z tehdejšího Chlumu u Třeboně, dnešní Majdaleny. Kromě již zmíněného se vykládalo také pomocí šnekového vykladače uhlí, a z vozů Raj se do cisteren přečerpával cement na výrobu sloupů v Energetickém závodě v Roudné. Po roce 1998 nebylo vykládací zařízení využíváno a došlo k jeho odstranění. Pohyb vozů postupně utichl. Poslední nádech využití složiště byl při stavbě koridoru kolem Tábora a Veselí nad Lužnicí. Štěrk přivezený auty z lomu ve Slapech se zde překládal do vagonů a odvážel na tyto stavby.
V posledních letech klesají počty cestujících využívajících v Roudné vlak a nakládka zboží je nulová. Nádraží slouží v podstatě již jen jako výhybna pro křižování vlaků. Po dostavbě koridoru se historie dráhy v obci Roudná uzavře docela. Veškeré stopy tratě v podobě náspů, mostků a přejezdů budou zahlazeny. Zbyde jen zastávka kdesi za kopcem, která ani neponese název Roudná.
Den ukončení provozu staré tratě v úseku Soběslav – Roudná – Doubí u Tábora je 2. září 2022.
A pak tu máme samozřejmě vlakové neštěstí z 9.2.1989: https://www.koridory.cz/nehody-v-minulosti-roudna-1989/
29.1.1952 projel vlak č. 6174 návěst „Stůj!“ odjezdového návěstidla. Výpravčí vlaků Josef Máca a výhybkář František Boháč bezvýsledně dávali návěst „Stůj!“. Výpravčí poté telefonicky vyzval závoráře na stanovišti č.44, aby zastavil protijedoucí vlak č. 903, což se také stalo. Naštěstí jeden z návěstníků na vlaku č. 6174 zpozoroval tuto návěst a strhl záchrannou brzdu. Výhybkář a výpravčí ze stanice Roudná dostali za duchapřítomné chování a zabránění srážce každý 2 tisíce korun odměnu. Vlaky od sebe dělilo 1100 m.
Od 1.7.1952 vstoupila v platnost reorganizační změna ČSD. Národní podnik ČSD byl zrušen a přejmenován na Československé státní dráhy, spadající přímo pod nově vzniklé Ministerstvo železnic s ministrem Josefem Pospíšilem v čele. Ředitelství drah se změnila na správy drah a tyto dále rozděleny na oddělení. Nově byla hranice drah, pod správou Plzeňské dráhy, oddělení Č.Budějovice, posunuta až po Bystřici u Benešova.
Ze zápisů kroniky obce Roudná:
Státní dráha u Roudné byla vystavěna r. 1868 firmou Šebek a Rotter a teprve v r. 1884 byla k žádosti okolních obcí povolena při dráze zastávka v místech, kde se křižuje státní dráha se státní silnicí. Při stavění dráhy bylo rozbořeno 7 obytných domků a to Václ.Chocholy, čp.30, Fr.Vondráčka, čp.31, Václ.Mládka, čp.39, Frant.Kaliny, čp.38, Jana Hodináře, čp.37, Tomáše Valenty, čp.33 a Vojtěcha Palečky, čp.20.
1940 – S ohledem na značnou frekvenci na místní zastávce ČSD uspořádána sbírka na výstavbu nové budovy v obcích Roudná, Myslkovice, Sedlečko a Skalice. Sbírka měla značný úspěch a k výstavbě může být přikročeno,
1942 – V jarních měsících byly vykonány přípravné práce a poté započato s výstavbou nádražní budovy v obci. Budova sama má prozatímní charakter, je dřevěná, je však přínosem pokud jde o prostor čekárny, který je oproti původní mnohem větší. Na práci je zúčastněno nuceně mnoho Židů – vězňů. Stavba byla finančně podpořena výsledkem sbírky, provedené jak zmíněno, již v roce 1940. Výnos sbírky v zápisech není uveden.
Dne 29.října 1942 projel a zastavil v nově zřízené stanici první vlak.
1976 – Přes obec Roudná vede státní silnice E14. Na pokraji obce u hostince „Na zastávce“ přes tuto silnici je železniční přejezd včetně závor. Při dnešním velkém provozu tyto závory jsou velkou překážkou pro zdržení a ztracení času na tomto místě při spuštěných závorách.
Ministerstvo dopravy bylo donuceno k tomu, jak to udělat, aby závory nebyly překážkou automobilové dopravě. Proto se konala spousta schůzí a projednávalo se, jak to udělat, aby spuštěné závory nezdržovali provoz. Prvá alternativa byla zbourat nově postavenou bytovku Josefa Havla, včetně požární zbrojnice a u nádraží udělat podjezd pod koleje. Druhý návrh byl udělat podjezd pod koleje na původní silnici vedle Skaláků. Oba návrhy se neuskutečnili pro značné množství spodní vody, kterou by nebylo kam odvodnit. Proto byl proveden poslední projekt, ve kterém byl rozpočet 90 miliónů Kčs s trasou vedenou středem návesné louky, která je značně v nízkém terénu, přes silnici k Janovu, kde bylo zapotřebí tuto silnici přemostnit. Dále se pokračovalo přes velký vrch. pole, kde je asi 7 m průřez ve skále, pak se postoupilo do lesa tzv. „Čekan“, ve kterém jsou značně velké a hluboké ???, které se musí přemostnit, dále se postupuje k Doubské žel.zastávce, kde je nutné koleje přemostnit přes hlubokou rokli a tím se silnice opět napojila v lese Hůrky na silnici E14.
Do druhé světové války, která začala v roce 1939 byla v Roudné železniční zastávka přes silnici, kde stála pouze budka pro hradlaře a čekárna tu vůbec nebyla. Až ve válce Němci postavili v Roudné druhou kolej a výhybku na vykládání. Proto též postavili až u lesa provisorní dřevěnou budovu pro náčelníka stanice, výpravčího a čekárnu.
Tato budova na tomto nádraží stála až do této doby, kdy už byla tak zchátralá, že nemohla dále sloužit k tomuto účelu. Proto Správa Jihozápadní dráhy v Plzni dala postavit na tomto nádraží novou přijímací budovu zděnou v ceně 1,252.000 Kčs. Dne 30.října 1975 byl položen na této stavbě základní kámen.
1977 – Dne 3.července byla dokončena a předána do provozu nová staniční budova. Stará dřevěná budova byla demontována brigádně zaměstnanci žst. Roudná. Na místě staré budovy byl vybudován parčík s okrasnými keři a 80ti růžemi.
Také se stavbou nové silnice se nepřetržitě pokračuje. byl vybudován nadjezd nad okr.silnicí směrem na Janov. Celý úsek Roudná – Doubí byl již pokryt asfaltovým povrchem. Provoz na této silnici má být zahájen ve III.čtvrtletí roku 1979. Doufejme, že SSŽ tento termín dodrží a naše obec se stane klidnějším a ještě hezčím prostředím, jak pro místní občany, tak pro velký počet rekreantů, zejména v letních měsících.
1981 – V loňském roce jsme věřili v poslední odložený termín otevření nové silnice E14, vedoucí mimo naši obec a věřili jsme správně. Letos 7.května 1981 byl zahájen provoz po nové silnici E14 a silniční provoz vedený naší obci, asi z 90% zmizel.
Tento datum by měl býti zapsán zlatým písmem ve zdejší kronice, protože klid a čistota ovzduší panující nyní okolo silnice, vedoucí naší obci, se může snad jedině zlatu vyrovnat.
Nelze nezapomenout, v souvislosti s převedením silničního provozu, zemřelého předsedy MNV, Z.C., který říkával: „Až bude převeden silniční provoz mimo naši obec, uděláme oslavu a budeme tančit po uvolněné silnici“. Nestalo se, bohužel, tak a převedení silničního provozu proběhlo bez oslav.
Železniční stanice v Roudné má v současné době tři budovy. Hlavní budovu staniční, nově postavenou v roce 1977, budovu Stavědla č.1 a budovu Stavědla č.2 u silnice E14, směrem Planá n/Luž. Stanice má dvě dopravní koleje v délce 758 m a jednu manipulační v délce 160 m. Ze Soběslavi do Roudné jsou na trati čtyři silniční přejezdy. V km 63,776 je státní silnice, přejezd chrání automatické závory, v km 65,927, polní cesta, přejezd je chráněn automatickým světelným zařízením VÚD, v km 66,405 je polní cesta, přejezd chrání dálkově ovládané mechanické závory, které obsluhuje signalista ze stavědla č.1 a v km 68,239, státní silnice, přejezd chrání místně ovládané mechanické závory, závislé na vjezdovém i odjezdovém návěstidle, které obsluhuje signalista ze stavědla č.2.
Statistika:
Zdejší železniční stanicí projíždí denně, během 24 hod:
– 9 rychlíků vnitrostátní přepravy
– 2 rychlíky mezinárodní přepravy „Vindobona“ Vídeň-Praha-Berlín a opačně
– 2 rychlíky rekreační, Praha-Lipno, v sobotu a v neděli, červen, červenec, srpen a září
Tyto rychlíky v Roudné nezastavují
– 22 osobních vlaků, se zastavením v Roudné
– 37 pravidelných nákladních vlaků
– 1 posunovací vlak, Soběslav-Roudná a zpět
V letošním roce bylo vyloženo celkem 330 vozových jednotek = 15.833 tun. Jedná se většinou o uhlí, štěrkopísek a cement pro místní závod JČE – Jihočeské energetické závody.
Pracovní doba zaměstnanců:
Zaměstnanci ve funkci výpravčích a signalistů pracují v turnusové službě, to znamená 12ti hodinové denní a noční služby (12 hod. služba, 24 hod. volno, 12 hod. služba, 48 hod. volno atd.) bez zřetele na soboty a neděle.
Ministerstvo dopravy určilo proto těmto turnusovým pracovníkům 40 ti hod. týdenní pracovní dobu. ostatní neturnusoví pracovníci mají týdenní pracovní dobu 42 a 1/2 hod. V současné době pracuje ve zdejší žel.stanici 50% žen a 50% mužů (následuje jmenný výčet zaměstnanců z Roudné, vč. č.p. a věku).
Z hlubin archívů se podařilo vypátrat, že výhybny na trati z Českých Velenic do Prahy (spolu s Roudnou byly pro zvýšení propustnosti jednokolejné trati vystavěny ještě tři další výhybny a to Čekanice, Horní Borek a Tomice a rozšířeno několik žst. jako kupř. Tábor, Chotoviny ad.) měly být vybaveny zděnými budovami a zabezpečovacím zařízením něm. typu (Einheit).
Skvělý článek a nádherné fotky! Děkuji! Je to bohužel příběh se smutným koncem 🙁
Děkuji za pochvalu.
Roberte děkuji za pochvalu. Jsem rád, že jsem mohl poznat Roudnou ještě v dobrých časech, kdy jezdil náklad ta nákladem a Vindobona. Dneska už je ta dráha jinde.
Martine, to jste mi udělal óoohromnou radost!! Ano, Roudná si zasloužila samostatný článek. Na té lavičce, co je na první fotce před budovou jsem měl svojí letní večerní pozorovatelnu vlaků a že bylo na co se dívat. Vždy upravený parčík byl chloubou žen sloužících ve stanici. Když tam probíhala denní nakládka písku a sloupů ze sloupárny (pob.Majdalena), tak to byl šrumec a takový časný ranní posun dal o sobě vědět širokému okolí. No jo, těžil se písek a odnášely to krásné borové lesy. Ještě, že to pak ustalo. Dřevěná válečná staniční budova měla své kouzlo – tedy samozřejmě nazírajíc dnešníma očima, nic moc (útulná kancelář a olejem na dřevo voněla čekárna). Na St2 na táborské zhlaví, kde byla hlavní silnice I/3 s přejezdem i tehdy dost frekventovaným, sloužili hlavně muži a na St1 v lese ženy. Alespoň tak to bývalo.A ten provoz…ten byl velký, hlavně náklady. Také velká vzpomínka na Vindobonu, nedostižný majestátní vlak ať už jezdil v jakémkoliv složení. Už jsem se moc rozepsal a hlavní bylo řečeno v dobrém článku.
No, na Roudnou zbude velká vzpomínka, alespoň pro mně to tak bude…. Omlouvám se za trochu emotivní vzpomínky.
Roberte, díky moc za krásné vzpomínky na Roudnou. Vim, že (nejen) k této trati máš vztah a mnoho informací, ale že až tak dobře znáš tak „odlehlý“ kout, to jsem netušil. Kdybych to věděl, určitě bych ti býval napsal když Martin sháněl materiál pro článek, jestli nějakou starou fotečku a vzpomínku nemáš.
Ještě jednou děkuju