Drobné příběhy z historie místní dráhy voticko – sedlčanské: úzkokolejka

Pár měsíců po zahájení provozu místní dráhy Votice (dnes Olbramovice) – Sedlčany nechal si známý sedlčanský podnikatel Alois Šípek, majitel místní parostrojní kruhové cihelny, obchodu s uhlím a masny zaměřit civilním geometrem, ing.Zdeňkem Němečkem budoucí trasu své úzkorozchodné drážky. Zákresný plán je datován 8.dubna 1895.

Archívní materiály však dosud nevydaly tajemství o tom, zda ihned poté byla podána žádost o její zřízení či nikoli a činí tak několik desítek let až do roku 1918.  29.dubna téhož roku píše osobně p.Šípek na Sekci dráhy v Táboře :

„Ctěná Sekce dráhy Fr. Josefa v Táboře ! 
Nížepsaný žádá za laskavé povolení by mohl ze své kolny čís.pop. 15 ve Lhotce úzkokolejnou dráhu s otáčidlem ku koleji dráhy zříditi. Vedu obchod s uhlím a není mne možno bez tohoto zařízení obchod ten účelně provozovati. Prosím za brzké vyřízení této žádosti.“
V Sedlčanech 29/4 1918
Alois Šípek
obchod s uhlím 

28.května je  tato žádost odeslána z Tábora do Prahy na C.k. ředitelství státních drah.

15.června táže se správce sedlčanské stanice František  Lacina okresního výboru v Sedlčanech, zda je tento jako správce souběžně vedoucí okresní silnice informován o tom, že pan Šípek hodlá položit přes silnici koleje plánované drážky, načež ještě týž den je mu odpovězeno náměstkem okresního starosty, že okresní výbor nemá proti tomuto záměru žádných námitek.

3.července žádá ŘSD Praha pana Šípka o zaslání plánku plánované drážky na svou adresu, 6.července je tak vykonáno a 4 plánky zaslány.

14.července 1918 je výnosem ŘSD na základě rozhodnutí ministerstva železnic vydáno stavební povolení.

12.srpna píše Alois Šípek znovu sekci dráhy v Táboře:

„Ctěná Sekce dráhy Fr.Josefa v Táboře !
Před časem podal jsem žádost za povolení úzkokolejné dráhy z mého skladiště přes okresní silnici ke koleji zdejší lokální dráhy., do dnešního dne nemám vyřízení.
Prosím tudíž snažně v laskavé brzké vyřízení neb to k svému obchodu velmi nutně potřebuji.

S úctou oddaný Alois Šípek“

Vyřizování agendy se táhne. Až konečně 12.února 1919 je rozhodnuto a na 19.téhož měsíce, druhou hodinu odpolední se do sedlčanské stanice svolává komisionální šetření strany požadavku pana Šípka.

11.dubna 1919 udílí povolení i Okresní hejtmanství, okresní správa politická v Sedlčanech, v podmínkách povolení je mj., že kolejnice drážky musí být zapuštěny do úrovně terénu silnice, kterou budou přetínat, na vnitřní straně mají být opatřeny převodními dřevy nebo přídržnými kolejnicemi a vydlážděny pruhem 2 m širokém a samozřejmě kolaudací celé drážky. Výlohy 55 K jsou zaplaceny 22.dubna

Vše je schváleno, navržena smlouva. Pro změnu teď vše vázne na liknavosti pana Šípka. Ještě 30.června 1919 není na Oddělení pro stavby a udržování dráhy podepsaný návrh smlouvy zaslán.

ŘSD Praha následně 1.července 1919 píše Aloisu Šípkovi a táže se jej, proč záležitost vázne.

10.července 1919 pan Šípek smlouvu konečně podepisuje a 11. ji zasílá na ředitelství drah i s omluvným listem. Důvody zdržení jsou v ní zmíněny: vina je na straně právního zástupce, který nestačil listiny připravit včas a rovněž stavba drážky nebyla v červnu dokončena.

23.července 1919 píše správce sedlčanské stanice na ředitelství drah následující :

„Zdejší firmě Alois Šípek byla politickou pochozí komisí za přítomnosti zástupce dráhy pana vrch. želez. rady Blažka povolena stavba úzkokolejné drážky, která jest položena mezi staniční budovou a skladištěm, přetíná silnici k naproti stojícímu skladišti, kamž ústí. Stavba jest úplně hotova, ačkoli se jí doposud nepoužívá. Zde se má skládati výhradně uhlí. Jelikož nájemní smlouva doposud mu nedošla aniž byly stanoveny poplatky za přistavování vozů, žádám o laskavé sdělení výše poplatků za přistavování vozů a opis nájemní smlouvy. Při této příležitosti dovoluji si uctivě upozorniti, že drážka jest pouze 10 m od staniční budovy a při větrném počasí bude čistota stanice prášením se uhelného mouru trpěti.“

V srpnu se vrací ŘSD podepsaná smlouva zpět, opisy docházejí i na staniční úřad a odbor pro udržování tratí v Táboře.

Alois Šípek skládá kauci 100 K tentýž měsíc. Má ještě zaplatit 50 K roční poplatek za přistavování vozů a podat žádost na kolaudaci drážky.

Drážka je zcela dokončena začátkem srpna 1919. 23.srpna 1919 se na ni kvůli její kolaudaci přijede podívat vrchní železniční rada ing. Antonín Blažek. Ten jí až na pár snadno odstranitelných nedostatků shledává postavenu dle schváleného plánu.

Alois Šípek je několikrát vyzván k podání žádosti na kolaudaci drážky. Na výzvy však nereaguje.

Táborský odbor pro udržování tratí 16.ledna 1920 píše ŘSD v Praze, že drážka je dokončena, ale nezkolaudována.

25.ledna 1920 se ŘSD dozvídá, že drážku i kůlnu odkoupilo od pana Šípka Hospodářské družstvo Sedlčany.

Zdá se, že by se záležitost kolaudace drážky mohla konečně dočkat uzavření.

V únoru roku 1920 je Hospodářské družstvo k ní vyzváno. V březnu znovu a během roku 1920 ještě několikrát.

10.února 1921 se ŘSD nařizuje  Odboru pro udržování dráhy v Benešově, aby zjistilo, zda se drážka v Sedlčanech používá a znovu upozorňuje, že ta není zkolaudována. Benešovský odbor 15.února zjišťuje, že drážka je používána  a má být i nadále. Na místě znovu vyzývá Hospodářské družstvo, aby zažádalo o živnostenskou kolaudaci.

23.února 1921 je Hospodářským družstvem konečně podána žádost o kolaudaci drážky na benešovský odbor. Odpověď přichází obratem. Odbor upozorňuje, že drážku je nutno kolaudovat současně s dráhou i příslušnou správou politickou a že to na to bylo ředitelstvím drah několikrát upozorněno. Zároveň vyhlašuje termín kolaudace nejpozději k 15.březnu 1921. Sedlčanské družstvo stručně odpovídá, že žádost na politickou správu byla odeslána 24.února.

Čas běží a nic se neděje – 14.června už dojde ŘSD trpělivost a dopisem doporučuje Hospodářskému družstvu, aby se politické správě připomnělo a vyzvalo k urychlení dané záležitosti. 2.července je na ŘSD odeslána odpověď, že vše je vyřízeno a na 11.7.1921 o půl desáté dopoledne je svoláno jednání stran kolaudace drážky Okresní politickou správou Sedlčany.

Protokol sepsaný dne 11.července 1921 v Sedlčanech za přítomnosti podepsaných:

Předmětem jest kolaudace úzkokolejné drážky hospodářského družstva v Sedlčanech vykonaná podle předpisu  o udělení stavebních a používacích povolení. Stavební povolení  pro tuto stavbu bylo uděleno výnosem ředitelství státních drah č. 290/I. -III. ze dne 14.7.1918.

Nález.

Stavba úzkokolejné drážky provedená podle schváleného návrhu, byla přezkoušena a přeměřena podle téhož návrhu  a podle plánu provedení, a sice co do správného provedení spodní a vrchní stavby, Shledáno, že stavba byla zřízena odborně a v celku správně až na následující závady:

1. schází vůbec předepsaná převodná dřeva, případně přídržné kolejnice.
2. dlažba byla provedena toliko mezi kolejnicemi a ne také vně.
3. křídla drážky souběžná se staniční kolejí byla provedena blízko ke koleji tak, že vzdálenost ložného profilu od okraje vozíku , pojíždějící po drážce obnáší toliko 35 cm místo předepsaných 60 cm.
4. rozchod drážky byl proveden 50 cm místo 60 cm, což by jinak nebylo závadou.

Stavebník byl poukázán, aby závady pod 1 – 3 uvedené nejdéle do konce září 1921 odstranil, pak teprve může býti přikročeno k definitivní kolaudaci.

Skončeno a podepsáno … (podpisy nečitelné)

22.listopadu 1921 hospodářské družstvo posílá stručný dopis benešovskému odboru pro udržování dráhy:

„Sdělujeme s Vámi tímto zdvořile, že jsme naší vlečku, vedoucí ze stanice Sedlčany do našeho skladiště odstranili a vše do původního stavu přivedli.

Tudíž již vlečky žádné nemáme, což laskavě na vědomí vzíti račte.

Znamenáme v dokonalé úctě (podpis nečitelný).“

A tím se definitivně uzavřel „jepičí“ život sedlčanské úzkokolejky.

sedlcany-uzkokolejka

Zdroj: 

Archiv Českých drah Praha Libeň – fond ŘSD Praha, inv.č. 1393, ka. 444