Čas od času se objeví ve starých periodikách nějaká ta perlička či zajímavost. V případě odbočné dráhy KFJB Gmünd – Praha jsou jakékoliv takovéto zprávy o to vzácnější (i přestože mnohdy obsahují nepřesnosti) .
V jednom ze Železničářů z šedesátých let dvacátého století tak byly zveřejněny první roky říčanského nádraží, které zde vybrala a sepsala Ema Koukolová podle studie k Dějinám Říčan od ing. Gust.Trnky z roku 1912.
Počátkem roku 1855 byly všechny dosavadní státní dráhy následkem finanční tísně, které tehdy dolehla na Rakousko, vládou zcizeny „společnosti rakouských státních drah“, takže od té doby až do druhé polovice let 1870, kdy vystavěna poprvé zase státní dráha (Rakovnicko-protivínská), není v Čechách žádné státní dráhy.
V tomto období byla koncesována roku 1866 též „Dráha císaře Františka Josefa“ Vídeň – Cheb, Cmunt – Praha, Budějovice – Veselí. Na trati Cmunt – Benešov byla jízda zahájena roku 1871 v létě, na trati Benešov – Praha na počátku roku 1872. Tunel před pražskou stanicí nemálo zdržoval práce. V době před zahájením dopravy vozil zboží do Prahy a z Prahy do Benešova J.Basch, pražský povozník.
Zajímavé je, že zpočátku měly Říčany jen osobní zastávku. Byl to přízemní domek 13 m dlouhý a 8 m široký. Pro zboží jezdilo se do Uhříněvsi, neboť stanice na trati měly pouze: Praha, Uhříněves, Čerčany a Benešov.
Tehdy poslalo několik říčanských občanů petici na ředitelství dráhy, aby v Říčanech byla zřízena odbočná kolej aspoň pro dva vagóny, aby se tu mohlo skládat uhlí. Dráha byla ochotna vyhovět, jen se ptala, kolik asi vagónů ročně by se v Říčanech vykládalo. A komité se jalo hned pečlivě po domech spisovat – leč odpověď vyzněla komicky: tři až pěti. Dráha ovšem koleje nestavěla …
Že onen soupis byl nesprávně udán, vyplývá z toho, že po pozdějším zřízení odbočné koleje přišlo do Říčan ročně 800 až 1000 vagónů, ale i na 6000! Frekvence osob činila již tehdy 80 000 lidí.
Roku 1874 byla zřízena skutečná stanice. Domek byl poněkud rozšířen (frontní délka 21 m) a upraven. V budově byl byt přednosty a skladníka, dvě nepatrné kanceláře (rozměrů 10 a 17 m2), dvě čekárny a chodbička. Lístky se prodávaly z kanceláře do čekárny.
Zároveň byly zřízeny dvě odbočné koleje na 41 vagónů. Lze si snadno pomyslet, jak obtížná bývala manipulace a posun, přijel-li vlak o 80 až 100 vozech. Nádražní budova byla nahrazena důstojnější teprve roku 1894 (nynější budova) a zároveň upraveno okolí s příjezdní cestou. Prvním přednostou tu byl Josef Štědrý. Dráha císaře Fr.Josefa byla zestátněna roku 1884.
V letech 1903-4 byla trať Praha – Benešov rozšířena o druhou průběžnou kolej. Nejdříve se po ní jezdilo z Čerčan do Mnichovic. V roce 1912 frekvence činí ročně ze Říčan 150 tisíc osob. Platí se za jednoduchou jízdenku do Prahy 80 haléřů (byla totiž zák. ze dne 19.VII. 1902 č.156 uvalena na jízdní lístky 50% daň. Znovu pak byly lístky podstatně zdaněny od 1.ledna 1910). Jízdní ceny se měnily často. Bývaly doby, kdy se prodávaly lístky též u kupců v městě – tehdy byla prý poměrně největší frekvence. Jindy zase byl zpáteční lístek do Prahy ve 3.třídě za 86 krejcarů nebo jízdou 4.třídou do Prahy za 35 krejcarů a podobně.
Tím malým stavením se od roku zprovoznění dráhy myslela „výpravní“ budova ve stylu dvojitého strážního domku (stejným jako kupříkladu v Heřmaničkách či Chotovinách) – viz. dobovou titulní fotografii. Ten byl později, jak se též v textu popisuje, rozšířen oboustrannou přístavbou. Nová výpravní budova podle typového plánu 18/H Českomoravské transverzálky byla vystavěna mezi lety 1894 – 1897, původní byla adaptována jako obytná. V roce 1931 byla T.Faktorem k nádražní budově přistavěna patrová nádražní restaurace (podoba s již neexistující „nádražkou“ v Soběslavi není náhodná).
(volně přepsáno z knihy ing.M.Krejčiříka – Česká nádraží IV./1.díl)
