Pachatelé loupeže na strašnickém nádraží po více jak dvou letech lapeni

Již přes dva roky uplynulo ode dne, kdy byla na nádraží ve Strašnicích vyloupena ohnivzdorná pokladna, při čemž padlo kasařům do ruky na 400 tisíc korun. Přestože byli pevně přesvědčeni, že navždy unikli pátrajícím orgánům z naloupených peněz se i zařídili a opatrně, na cizí jméno, si za ně i domek koupili, přece jen se prozradili a byli lapeni, aby se tak ocitli před senátem soudního rady dr.Kettnera, obžalováni státním zástupcem dr.Köppelem ze zločinu krádeže.

Tehdy roku 1941 byla na nádraží ve Strašnicích zaměstnána jako uklízečka čtyřiatřicetiletá Helena Sudová, pověřená uklízeti ve skladišti i v místnosti, kde stála ohnivzdorná pokladna. Ta dlouho lákala její pozornost, protože v době, kdy tu Sudová uklízela, zpravidla nikdo nepřicházel, takže se vtírala myšlenka, jak by měl usnadněnu práci kasař, který by se na pokladnu odvážil. Věděla také dobře o tom, že v pokladně bývají značné částky, a tak se se svými vědomostmi svěřila třiačtyřicetileté Adéle Tiché, mrzíc se současně na svůj nedostatek peněz. Tichá měla známost se železničním zřízencem, čtyřiatřicetiletým Karlem Znamenáčkem, který se nad sdělením zamyslil. Byl v tom kus pravdy, že pokladna tu stála nestřežena a že by tedy nebylo obtížné ji „vybílit“.

Tehdy prohlásil Znamenáček, že se poohlédne po někom šikovném, protože sám si na pokladnu netroufal, i když chtěl být účasten na dělení kořisti. Vskutku také šel k jednomu známému, a když ho nezastihl doma, svěřil se jeho manželce, že ví o „krásné pokladně“. Není to prokázáno, a jak onen známý, tak jeho manželka, byli osvobozeni z tohoto nařčení. Ale Znamenáček tvrdil, když onen známý sám se nechtěl podniku zúčastnit, že jeho manželka doporučila k provedení krádeže „Pepíka“.

Tímto Pepíkem byl osmačtyřicetiletý řeznický pomocník Josef Neubauer, bydlící u šedesátileté Marie Dvořákové. S tím byl také smluven celý plán, který byl zanedlouho úspěšně proveden. Společnost se s Tichou sešla u Sudové. Tichá zabavila hlídače v bráně, Sudová dávala pozor stejně jako Znamenáček, který Neubauerovi půjčil svou uniformu, aby byl pokud možno nejméně nápadný. 30.května 1941 pak pokladna neodolala zkušenostem Neubauerovým. Bylo v ní přes 400.000 K, které Neubauer odnesl na trať, kde již čekali ostatní, aby se o kořist rozdělili. Neubauer si ovšem nechal nejvíc a zbytek ukryla Tichá za ňadry.

Když byla krádež objevena, nenašly se nejmenší stopy po pachatelích, neboť Neubauer byl velmi opatrný. Také všichni jeho společníci dbali, aby na sebe neupozornili utrácením, a tak si domek, který měli již vyhlédnutý, nekoupili za nakradené peníze sami, nýbrž prostřednictvím Dvořákové, která jela koupi dojednati do Holyně sama.

Ale ani největší opatrnost nezabránila, že byli přeci jen vypátráni, třeba po dlouhé době.

Nyní se jim teprve dostalo spravedlivého trestu, neboť Neubauer byl odsouzen na pět let, Sudová na šest roků, Tichá na čtyři roky, Znamenáček na šest let a Dvořáková na dva roky těžkého žaláře.

(Večerní České slovo 8.prosince 1943, Knihovna Národního archivu Praha)