Poslední parní víkend 2017 v Lužné u Rakovníka očima Dominika Schöna

„Papoušek“ 477.043 | Autor Dominik Schön, koridory.cz

Kolem osmé hodiny mě nabírá můj kamarád Vašek u mě před domem a vyrážíme směrem k nádraží Praha-Vyšehrad. Místo vybíráme hlavně kvůli zachycení toho, co ještě zbylo ze zašlé krásy rozpadajícího se nádraží a „neotřelosti záběru“. Původně měl jet „Štokr“ 556.0506, z důvodu jeho závady je ale nakonec v čele dlouhého vlaku bez postrku „Papoušek“ 477.043.

Zanedlouho se pomalu objeví. Červená se mění ve výstrahu a vlak se do lehkého deště pomalu rozjíždí kolem nás. Vjezd na železniční most provází dunění. „Bude mu to na Semeringu hezky klouzat“, říkám si v duchu.

Přesouváme se do zastávky Hostivice-Sadová a jsme rádi, že z dálky slyšíme odjezd z Prahy-Zličín. Je zřejmé, že vlak Semmering úspěšně překonal. Dále už vybíráme místa známější – Unhošť a Kačice, již bez mechanických návěstidel, které jí donedávna dodávaly nádech starých časů.

Pokračujeme na obvyklé šoto místo Rynholec, kde dokonce nezalezlo sluníčko a „Papoušek“ se zde ukazuje v plném výkonu.

Přijíždíme do Lužné u Rakovníka, kde už je klasický blázinec, nicméně to k tomu už patří. Není kde zaparkovat, tak zůstávám v autě, kdyby někdo potřeboval vyjet. Přes siluety lidí mířících od vlaku do muzea pozoruji posunujícího „Kremáka“ 534.0323, který najíždí na soupravu místo Papouška. Vašek se vrací z muzea a nese mi smažák v housce jako pozdní snídani a informuje mě, co je v depu nového. Asi nejzásadnější je přírůstek 365.024 z Jaroměře a natřená 422.062, která dlouhá léta rezla před Kolínským depem.

Vyrážíme kousek za Lišany, cestou se k nám přidá ještě pár dalších lidí. Cíl je jasný, rovinka mezi Krupou a bývalou zastávkou Lišany. Počasí se stále drží a všichni doufají, že vydrží a žádný šotomrak nám náš záměr nezkazí. Jsme oslepeni sluncem a bolí nás za krkem od neustálé kontroly mraků. Konečně je slyšet odjezd „Kremáka“ z Krupé, pomalu se k nám blíží bílý chvost kouře. „Krásný průjezd“ si všichni pochvalují, strojvedoucí Michal má prostě svoji mašinu v ruce.

Jedeme do Rakovníka, kde si dáme oběd, v hospodě se potkáváme s další partou šotoušů. Po celkem dobrém jídle, které jsme si museli vybrat napotřetí, jelikož mezi kuchyní a obsluhou byla asi černá díra, jsme se jali pronásledovat „Papouška“ na zpáteční cestě do Prahy. Počasí nám už tolik nepřálo, ale na druhou stranu je touto dobou sluníčko na většině míst proti, tak nám to zas tolik nevadilo.

Potěšila nás vysekaná rovinka mezi Řevničovem a Novým Strašecím a také možnost zabrat z oken stavědla odjezd ze stanice Hostivice. Dámám signalistkám tímto ještě jednou děkuji za možnost se na stavědlo dostat.

A už zbývá jen pohled na Železniční most a několikeré vzájemné pozdravy osádky „Papouška“ a kapitána výletní lodě Cecílie. Krásně se nad Vltavou nesly tóny lokomotivní a lodní píšťaly. Tento zvukový a obrazový motiv byl hezkou tečkou za sobotou, která nás alespoň na chvilku vtáhla do doby, kdy takové výjevy byly na denním pořádku, kdy se mísil kouř z parníku dole na řece s kouřem lokomotivy nahoře na mostě či souběžné trati nad řekou. I proto mají akce s parními lokomotivami tolik příznivců. Když vidíte rozzářené oči těch nejmenších návštěvníků a diváků víte, že parní lokomotiva i po desítkách let je stále tím, čím byla v dobách své největší slávy – silným, mohutným a krásným strojem, který i dnes lidé obdivují.

A teď se podívejte na video, které jsem na letošním Posledním parním víkendu v Lužné natočil.

Podívejte se i na další videa od Dominika Schöna na YouTube

 

Vysvětlení slova „Šotouš“ podle wikipedie:

Šotouš je člověk, který má silnou zálibu v železniční, případně i jiné veřejné dopravě. Název pravděpodobně pochází z počeštěného anglického slova „shoot“ (střílet, udělat snímek). Tento druh zábavy je znám již dávno a po celém světě, masové rozšíření slova šotouš v rámci české zájmové skupiny, kterou označuje, je však nedávné. Je kladeno asi do roku 2004: nejprve bylo vnímáno jako nadávka, označující zapálené nadšence v železniční a jiné veřejné dopravě. Později se však jeho význam rozšířil na každého, komu je dráha koníčkem a fotografuje ji a ač si zachovalo jistý punc hanlivosti, pro některé se změnilo až v hrdé sebeoznačení. Přesné okolnosti rozšíření slova ani bližší určení jeho původce nejsou obecně známy.

Čtěte také  Jak se to dělá? Jak vzniká parní lokomotiva

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*