Vždy, když se stane nehoda na železnici, dočítáme se v tisku s palcovými titulky, že ošklivý vlak zabil. I tehdy, kdy člověk svou nekázní či nepozorností sám sebe i své okolí ohrozí a sám přijde o život. Vždy za to může vlak, dráha…
Novináři některých periodik si na události smlsnou, krev přitahuje.
Ale nevěšme hlavu, bylo tomu tak asi vždy. Se svolením Zdeňka H. jsem doslovně přepsal příspěvek z Železniční revue 1929:
ROZDÍL.
Devátý leden t.r. zapisujeme se smutkem do kroniky Č.S.D. Čtyři neštěstí, mrtví i ranění. Kdo je vinen, o tom nemožno v prvé chvíli usuzovati ani úřadům, to je nutno objektivně zjistiti. Naše noviny ovšem viníka našly ihned: správa, ministr. Politováníhodné události slouží za politického berana. Made in Czechoslovakia – je to naše zvláštnost.
„Krev teče po kolejích čsl. drah“, nadepisuje palcovými literami „Rudé Právo“ (10.ledna), „Najmans Todesbahnen“ zase liberecký „Vorwärts“ (11.ledna). Atd.
Denně se přiházejí katastrofy, zaviněné automobily, při nichž přichází k úrazu a o život stokrát více lidí, než na železnicích, zaznamenávány jsou denním tiskem skoro vesměs bez tendence, často bez vzrušení. Při jednom z oněch čtyř neštěstí šlo o případ, kdy autobus s trhovci přerazil zavřené šraňky a najel na vlak. Dva trhovci a šofér zabiti. Ale ovšem toto neštěstí v novinách nejde na vrub automobilu, nýbrž na vrub železnic a jejich správy.
„Eine schwarze Kronik“ nadepisují palcovými ovšem literami „Prager Neuste Nachrichten“ svou zprávu z 11.ledna t.r., v níž udávají, že naše železnice za minulý rok usmrtily 40 lidí. (V tom počtu jest ovšem nešťastné Zaječí.)*
Ale několik dní před tím (23.prosince m.r.) týž list, ale zcela obyčejnými literami uveřejnil pražskou statistiku úrazovou za rok 1928, v níž m.j. konstatuje, že na ulicích jediného města (Prahy) bylo v r. 1928 4954 úrazů, při čemž bylo usmrceno 109 osob, z čehož 39 automobily. Ale to je ovšem rozdíl.
K.
* vysvětlivka: v září 1928 při srážce nákladního vlaku a rychlíku ve stanici Zaječí zemřelo 22 osob, dalších 50 bylo zraněno
