Duch místa železničního – Doubí u Tábora

Doubí u Tábora (Autor: Dáša Adamová, koridory.cz)

Zřízení zastávky

Před zřízením zastávky v Doubí bylo mezi železničními stanicemi Soběslav (km 62,165) a Planá nad Lužnicí (km 74,513) deset strážních domků a zastávka Roudná, otevřená 15. listopadu 1885 v km 68,303 u strážního domku č. 45. Později bylo v Roudné zřízeno i blokové (hradlové) stanoviště, v roce 1941 nová čekárna pro cestující a služební místnost pro hradláře, 28. října 1942 pak byla dána do užívání nová výhybna.

Zastávka v Doubí byla projednávána spisem č. 1330-III-37 založeným roku 1937. Zastávka měla vzniknout buď v km 70,951 nebo v km 72,375.

Zřízení zastávky bylo schváleno Ředitelstvím státních drah Praha-Jih výnosem č. 1357/9-III-38 ze dne 30. července 1938 a to pro km 70,951 poblíž strážního domku a závorářského stanoviště č. 47.

Důvody ke zřízení nové zastávky především byly, aby byla umožněna lepší dostupnost vlakové dopravy pro dělnictvo a školní mládež, které z okolních obcí dojíždělo za prací a do škol, ale také v letní sezóně v těchto místech hojně navštěvovaná řeka Lužnice a dětské tábory kolem ní. Docházkové vzdálenosti z nedalekých obcí byly také poměrně příznivé – z Doubí přibližně 1,2 km, z Košic kolem 2 km.

Ke stavbě zastávky díky známým historickým událostem již za dobu trvání první republiky nedošlo. K realizaci stavby bylo přistoupeno až za okupace.

Jak již bylo zmíněno, zastávka vznikla nedaleko strážního domku č. 47 (1), umístěného v km 71,060 vpravo dráhy, dále od trati, proto byl přímo u kolejí zřízen služební domek z vlnitého plechu, odkud strážník trati ovládal pohony závor silničních přejezdů v km 70,885 a 71,605.

K realizaci zastávky Daub – Doubí došlo až během roku 1940 a zastávka byla otevřena 21.července 1940 dopoledne, kdy zde jako první zastavil vlak č.1602 s odjezdem v 9 hodin 28 minut. Zastávka byla otevřena předběžně neobsazená s tím, že později převezme výdej jízdenek, odbavování zavazadel, spěšnin a psů buď strážník trati, který obstará uvedenou agendu ve svém dosavadním služebním zadělení nebo bude v zastávce zřízena agentura (zaměstnanec za pomoci svých rodinných příslušníků). Do té doby měl prodávat jízdenky průvodčí ve vlaku, přeprava spěšnin a zavazadel na doplatek do zastávky byla do té doby vyloučena, ze zastávky umožněna byla, cestující (odesílatel) však byl povinen pomáhat s nakládkou. Dozorčí stanicí pro tuto zastávku byla určena žst. Planá nad Lužnicí.

Na zastávce nebylo kromě sypaného nástupiště žádného zázemí pro cestující. Zastávka byla zřízena jako motorová, což znamenalo, že zde zastavovaly jen vybrané vlaky, vedené v motorové trakci (to však ale v době válečného běsnění z důvodu nedostatku pohonných hmot vzalo brzy za své). V roce otevření zde stavělo celkem 7 vlaků (v 6.21, 14.21 a 19.05 směr Planá a v 7.36, 9.28, 13.29 a 20.14 směr Veselí).

Ke zlepšení zázemí pro cestující na zastávce bylo záhy požádáno Ředitelství státních drah v Praze (ŘSD) o vystavění zděné čekárny, včetně plánu její podoby. ŘSD nebylo zásadně proti, pouze navrhlo změnu podoby objektu čekárny, která spočívala v rozšíření o služební místnost (výdejnu jízdenek), skladiště otopu a sociální zázemí. Plány přepracoval I.odbor pro udržování dráhy v Táboře.

V souvislosti s výstavbou čekárny a služební místnosti bylo nutné ze strany drah provésti následující práce:

  • zrušení stávající služební místnosti z vlnitého plechu na stanovišti č. 47 s odvozem vyzískaného materiálu,
  • rozebrání a odvezení dřevěné kolny na uhlí a dříví,
  • přemístění pohonu pro závory v km 71,605 se zřízením dvou šachet a drátovodných žlabů poblíž ručního pohonu závor při stanovišti č. 47,
  • přemístění telefonního a zvonkového přístroje, výměna zvonkové soupravy,
  • úprava terénu po zrušení stávající služební místnosti,
  • úprava peronu a odvoz zbylého materiálu na skládku,
  • přemístění telegrafního sloupu a připojení vedení k nové služební místnosti (tyto práce měla provést poštovní a telegrafní správa).

Náklady na uvedené práce ze strany drah byly odhadovány na 6.500,- K.

Zastupitelstvo obce Doubí se změnou projektu objektu čekárny souhlasilo.

S obcí mělo být dále pokračováno v jednání o zřízení za následujících podmínek:

  • obec si budovu čekárny postaví vlastním nákladem a z materiálu, který si sama opatří,
  • správa dráhy provede práce v rozsahu výše uvedené,
  • obec v dohodě s podnikatelem stavby předloží správě dráhy (I.odboru pro udržování dráhy v Táboře) rozpočet na celou stavbu, vypracovaný již s předpokladem, že určitý materiál (dřevo, písek, kámen) bude obcí zdarma dodán. Obec rovněž měla oznámit výši příspěvku, který bude po drahách požadovat coby náhradu za stavbu služební místnosti a místnosti pro palivo, přičemž musela vzíti v potaz již náklady dráhy na práce, uvedené výše.

Důvody, proč bylo postavení objektu čekárny požadováno po obci byly takové, že v době okupace bylo pro obec jednodušší sehnat stavební materiál i pomocné pracovní síly než pro dráhy a stavba vyšla tak i levněji.

K realizaci stavby však za pohnutých časů válečného běsnění již nedošlo.

K obnovení řízení dochází až po osvobození, na podzim roku 1945. Pro těžkou poválečnou situaci je však obcí Doubí nově navrhována nikoli zděná čekárna s výdejnou jízdenek, ale pouze dřevěná čekárna (přístřešek) pro cestující. Toto rychlé a levné řešení je navrhováno z důvodu rychlého a nutného řešení stavu na zastávce (v zájmu ochrany zdraví dojíždějících pracovních sil, v letní sezóně pak i ochrany výletníků, který hojně zdejší kraj navštěvují, průměrný počet cestujících, nastupujících v zastávce se zde běžně pohybuje kolem 60 osob – tak bylo toto řešení písemně zdůvodňováno). Dřevěná čekárna měla mít dvojité stěny, vyplněné škvárou, lepenkovou krytinu a dle možností měla být opatřena uvnitř (i vně) deskami z heraklitu a omítnuta.

Tento projekt byl Traťovou stavební správou (TSS) v Mezimostí nad Nežárkou, kam byl návrh zaslán, označen za „boudu“, absolutně nevyhovující potřebám cestující veřejnosti i dráhy s ohledem na již nevyhovující pracovní podmínky pro výkon dopravní služby zdejších zaměstnanců na dosluhujícím stanovišti, na což bylo znovu poukázáno i dopisem, zaslaným na pražské Ředitelství státních drah (ŘSD). ŘSD mělo vyvolat nové jednání a přesvědčit zastupitele nově vzniklého Místního národního výboru (MNV) v Doubí o nevhodnosti tohoto navrhovaného dřevěného provizoria.

A realizace projektu na takřka další dva roky opět „usnula“. K novému jednání došlo opět až po změně politických poměrů v únoru roku 1948

Na 11. října 1948 se konečně podařilo svolat, za účasti předsedy MNV Doubí, zástupců TSS Mezimostí nad Nežárkou a ŘSD Praha na strážním stanovišti č. 47 místní šetření.

Čtěte také  Kniha "Historie státních drah 1918 – 2018" pokřtěna v Bratislavě

Předmětem jednání byla výstavba čekárny, služební místnosti, místnosti pro paliva a záchodů v zastávce Doubí.

Bylo konstatováno, že o stavbu čekárny je žádáno pravidelně již od roku 1941. Vzhledem k tíživé hospodářské situaci v protektorátu po roce 1942 (zákaz stavební a posléze i projektantské činnosti) i v prvních letech po skončení druhé světové války (obnova válkou poškozené republiky) na ni však dosud nedošlo, přestože frekvence cestujících je kolem 60 osob.

Umístění nového objektu zastávky bylo zvoleno tak, že nároží služební místnosti bylo v km 70,902 a to tak, aby z této místnosti byl dobrý rozhled na trať i na nedaleké úrovňové křížení silnice s tratí, kde na přejezdu umístněné zábrany byly ovládány zdejším strážníkem trati.

Bylo ujednáno, že na novostavbu MNV Doubí dodá veškeré dřevo, písek, kámen a cement a také dostatek pracovních sil jak pro zemní tak i pro zednické práce. TSS Mezimostí nad Nežárkou zas měla dodat cihly, tašky, kování a zajistit práce truhlářské, tesařské, pokrývačské a sklenářské, přičemž potřebné prvky – okna i dveře – budou vyrobeny z materiálu, které rovněž dodá obec. Dále zajistí stavební dozor a jednoho vedoucího zedníka. Správa dráhy měla přemístit dva telegrafní sloupy a provést potřebné úpravy závor. Odhadované náklady na celou stavbu činily přibližně 100 tisíc korun (ze strany dráhy pak něco kolem 40 tisíc korun).

Po kolaudaci stavby měla obec na vlastní náklady objekt čekárny osvětlovat a uklízet, stavebně udržovat, vyvážet žumpu. Správa dráhy zas měla na starost služební místnost, místnost pro otop, údržbu nástupiště a okolí čekárny ve schůdném stavu.

30. července 1949 oznamuje TSS Mezimostí ŘSD v Praze, že veškeré stavební práce na zastávce byly skončeny 12. června 1949 a může být přikročeno ke kolaudaci objektu.

16. srpna 1949 se na zastávce konala kolaudace stavby čekárny ad. za účasti zástupců MNV Doubí, TSS Veselí nad Lužnicí a TS Tábor. Nebylo shledáno závad a novostavba čekárny ad. byla dána do užívání. 

O životě na zastávce v době nedávné je více napsáno zde.

Stav v roce 2018

Zastávka Doubí u Tábora je vybavena panelovým nástupištěm délky 162 m s výškou nástupní hrany 300 mm nad temenem kolejnice. Stále je zde i notně zdevastovaný domek čekárny s někdejším závorářským stanovištěm a výdejnou jízdenek. Současná zastávka je oproti původní posunutá blíže k Roudné.

V souvislosti s modernizací tratě mezi Doubím a Táborem (realizované v letech 2006 až 2009 za téměř 3,7 mld.Kč) zde byla kvůli přechodu z jednokolejné na dvoukolejnou trať a naopak dočasně zřízena Odbočka Doubí. Ta se nachází přibližně 800 m za zastávkou ve směru na Planou, v km 71,700 a její jediná výhybka 1X (a několik návěstidel, které ji kryjí) je dálkově řízena ze žst. Planá nad Lužnicí. Odbočka bude snesena po modernizaci trati mezi Soběslaví a Doubím.

V km 72,315 se pak nachází automatický systém defekcí kola (ASDEK), který provádí diagnostiku závad jedoucích drážních vozidel.

Výraznou dominantou nedaleko zastávky je železobetonový nadjezd přeložky silnice II/603 (bývalé I/3). V době již probíhající stavby tohoto nadjezdu (kterou prováděla firma Stavby silnic a železnic kolem roku 1979) se v rámci studie zdvoukolejnění tratě mezi Veselím nad Lužnicí a Benešovem u Prahy řešila případná změna projektu nadjezdu, tak aby průjezdný profil pod mostem vyhovoval nikoli pro jednu, ale pro dvě koleje. Jak patrno ze snímku na této stránce, ke změně nedošlo a most zůstal v šířce pro jednu kolej.

Domek hlídače č.47

Doubí u Tábora
Strážní domek č. 47 (Autor: Marek Koudelka, koridory.cz)

Někdejší strážní domek č. 47 byl donedávna obydlený a udržovaný, dnes je ve správě SŽDC.  V nejbližší době bude zbourán, neboť stojí v cestě nového vedení železniční trati mezi Soběslaví a Doubím. Oficiální název stavby je značně krkolomný a zní „Modernizace trati Veselí n.L. – Tábor – II. část, úsek Veselí n.L. – Doubí u Tábora, 2.etapa: Soběslav – Doubí“.

Na této přeložce vzniknou kromě 370 m dlouhého dvoukolejného tunelu u Zvěrotic a rozsáhlé mostní estakády v celkové délce 832,1 m i zcela nová zastávka Myslkovice a nově zřízená zastávka Doubí u Tábora. Zmizí tak nejen dosavadní doubská zastávka, ale rovněž výhybna v Roudné. Na staré trati budou sneseny též mosty v km 63,007, 63,670 a 68,981. Stavba nové trati ovlivní i podobu silnic v okolí – přeloženy budou komunikace I/23, II/135, III/13521, III/13527, polní a lesní cesty. Nově budou zřízeny přístupové komunikace k zastávkám, spínací stanici Myslkovice, základnové stanici GSM-R aj. Stavba by měla začít v květnu 2019.


(1) – První strážníci trati na strážním domku č. 47 (č.p. 19) – dle sčítání lidu:

  • 1871 – 1894  Karásek Matěj s rodinou a příbuzenstvem, celkem 7 obyv.,
  • 1894 – 1902 Máca Václav s rodinou, celkem 5 obyv.,
  • 1902 – 1921 Kuchař Josef s rodinou a příbuzenstvem, celkem 6 obyv.

Údaje z dalších let (sčítání lidu 1930 ad.) jsou z důvodů ochrany osobních údajů nedostupné.


Prameny:

  • SOA Praha (ex AČD) – fond ŘSD Praha, ka. 601, 773.
  • SOA Třeboň – DA: SOkA Tábor – sčítání lidu z let 1880, 1900, 1910 a 1921.
  • SŽDC s.o.
  • Zvláštní poděkování patří autorům fotografií za jejich svolení pro použití v tomto článku.

 

1 komentář

  1. Díky za pěkný článek. Pamatuji ještě konec období ručně ovládaných závor. Ta oblast je taková srdeční záležitost. Škoda, že to jednou všechno zmizí.
    Pokud si dobře vzpomínám, tak mechanické závory byly nahrazeny zařízením VÚD a oba přilehlé lesní přejezdy přestaly být obsluhovány.

Komentáře jsou uzavřeny.