Modernizace trati mezi Táborem a Sudoměřicemi u Tábora byla uskutečněna v letech 2013 až 2015 za přibližně 2,34 miliardy korun českých včetně DPH (takřka polovinu z této částky zaplatili evropští daňoví poplatníci). V nové, dvoukolejné stopě vznikl jeden tunel v délce 430 m a mostní estakáda nad dálnicí D3 o celkové délce 450 m, současně došlo ke zkrácení délky úseku o 448 m.
Při této modernizaci byla opuštěna značná část původní trati Dráhy Františka Josefa, zprovozněné v roce 1871, zejména pak dvě významné části – část tělesa mezi Stoklasnou Lhotou a Chotovinami, kde došlo k posunutí tělesa trati vlevo původní dráhy a mezi železničními stanicemi Chotoviny a Sudoměřice u Tábora, kde dnes je již pouze zastávka a do modernizace úseku trati mezi Sudoměřicemi a Voticemi i dočasná odbočka z důvodu přechodu z dvoukolejné na jednokolejnou trať a naopak.
V úseku mezi Chotovinami a Sudoměřicemi u Tábora došlo k přeložení části tratě u obce Moraveč již v druhé polovině osmdesátých let dvacátého století a to z důvodu zrušení nevyhovujícího úrovňového přejezdu již tehdy značně frekventované silnice E55, později I/3. Zdejšímu přejezdu se lidově říkalo „skok do jižních Čech“, neboť ten, kdo zde nedodržel předpisy o provozu na pozemních komunikacích riskoval v lepším případě pouze rallye skok, v horším poškození podvozku svého vozu (o kuriózní dopravní nehodě, která se stala právě na tomto přejezdu jsme psali zde). Problematický úrovňový přejezd byl tedy nahrazen silničním nadjezdem, silnice a trať přeložena a trať zahloubena do nového zářezu v pravotočivém oblouku pod ním. Zrušeno bylo i původní hradlo Moraveč u strážního domku č. 64. Hradlo bylo nahrazeno objektem novým. Vystavěno bylo vlevo trati nad zářezem přeložky poblíž nového nadjezdu přeložky silnice E55. Lze říci, že ve své době se nepochybně jednalo o nejmodernější hradlové stanoviště na síti ČSD. Tato investiční akce se připravovala mnoho let a o její realizaci bylo rozhodnuto v době, kdy již bylo jasné, že ke zdvoukolejnění tratě mezi Táborem, resp. Veselím nad Lužnicí a Benešovem u Prahy nedojde a bylo přistoupeno k elektrizaci úseku v jeho jednokolejné podobě.
My se dnes však nebudeme zabývat historií, ale podíváme se právě na již opuštěný úsek mezi Chotovinami a Sudoměřicemi. V samotném závěru stavby zde proběhla tzv. rekultivace tělesa, při níž byla většina zářezů zcela nebo části zavezena (zřejmě vším, co „přišlo pod lžíci bagru“ – pozn.autora), propustek za stanicí Chotoviny byl snesen, nicméně i po třech letech od skončení stavby je zjevné, že tzv. rekultivace „zdárně“ pokračuje a podle zjevného používání někdejšího drážního tělesa coby polní cesty je moravečský zářez zavážen vším, co se „doma“ někomu nehodí.
Bývalý strážní domek č. 63 za stanicí Chotoviny v km 91,062 vlevo trati byl ještě v době probíhající stavby obýván, nyní je zjevně již nějaký ten čas opuštěný a chátrá, přestože byl projeven zájem o odkup. Ze strany správce železniční infrastruktury coby správce majetku státu však nebyl zájem a tak dlouho to novému zájemci znepříjemňoval, až tento své snahy vzdal a zakoupil raději jinde domek jiný, který již byl ve vlastnictví soukromé osoby. Domek tak zřejmě čeká úspěšná demolice za několik set tisíc korun, jak bývá v české kotlince již dobrým zvykem. Původní kamenný nadjezdový most zde již také, stejně jako zářez, nenajdeme.
Půjdeme-li dále po tělese někdejší dráhy, dojdeme již k výše zmíněnému zářezu u obce Moraveč a také k dálnici D3, která zde svým mostem překlenula zmiňovaný zářez. Most, i když v podstatě pozbyl smyslu, zde byl ponechán, stejně jako zářez pod ním, nicméně vůkol mostu byl z větší části tentýž zářez v rámci rekultivace zavezen. Poměrně čerstvý stavební odpad všeho druhu vysypaný kolem však svědčí o tom, že je v této zdárně pokračováno. Přes tyto haldy dojdeme až k přeložce trati, která zde původní traťové těleso přetíná.
Za současnou přeložkou trati následuje zcela zasypaný úsek moravečského zářezu. Zde již neuvidíme nic. Strážní domek č. 64 i původní hradlo v někdejším km 92,518 vlevo trati byly zdemolovány již pár let před modernizací trati, nové hradlo v rámci ní. Pouze na nedaleké polní cestě najdeme pozůstatky po závorách druhého z přejezdů v km 92,956, kdysi ovládaných pohonem, umístěným u původního hradla. O kus dál se těleso opět vynořuje, nicméně je opět přerušeno snesenou propustí, za ní pak postupně vpravo trati spatříme další bývalé strážní domky č. 65 (km 93,643) a o kousek dál č. 65a (km 93,932). Oba tyto domky jsou v soukromém vlastnictví. Naše putování končí znovu u bývalé silnice I/3 před obcí Sudoměřice u Tábora. Někdejší ocelový nýtovaný železniční most bývalé trati o rozpětí 13,8 m, klenoucí se nad touto silnicí na kamenných opěrách, byl po zahájení provozu na nové trati snesen a zlikvidován, silnice směrově upravena.
