Vodárna patří k olbramovické stanici takřka od nepaměti, zřejmě od r.1886, kdy byla stanice prvně rozšiřována. Až do 6.listopadu 1929 (dle zápisu tehdejšího přednosty p.Šmidlíka ve staniční kronice) byla poháněna parním čerpadlem, poté byla v celém nádraží zavedena elektřina (kromě St.2.) a páru tak nahradil elektromotor.
Ještě koncem 80.let minulého století vodárna naproti výpravní budově byla plně funkční včetně tří vodních jeřábů ve stanici. Na každém zhlaví stával vždy jeden (signalisté stavědel si k nim chodívali pro vodu), a třetí býval naproti dnes již neexistujícímu drážnímu skladišti. U jeřábů byly i údržbářské šachty a popelové jámy (1).
Studna s čerpadlem a obslužným domkem (č.p.22) byla pod náspem v blízkosti silnice na Sedlčany – v místě dnešního nového mostu přeložky trati. Později zde bylo skládáno a vydáváno tzv. deputátní uhlí.
Pak praskla příruba … – oprava za pár set….
Místo opravy se vodárna dočkala devastace – byla zlikvidována elektřina, domek pod tratí byl již mnoho let používán jako obytný, pak jej opustil i poslední nájemník a objekt léta už jen chátral, než byl v prosinci 2008 zcela zbořen v rámci přípravných prací, rovněž tak byly demontovány před modernizací nádraží všechny 3 vodní jeřáby.
Vodárna tedy byla minimálně čtvrt století bez vody !
A nyní v rámci koridorových prací bude opět napojena.
Zdrojem se jí stane studna pod budovou nádraží – voda, používaná v objektu jako pitná. Týká se jen původní budovy (nová přístavba je zásobována z veřejného vodovodu).
Úsudek o smysluplnosti této akce ponechávám už na každém z Vás
(1) Vodní jeřáby – umístění :
táborské zhlaví St.1. – mezi pův. 3 a 1 staniční kolejí,
benešovské zhlaví St.2. – mezi pův. 5 a 3 stan.kolejí,
u skladiště – mezi pův. 3 a 1 staniční kolejí.
Historická fakta jsou převzata ze staniční kroniky žst.Olbramovice (ex Votice-Veselka), která je uložena v Národním archivu (Fond NAD 814 Sbírka staničních kronik, inv.č.821, kap.39). Děkujeme
M.Kunt : jedním slovem paráda, velmi zajímavé vyčerpávající informace, díky 🙂
A ano, jak píše Mirekk – důkaz toho, že ve Vídni leží poklady. Vím co je to za práci pátrat v archívních materiálech, takže máte i můj obdiv.
Tím se vysvětluje i konstrukce pův.výpravní budovy a umístění studny pod ní (která je tam dodnes). Což (asi nejen) mne osobně sice logicky napadlo, ale nemám důkaz v písemné podobě. Je to vlastně i tím, že ty úplně původní staniční kroniky se nedochovaly a ty, co jsou dnes uloženy v NA, jsou vlastně opisy po r.1945.
A vlastně je to i takové symbolické uzavření kruhu – vodárna se vrací zpět – i když ne fyzicky, ale pouze svým novým napojením.
Vodárna v Olbramovicích byla sice již uváděna v době otevření (s jedním vodním jeřábem a čistícím kanálem), ale vodojem se nalézal ve výpravní budově (podobně např. Strančice do likvidace staré výpravní budovy před pár lety). Studna byla pravděpodobně u budovy.
Nedostatek vody na celé trati si vyžadoval řešení a proto bylo v roce 1874 rozhodnuto o stavbě tlakové čerpárny u Votického potoka dle normálií vodáren Stříbro a Kozolupy. Stavba se uskutečnila v roce 1875 (firma Klein a Lanna, tedy na základě reklamace). Samostatná vodárenská věž byla zřízena v roce 1884-1885 (spis 1884, přesněji lze dohledat) spolu s vodárnami v Nuslích a Uhříněvsi (obě dosud stojí). Nedostatek vody, resp. malá vydatnost 22 m hluboké studny u potoka si vyžádala vyhloubení vodorovné 40 m dlouhé štoly, která je zřejmě ve skále v hloubce 20 m pod silnicí, přibližně v ose dnešní nové koleje, dodnes (projekt 1889).
Historická fakta převzata z archivních fondů III Ea, VI F a IV H Rakouského státního archivu ve Vídni 🙂
Děkuji za perfektní doplnění informací. Je vidět, že ve Vídni zůstala velká část archivních materiálů této „naší“ trati. Ještě jednou velký dík