Nehoda v mlze
Dne 2. listopadu 1982 probudila obyvatele sídliště na jižní straně Veselí nad Lužnicí těsně před půl čtvrtou hodinou ráno obrovská rána. Na trati z Prahy do Českých Budějovic se srazil osobní vlak vedený lokomotivou S 499.0270 s protijedoucím „sergejem“ T 679.1111 v čele nákladního vlaku. Následky byly tragické. V motorové lokomotivě zahynuli oba strojvedoucí, v „plecháči“ byla třetí oběť. V osobním vlaku se zranilo deset cestujících.
Oné noci byla hustá mlha, typická pro podzim v kraji jihočeských rybníků. Nákladní vlak Pn 68556 zastavil ve výhybně Horusice. V následné stanici Veselí nad Lužnicí byl připraven k odjezdu do Českých Budějovic osobní vlak 8201. Dosud byl provoz i přes nepřízeň počasí normální. Po krátké době však zjistil výpravčí v Horusicích, že nákladní vlak odjíždí bez vypravení proti návěsti „Stůj“. Snažil se zabránit neštěstí oznámením do Veselí nad Lužnicí o nedovoleném odjezdu, ale bohužel pozdě. Osobní vlak už odjel.
To, co následovalo, bylo řečeno zpočátku. Kromě největších ztrát na životech a zdraví byla zcela zničena českobudějovická lokomotiva S 499.0270. O síle nárazu svědčil transformátor, který se utrhl z rámu a byl vymrštěn do pole na vzdálenost asi padesáti metrů. Stroj byl navíc demolován zezadu poštovním vozem řady Fa, který po něm vyjel a zůstal nad ním trčet. Život lokomotivy nebyl dlouhý. Zrušena byla ještě ve své záruční době. Protijedoucí táborský „sergej“ T 679.1111 měl zcela zničenou přední část skříně a také jeho osud se naplnil. Vozy Dsa a Fa a pět nákladních vozů byly navrženy na zrušení. Škoda bez následných nákladů byla odhadnuta na 5 miliónů korun, ale ve skutečnosti byla podstatně vyšší. Proč náhle odjel vlak z Horusic, už se asi nikdo nedozví. Zůstaly jen vzpomínky, tři vyhaslé životy.
ŽELEZNICE č. 1/1994
Jan Kubeš, foto sbírka L. Bumba
Vyšetřování provázely nejasnosti
Při samotném vyšetřování nehody u Horusic byla spousta nejasností kolem zabezpečovacího systému, který se projevoval i po této nehodě pochybnými návěstmi a špatnou funkcí automatických závor na záhlaví, které se samovolně otevíraly a zavíraly i bez indikace průjezdu vlaku či postavení návěstidla. Tento stav trval více než dva roky po nehodě, než se po řadě hlášeních (i z mé strany) začal řešit opravou. Až to dokonce působí dojmem, že viník zde byl záměrně určen v lidském faktoru, aby nebyl zpochybněn zabezpečovací systém.
A ještě jeden fakt na závěr. Těsně před nedovoleným odjezdem osudového nákladního vlaku projížděl stanicí jiný nákladní vlak, jehož strojvedoucí Antonín Podlaha vypověděl, že na stanovišti lokomotivy onoho vlaku se svítilo a oba strojvedoucí zřejmě jedli. Myslet si o tom můžeme cokoli, ale jsou to jen spekulace. Závěr vyšetřování viníky určil.
Václav Daranský
Zájmy strojvůdce č.20/2002
V Horusicích jsou dopravní koleje 3.
V době nehody jsem sloužil jako strojvedoucí na „Sedlčance“. K nám se dostala ještě informace , že v Horusicích , kde jsou pouze dvě dopravní koleje, stál ještě jeden náklad směrem do ČB. Ten bylo nutné rychle vyhnat a výpravčí jej prý k odjezdu několikrát vyzýval blafounem. A bohužel se rozjely vlaky oba. Co je na tom pravdy – nevím.