K článku Protihlukové stěny se sešlo několik komentářů. Protože jde o aktuální téma, tyto komentáře vydávám v samostatném článku.
Ostatní se mohou zapojit třeba i jen hlasováním v aktuální anketě, věnované protihlukovým stěnám.
Zveřejněné příspěvky vyjadřují názor jejich pisatelů, mohou, ale nemusí korespondovat s míněním správce tohoto webu.
Jednotlivé příspěvky byly redakčně velice mírně upraveny.
Souhlasím, je to ohyzdné. Myslím si, že jediná možnost je v samosprávě, která si časem vynutí odstranění aspoň těch stěn, které jsou absolutně nepotřebné – např. na vrcholu zářezů. Jirka
V bezprostředním dojmu na to, jakou spoušť nyní spatříte z okna vlaku a co vlastně už nikdy nespatříte kolem trati nově budovaného koridoru na ve směru Praha –České Budějovice a možná i jinde, musím zareagovat negativně a velmi ostře nesouhlasně. Kolem železničních kolejí, leckde v jejich v bezprostřední blízkosti, se začínají tyčit betonové zábrany, které kromě toho, že prý snad lépe chrání okolí od nadměrného hluku, dokonale zabraňují cestujícím ve výhledu do otevřené krajiny i lidských sídel. Cestování vlakem je nyní dobře srovnatelné s pocity člověka zavřeného na samotce a zírajícího do stěn, nebo kterého někam převážejí jako uhlí, byť v novém kontejneru. Pryč jsou časy, kdy maminka přidržovala dítě u okna, aby lépe vidělo „Čechy krásné“, protože není co vidět. Ani kilometr vzdálenou zahrádkářskou kolonii ve volné krajině.
Zelený porost kolem kolejí přirozeně tlumící hluk je kácen, aby byl nahrazen nákladnými betonovými tabulemi pro sprejery. Zleva i zprava, aby výsledný dojem byl dokonalý. Navíc stavba se šíří velmi rychle. Dříve než Bursík spočítá žárovky na Pražském hradě se železnice bude hodit jen pro kamiony, které tam ovšem nikdy nedostane. Lidé však budou železnicí sotva jezdit na výlet.
A teď vážně. Pro toho, kdo by snad pochyboval, že to snad nebude tak zlé, doporučuji, aby se projel z Prahy do Benešova a sledoval, co se chystá a co je teprve rozestaveno. A dobře se jako s příkladem seznámil se souvisejícím článkem „Protihlukové stěny-návrh“, kdy jenom např. na trati Benešov – Stránčice o celkové délce 22 km vyroste skoro 18 km betonových zábran, což spolu se zářezy v terénu pravděpodobně pokryje přirozený výhled po celé této trase. Nepohybuji o tom, že něco podobného vyroste po celé trase z Prahy až do Českých Budějovic.
vit.blaha
Martinx
Samozřejmě,že jsou místa,kde protihluková opatření jsou namístě, ale na této stavbě dochází k naprostému nadužívání betonové technologie i v případech, kde tyto stěny zjevně potřebné nejsou a v blízkosti tratě se žádná zahuštěná bytová výstavba vůbec nevyskytuje. Kromě toho stejně jako cestujícím, kteří nebudou okny vlaku vidět nic z okolní živé krajiny, se i obyvatelům z blízkých domů zúží obzor pomalovanými betonovými zdmi, jejichž tlumicí účinek je předem nejistý. (Na stromy však malovat nelze, tak proč je nevyužít). Proč tak nevhodné řešení, když už možná obyvatelé provozu vlaků a vzhledu okolní železniční tratě dávno přivykli. Podstatné je, že protihlukové opatření, totálně řešené použitím betonových zábran v těsné blízkosti kolejiště takto hustě, pojaté způsobem „ještě můžeš, ještě můžeš a teď se pojď podívat co jsi způsobil“, zcela zničí krásu historické železniční trati a kulturu cestování vlakem vůbec.
Místo toho se výstavba betonových PS uvádí jako jednoznačně výhodná a nezbytná (starostové to žádají), jako by se modernizací železnice mělo dosáhnout v prvé řadě zvýšení její hlučnosti. Hlukové zatížení v dB se uvažuje chybně jako trvale maximální jako např. u rušné dálnice i když doba průjezdu vlaku dvakrát, třikrát za hodinu se v momentu průjezdu možná vtěsná do minuty. Na dvojkolejné a ve stanicích vícekolejné dráze typu koridoru lze pravděpodobně vytvořit grafikon i pro nákladní vlaky tak, aby jezdily převážně v denní době, kdy většinu lidí železnice zase až tak neruší. Kdo cestuje vlakem si možná již nyní všiml toho, že v betonovém sevření člověk neví, kde právě je a kdy vystoupit, protože se vytratily orientační body okolní krajiny. V některých, v noci spoře osvětlených zastávkách, obklopených neprůchodnou hradbou, se člověk nebude cítit ani moc bezpečně.
A vzhledem k tomu, že železniční doprava je ekologicky výhodnější a energeticky úspornější než automobilová, měla by nabízet takové výhody, které by ji učinily naopak znovu atraktivnější a pomohly ztracené cestující nalákat opět na dráhu zpět. Ne ji takto bezohledně, snad nepochopením, ničit.
Výhled do krajiny z okna vlaku patří ke kultuře a dobré pohodě cestování. Delší jízda v uzavřené ohradě je naopak stresující. Protože dnes se vlakem cestuje poměrně málo, je o toto dění kolem budovaného koridoru na samém okraji zájmu a ve společnosti není významná síla, kterou by šlo vyburcovat k záchraně vzhledu železnice. A devastace protihlukovými stěnami pokračuje rychle dál…
vit.blaha
Zajímalo by mě, zda někdo bere v úvahu ankety, které jsou zveřejněny na vašich stránkách. Zároveň si troufám připomenout, že z ankety na téma protihlukových stěn zcela jednoznačně vyplývá, jak se čtenářům nelíbí. Nejsem tedy sám, kdo se vůbec nesmířil s touto stránkou projektu 4. železničního koridoru.
Kdo vůbec v této otázce rozhodl a případně na základě jakých hygienických norem? Nikde v Evropě jsem se s tak ohyzdným řešením nesetkal. Jistě mě nikdo nebude chtít tvrdit, že tak rychle jako na u nás budované trati se nikde nejezdí – hluk tedy není jen specificky naším problémem.
Jsem jedním z mnoha cestujících, kteří na trati Benešov – Praha najezdil tisíce kilometrů. Ovšem dosud jsem jezdil vlakem s výhledem do kraje. Napříště mě čeká jízda betonovým tunelem, který jistě bude brzy hrát všemi barvami sprejových odstínů.
Napadlo autora projektu, že výstavbou vysokých betonových hrází v podstatě připodobňuje cestování vlakem jízdě po dálnici, čímž cestování po železnici ubírá na kráse právě v oblasti, kde měla a zatím ještě má jednoznačně navrch?
ZASTAVTE TO, PROSÍM, DOKUD JE JEŠTĚ ČAS!
Martin