Na Slapech i na jiných přehradách je po povodni zakázané koupání. Velmi mile mě překvapila předvídavost projektantů koridoru, kteří již před léty vyprojektovali koupadla v Bystřici. Cestující mají při každém dešti unikátní možnost v ceně jízdenky využít i vykoupání. Tomu říkám služba cestujícím!
Ale teď vážně. Od doby, kdy byl postaven peron u 2.koleje (směr Benešov) a velkoryse pojatý nikam nevedoucí chodník od peronu k bývalé výpravní budově, vzniká na konci chodníku a přilehlém (bývalém) trávníku rozlehlé jezero. Ale nejen to.
Jak si každý může všimnout, všude na zastávkách mají perony sklon „od koleje“. To je správně, voda z nich by měla odtékat do odvodnění mimo kolejiště. Tady je však ten zakopaný bernardýn (větší hafan mě momentálně nenapadá). Odvodnění v Bystřici není. Voda z nástupiště odtéká tam, kam jí gravitace a projektant nařídili, ale místo odvodnění využívá pro svou další pouť sklep obytné budovy (od výpravní směrem k Benešovu) plní prostor před výpravní budovou.
Postupem času se pozvolna nečistotami zanáší mezery mezi obrubníky peronu, voda mezi nimi neprotéká tak, jak má nařízeno, ale nezbedně si teče až k chodníku před výpravní budovu a po něm k budově.
Že je něco špatně pozná i laik. Prvotním ukazatelem špatnosti je jezero. Ale kam se voda poděje potom? No přece do země! Divná otázka. A dál? Najde si cestu nejmenšího odporu. A tou je v roce 1913 načechraná zem při stavbě nové výpravní budovy, pěkně pod krytý peron a šup do sklepa.
Namítnete, že to letos není jediný barák s vytopenými sklepy. Není, ale tyto sklepy nikdy v minulosti vytopené nebyly. Voda vždy odtekla funkční kanalizací. Sklepy byly plné uhlí (sedmery kamna ve služebních prostorech a čtvery včetně sporáku v kuchyni paní přednostové, něco spolykala), přednosta tady měl uskladněné brambory, paní přednostová kompoty, vejce, kyselé okurky, zelí…
Podle pamětníka, který tady sloužil téměř 40 let, byly sklepy vždy suché. Důkaz hladiny spodní vody je ve studni mezi budovami – hladina se leskne v hloubce odhadem 8 metrů. A podlaha sklepů je cca 2m pod úrovní terénu. Argument spodní vody tudíž neobstojí. A obě budovy stojí v nejvyšším bodě v celém širém okolí (původně nejvyšším, dnes jsou výš právě ty nové perony).
Naskýtá se tedy otázka: budeme věřit tomu, že za vše mohou letošní extrémní deště a že nikdy v minulosti tolik nepršelo a sníh netál, anebo zvolíme odpověď druhou, že se stala chyba při stavbě koridoru? Správce domu (ČD RSM Praha) se k problému staví neutrálně. Někdo přijel, vyfotil, moudře zavrtěl hlavou a hrdinně odjel… Nic víc, nic míň.
Do památkově chráněné budovy tedy už nezatéká jen kolem komínů, kde zub času sežral plechování, nezatéká jen skrz šablony eternitu, jimiž mistři pokrývači Vaněček F. a Radů B. 1.7.1946 střechu nově pokryli, voda, která neproteče na půdu, proteče děravými zbytky okapů po fasádě, ale už se do domu dere i sklepem.
V bytě se dál topí uhlím, jako před sto lety, jen to uhlí a uhelné brikety byly od loňského podzimu už několikrát pod hladinou. Nájemnice si chtěla do sklepa dát dřevěné brikety do krbových kamen. Naštěstí to neudělala. Kam teď s topivem? Zástupce správcovské organizace opět zakroutil hlavou a krčí rameny. Kdo nahradí zničené brikety? Odpověď si domyslete.
Pro cestující je jistě úsměvný pohled na jezero a vodu, crčící ze všech okapů, a na žulový kámen s velkou deskou, oslavující stavitele koridoru. Pánové Klein a Lanna by asi nešetřili silnými slovy. A desku jim tady nepostavili, ač zásluhy měli první.
(pozn.: stavitelství Klein a Vojtěch Lanna tuto trať v letech 1869-1871 postavilo – více v článku Dráha císaře Františka Josefa)
Udělejte si sami představu podle fotografií. Byly pořízeny 25.června 2013, při povodni začátkem června bylo vody venku i ve sklepě o mnoho víc.
vysvětlení k této situaci je velmi jednoduché, projektanti těchto koridorů projektují dělají vše pouze z kanceláře, a na samotnou návštěvu stavby a řešení jak to udělat tak aby to podle místních poměrů vyhovovalo nemají jaksi čas.