Jak patrno z fotografií, opravné práce na bývalé výpravní budově železniční stanice Votice nabraly na obrátkách. Z horních částí venkovní fasády budovy byly sneseny původní červenohnědé keramické obklady, které jsou nyní složeny u budovy. Zda se vrátí zpět, nebo zmizí kamsi do nenávratna, tak jako po roce 2010 původní zábradlí či dlažba peronního přístřešku, není známo. Na podněty na sociální síti nereaguje ani město Votice ani Správa železnic, výsledná podoba budovy po opravách není také známa a lze se tak obávat, že budova zcela ztratí své originální architektonické ztvárnění. Snad nedojde na peklo dnešní doby, tj. zateplovací polystyren a pastelové barvy. Projevuje se tak opět osudová chyba nezapsání atypické budovy na seznam kulturních nemovitých památek.
Původní konstrukce verandy se již na své místo nevrátí., byla odvezena do šrotu. Jedním z důvodů likvidace byla silná koroze patních částí stojek konstrukce. Nahradit ji má konstrukce dřevěná, obdobné konstrukce, známé z vesnických nádražíček na lokálních tratích.
I uvnitř budovy se čile pracuje. Zlikvidováno bylo vše původní, renovace původního dřevěného mobiliáře se tedy nekonají. Stejně dopadnou i okna a dveře v obvodových zdech, které mají nahradit tzv. euro/-okna/-dveře. Uvnitř lze zatím stále spatřit obě původní okénka pokladen či otvor v podlaze, kudy do roku 2010 vedly kabely staničního elektromechanického zabezpečovacího zařízení od/do řídícího přístroje RANK k dvěma závislým stavědlovým aparátům 5007, umístěnými na obou zhlavích stanice ve stavědlových domcích. Zda pokladní okénka zůstanou zachována či zmizí též, to se teprve uvidí.
Prostory někdejší dopravní kanceláře a pokladny jsou konvertovány pro potřeby Osadního výboru Beztahov a mělo by zde být i zázemí pro řidiče autobusů. Celé přízemí budovy si od Správy železnic pronajalo město Votice. Z omítek byly seškrabány letité nánosy výmaleb, odhalila se tak jejich pestrá historie.
Krátká historická vsuvka
48 ks oken od firmy V. Kusý z Klatov, z toho 26 špaletových a 22 jednoduchých, došlo na stavbu výpravní budovy ve Voticích dne 14. prosince 1916. Táž firma vyrobila i všechny dveře. Cihly, použité při stavbě budovy, pocházejí z již neexistující cihelny v Uhříněvsi, kámen pak ze svého času drážního lomu v Mrači, zde naopak stále existujícího, leč drahám již nepatřícího. Kvůli rekonstrukci nyní snímané obklady režného zdiva dodala tehdy firma Vilém Müller z dnes zaniklé obce Břešťany u Bíliny ( něm. Fr.Wilh.Müller, Preschen).
Stav mostu ve Střezimíři po prvních zásazích
V noci ze 24. na 25. června proběhla první noční výluka kvůli nutným opravným pracím havarijního stavu kamenného nadjezdu z roku 1895 ve Střezimíři. Nejvíce patrné je provedené odstranění vybočených kamenů z narušené části boční zdi mostu. To proběhlo proto, aby tyto nadále neohrožovaly svým případným samovolným vypadnutím provoz na železniční trati apod.
Další práce budou proběhnou o krátkodobých nočních výlukách od 29. června do 3. července 2020, vždy zhruba od 23:10 do cca 4:30 hod.
Snad nedojde na peklo dnešní doby, tj. zateplovací polystyren a pastelové barvy.
Vzhledem k tomu, že v reálu i na fotce jsou vidět práce na fasádě, tak bych se zateplení spíš neobával.
Simbo, díky za pěkný článek nejen o rekonstrukci votického nádraží, ale i historických zajímavostí. U rekonstrukce takovýchto objektů je vždy otázka, do jaké míry zachovat historickou podobu včetně původních ozdob a vnitřních zařízení apod. Je to sice škoda, ale zase ruku na srdce – raději rekonstrukce v této podobě, než aby tam časem stála ruina, která by pak šla k zemi. Drážním účelům už nikdy bohužel nebude sloužit a kdoví kdy v daleké budoucnosti budou peníze a chuť znovu budovu opravit – a přát si, aby nějaký vandal nové dílo neponičil….
Není zač a díky.
Votice jsou vůbec zvláštní tím, že zde bylo technologické zázemí umístěno do nižší části budovy a SŽDC zde nepostavila vlastní „kurník“. Prosluněné kanceláře se tak staly temnou kobkou, kterou tato zařízení vyžadují. Nepochopitelné je ovšem, že v tak velké budově už nezbylo místo pro návěstního technika a ten sídlí, kulturnímu oku „lahodícím“ kontejneru vedle budovy.
Nic proti úpravám v interiéru, ale osobně bych spíš viděl výhodu v původních dřevěných zárubních a dveřích a není-li je nutné zlikvidovat kvůli dispozičním změnám (které ale neznám), snažil bych se je zrenovovat do původní krásy. Ovšem jak ovlivňuje využití budovy její typická vnější podoba mi není jasné. U rekonstrukce za 10 milionů korun bych navíc očekával, že se najde částka na konzultační služby architekta.
Že nezbylo místo pro návěstního technika není nic mimořádného. Projektantovi je to šumák, ten má zadání:
technologické místnosti – rozměry, prostupy stěnami a podlahou
místnost výpravčího s rozměry, prostupy, kuchyňka, šatna, WC
místnosti pro napájení
To, že se o zařízení musí někdo starat a mít k tomu nějaké zázemí, je každému jedno. Pokud to někdo vyloženě nedá do projektu, on sám to neudělá a nestrrá se o to. Stačí se podívat na nedávno postavené budovy. Žádné zázemí není v Senohrabech, Říčanech ani v Hostivaři.