Mezi železničními stanicemi Votice-Město a Votice-Veselka dne 2.října 1920 vypadlo z vlaku č.223 malé dítě. Stalo se po odjezdu zmíněného vlaku ze stanice Votice-Město v 6 hodin 51 minut, v kilometru 116,8 – 116,9. Dítě vypadlo vlevo trati ze starého osobního vozu typu „C“ s postranními dveřmi. Při pádu se těžce zranilo na hlavě.
Toliko jeden ze služebních telegramů, zaslaných voticko-veselským přednostou Šmidlíkem na pražské ředitelství státních drah.
Nešťastně vypadlým dítkem byl sotva dva a půl roku starý Josef Tuček, synek horníka Josefa Tučka a jeho ženy Barbory. Ve vlaku s nimi dále cestovaly i jejich starší dvě dcery – dvanáctiletá Antonie a osmiletá Barbora.
Rodina Tučkova se stěhovala z Roudného do Vysokého Újezda (u Berouna). Nejmladší dítě se po výjezdu vlaku ze stanice Votice-Město postavilo ke dveřím výše zmiňovaného vozu, opřelo se o ně, dveře se následně otevřely a tím zapříčinily pád dítěte do kolejiště.
Již po cestě mezi oběma stanicemi zjistil otec dítěte, že hledaný syn se nenalézá v dotyčném voze a po spatření otevřených dveří mu nepochybně došlo, co se stalo. V následující stanici tudíž z vlaku vystoupil, aby tuto událost oznámil vlakovému personálu (vrchnímu průvodčímu Janu Kazilovi a průvodčímu Antonínu Beranovi). Jeho žena s oběma dcerami pokračovala v jízdě až do stanice Královské Vinohrady. Vrchní průvodčí Kazil po příjezdu vlaku do Bystřice tuto událost rovněž oznámil službu zde konajícímu výpravčímu, aby ten vše potřebné zařídil.
Dítě v kolejišti následně nalezli zedníci František Neuman a Jan Škopek ze Srbic u Votic, kteří zde pracovali na stavbě II.koleje. Chlapce poté dopravili vozíkem do stanice Votice-Veselka, odkud bylo přepraveno rychlíkem č. 401 do nemocnice v Benešově.
Při následném vyšetřování nešťastné události bylo zjištěno, že dítě vypadlo z vozu Stb C 20-485, z levých dveří ve směru jízdy vlaku. Příčinou byly nedostatečně zavřené a zajištěné dveře osobního vozu. Tato závada byla způsobena dělníky, kteří nastoupili na zastávce Horní Borek a ve stanici Votice-Město vystoupili na nesprávnou stranu, tedy směrem do kolejiště namísto k výpravní budově a po vystoupení tyto dveře zřejmě řádně nezavřeli a neuzávorovali bezpečnostní kličkou. Prokázat však tuto skutečnost samozřejmě nebylo možné. Průvodčímu Beranovi nebyla přičtena spoluvina, neboť v době odjezdu byly všechny dveře na správné straně (tj. pravé) řádně zavřeny a zajištěny. Navíc dotyčný vypověděl, že postižené rodině osobně pomáhal ve stanici Votice-Město s nástupem do vozu a tudíž si dobře pamatoval, že v době jejich nástupu byly i dveře na druhé straně vozu zavřeny (zda dostatečně a zda i zajištěny však nevěděl a ani nebylo jeho povinností tyto dveře z nesprávné strany kontrolovat).
Vinni tak byli jen a jen rodiče malého synka a to svým nedostatečným dozorem nad ním.
Závěrem je ještě třeba zmínit, že malému chlapci se rány zahojily a jeho úraz nezanechal žádných trvalých následků.
Zdroj:
AČD Praha, dnes SOA Praha (fond ŘSD Praha)
