Nehody v minulosti – Moraveč 1949

Následující popisovaná událost tak úplně nebude železniční nehodou v pravém smyslu těch slov. Udála se však  ale na dnes již neexistujícím místě naší trati – na „staré“ Moravči … a to rozhodně není jediná zajímavost této události.

Starší asi vědí, že trať z Tábora do Benešova u Prahy vedla v úseku kolem obce Moraveč v jiné trase než dnes.

Vezmeme-li to z pohledu strojvedoucího a ve směru od začátku trati (tedy od Tábora) – trať v inkriminovaném místě ve stoupání 9 promile v pravotočivém oblouku úrovňově šikmo křížila mezinárodní silnici E55 České Budějovice – Praha (později I/3, dnes II/603), poté minula její závorami chráněný přejezd v traťovém km 92,368 a v mírném zářezu původní hradlo Moraveč s bývalým strážním domkem č. 64 (km 92,546), nacházejícím se mezi železničními stanicemi Chotoviny a Sudoměřice u Tábora (v roce 1949 Sudoměřice – Nemyšl).  Následoval další přejezd místní komunikace a pak už trať směřovala k Sudoměřicím ve stejné trase jako v současnosti.
Přejezd na Moravči byl v mírném stoupání (klesání) výše zmiňované silnice 4 – 7%, což v sílícím provozu a klimatických podmínkách České Sibiře, zejména v zimním období, přinášelo v budoucnu nemalé problémy. Tažené závory byly ovládány z Hr. Moraveč, vzdáleny od pohonu 178 m, soustavy Kli 1910 s trojlístkovým předzváněčem Trj 1910 a předzváněcí dobou 26 sekund. Břevna byla opatřena odrazkami. Silnice zde byla šíře 6 m s chodníky po obou stranách šíře 0,75 m a řádně vybavena příslušnými dopravními značkami.

Náš příběh se udál na pomezí jara a léta roku 1949, v pátek 10.června. Počasí ten den připomínalo spíše deštivé jaro. Denní teplota nepřesáhla 20 stupňů, co chvíli pršelo. Ráno kolem půl osmé vyjel z Českých Budějovic do Prahy výrobce malířských přístrojů Oldřich Kubíček (ročník 1903). S sebou do upraveného auta zn. Steyr 220 evid.zn. Č-Bu 836 vzal jako spolujezdce majitele autodílny Stanislava Petra a zaměstnance fy. Nešverová Bedřicha Dřevo. Upraveného proto, že Kubíček používal běžně automobilu jako dodávky na rozvoz svého zboží. Když chtěl ten den vzít spolujezdce, musel jej zpětně upravit na vozidlo osobní. Vyndal tedy přepážku, oddělující nákladní prostor a vmontoval zpátky sedadla. Cesta do hlavního města i pojížďky po něm proběhly poklidně.

Zpáteční jízda ale již tak klidně neproběhne – při výjezdu z Prahy však pasažéři Steyru ještě netušili, co je cestou domů potká.

Problémy začaly už při klesání k Bystřici u Benešova. Kubíček zde zjistil, že mu netáhne nožní olejová brzda. Spolujezdec Petr vidíce, že nevytočí zatáčku u Splavského rybníka, strhl mu řízení a vjel tak s vozem na postranní cestu ve směru jízdy. Byť  maje na palubě odborníka (automechanika), závadu neodstranili a Kubíček dal na Petrovu radu, aby jeli dále pomalu. Všichni tři se tedy vydali znovu na cestu.

Když se kolem 18. hodiny přiblížili k Chotovinám, již ve vzdálenosti kolem 100 m spatřili, že na železničním přejezdu u hradla Moraveč jsou spuštěny závory. Kubíček začal brzdit, ale zjistiv, že mu nožní brzda již vůbec nefunguje, otevřel dveře a snažil se auto zabrzdit nohou –  silnice však zde klesala, bylo deštivé počasí, 12 stupňů – jal se tedy ruční mechanické brzdy, ale tímto způsobem se mu podařilo snížit rychlost automobilu už jen na nějakých 30 – 40 km/h. Záhy všem třem došlo, že do závor narazí. V nastalé panice a z obav o život (blížil se vlak) spolujezdec Bedřich Dřevo otevřel dveře a z vozu vyskočil. Stanislav Petr o tom přemýšlel též, ale bylo už pozdě. Kubíčkovo auto přerazilo pravé břevno, přehnalo se přes přejezd těsně před již brzdícím vlakem, nato přerazilo i levou závoru a čelně narazilo na druhé straně vozovky do před přejezdem stojícího (či k němu dojíždějícího) osobního automobilu značky Škoda Popular,  evid.zn. Ta 194, v němž rovněž cestovaly tři osoby (řidič Václav Mansfeld, jeho tchýně  Zdeňka Skládaná a Václav Skládaný, všichni z Tábora), odrazilo jej a ještě ujelo dalších 80 m, než zcela zastavilo. K přejezdu se v době nehody (přesně 18.03) blížil i motocykl s Adolfem Losenickým, který se tak stal jedním z mnoha svědků této nehody, mezi něž patřil i službu na hradle právě začínající Jaroslav Pouzar, který ji právě tři minuty předtím (v 18.00) převzal od kolegy Františka Sedláka či zde v bývalém strážním domku bydlící Josef Dušek. Nehoda se udála před přijíždějícím osobním vlakem č. 1607, kde v čele devítivozové soupravy se tehdy skvěla ještě novotou vonící „šlechtična“  ř. 475  (r.v. 1948), konkrétně dnes muzejní stroj 475.179. Lokomotivu vedl vršovický strojvedoucí Landa, vlak pak vlakvedoucí Sládek z Wilsonova nádraží (dnes hl.n.). Zatímco Pouzar běžel proti vlaku s praporkem, dávajíce znamení k zastavení a poté i k přejezdu,  Sedlák  „shodil“ předvěst i oddílové návěstidlo do poloh „Výstraha“ a „Stůj“ a celou událost nahlásil v 18.13 výpravčím obou stanic (v Sudoměřicích to byl adj. Jaroslav Brátka, přednostou zde tehdy byl Jaroslav Novák). Vlak utrpěl zpoždění 19 minut. Přednosta stanice Chotoviny Karel Budil následně telefonicky oznámil celou událost místnímu oddělení SNB (nebyl však první, tím byl železniční zřízenec Josef Filip) a ti ji následně nahlásili Oblastní kriminální úřadovně Tábor, která případ také vyšetřovala (konkrétně krim.vrch.obv.insp. Bedřich Křepelka, krim.obv.insp. Josef Suchopárek a podas.krim.sl. Josef Olšaník).  Za ČSD se vyšetřování zúčastnili ing.dr. Viktor Deyl (z Ředitelství státních drah Praha) a ing. Vladimír Míšek (z Traťové stavební správy Benešov u Prahy), oba jedoucí právě vlakem č. 1607. Na místě nehody bylo zjištěno, že nádoba na brzdovou kapalinu v Kubíčkově automobilu je úplně prázdná, v důsledku čehož brzdy nemohly fungovat. Na silnici však nebyly zjištěny po této kapalině žádné stopy, což nasvědčovalo tomu, že unikla již během cesty. Ruční brzda nebyla rovněž uzpůsobilá auto zastavit.

Osudnou chybu udělal z Kubíčkova auta vyskočivší Bohumil Dřevo – dopadl na koleje a byl sražen přijíždějícím vlakem (lokomotiva jej zachytila a tlačila před sebou). Ještě žijícího ho naložili do přivolaného sanitního vozu (přijel až z Č.Krumlova), kde však během převozu do Všeobecné veřejné nemocnice v Táboře zemřel.  Ostatní účastníci  nehody měli jen lehká zranění (tržné rány, zejména na hlavě a zhmožděniny).

Na základě zjištěných okolností – a aby nemohl ovlivňovat ještě nevyslechnuté svědky – byl ještě téhož dne, pět minut před půlnocí, řidič a majitel vozidla, způsobivšího nehodu, Oldřich Kubíček obviněn z hrubé nedbalosti s následkem smrti (vědomě věděl o nefunkčnosti brzd) a zatčen orgány OV NB, odd. II., Tábor a dodán do soudní vazby Okresního soudu v Táboře. Za pár dní poté byl obviněn Okresní prokuraturou z trestného činu přečinu dle paragrafu 335 tr.zák.

30. srpna 1949 začalo soudní řízení tamtéž. Oldřicha Kubíčka vyšlo nebrzdící auto velmi draho –  byl uznán vinným a odsouzen k 5ti měsícům těžkého vězení s podmínečným odkladem na 3 roky a k náhradě škody:  Zdeňce Skládané 3.900 Kčs, ČSD (TSS Benešov zastupovala TSS Tábor 1) 28.000 Kčs, za poškození auta Škoda Popular  50.000 Kčs  a vdově paní Dřevové (jejíž muž jako spolujezdec byl při nehodě zabit) k náhradě ušlého výdělku po celý život.

Jestli se Oldřich Kubíček proti rozsudku odvolal či jej přijal, to už nalezené archiválie neříkají …

Poděkování :
patří paní Dagmar Veselé z Archivu Českých drah v Praze – Libni
a
PhDr. Jiřímu Mikulkovi z Archivu bezpečnostních složek v Kanicích u Brna.