Perličky z archivu: Rozšíření vlečky Rudzinsky v Ondřejovicích

Ondřejovice - torzo hraničního mostu zaniklé vlečky do pily v Schönwaldu v roce 2008 (foto: koridory.cz)
Vzácný snímek ondřejovického nádraží z počátku 20. století. V pozadí kouřící komín továrny Hassmann u. Sohn (SOkA Jeseník)

Odbočovala z nádraží Ondřejovice, co se kdysi jmenovalo Endersdorf, ležícího na místní dráze z Mikulovic do Zlatých Hor (aneb původně z Niklasdorfu do Zuckmantelu). Už dlouhé desítky let z ní zbylo jen v zeleni dobře ukryté torzo mostu přes hraniční říčku Olešnici. Do pily a statku na druhé straně hranice, kam vedla, v dnešním polském Podlesie, kdysi pruském Schönwaldu, nezbylo zhola nic. Z nádražíčka, ze kterého je dnes pouze zastávka s rozpadající se nádražní budovou, v dobách největší slávy, vedly takové vlečkové koleje celkem tři. Kromě nejkratší do pily statkáře Rudzinského z Rudna také do stále existujících Ondřejovských strojíren (Hassman u. Sohn) a později i do bývalého zajateckého tábora, následně továrny na výrobu munice a muničních skladů, známých jako MUNA – ta byla také nejdelší, měla takřka 7 km, vlastní smyčku, vykládkové nádraží s lokomotivní remízou. Dnes jsou všechny sneseny.

Místní dráha z Mikulovic do Zlatých Hor byla slavnostně otevřena 31. října 1896. K jejímu prodloužení do Albrechtic (Olbersdorfu) už nikdy nedošlo (1). Přeshraniční vlečka do Rudzinského pily byla zřejmě otevřena souběžně s tratí. Jak již bylo v úvodu zmíněno, vedla ze stanice přes silnici, říčku Olešnici a státní hranici v celkové délce 267 m. Vagóny se na ní údajně posunovaly lidskou silou. Za velké povodně v červenci 1903 byla vlečka i s mostem zničena a obnovena byla až v roce 1911. Zrušena byla po druhé světové válce, její most však dosud stojí.

V roce 1928 byla podána žádost o její rozšíření. Spis byl již bohužel skartován, zbyly jen plánky a technická zpráva, které zde zveřejňuji.

Technická zpráva na rozšíření vlečky fy. Grenzländische Holzwerke v Rudzinsky Mahlich, Adolf & Comp. v Schönwalde.

  1. Všeobecné: Fa. Grenzländische Holzwerke v Schönwaldě hodlá rozšířiti svou vlečku tím způsobem, že vloží v km 0.208 jednoduchou výhybku a získá tím pro odstavení vozů užitečnou délku 65 m, kde chce zříditi složiště pro dříví. Aby se získalo co možno největší užitečné délky vlečky, je projektováno stávající oblouk o poloměru 125 m na poloměr 100 m změniti.
  2. Poměry směrové a spádové: Nejmenší použitý poloměr jest 100 m v km 0.125 – 0.181. Projektovaná odstavovací kolej je rovná a má dostati stoupání 2,5 ‰. Stávající stoupání vlečky změní se z konstruktivních důvodů z 10 ‰ na 13,1 ‰.
  3. Cesty a vodotoky: Vodotoky nepřicházejí v úvahu. Stávající betonový kanál o světlosti 0,50 m, který koleje v km 0.175 křižuje se ponechá nezměněn. Co se týká přejezdů, budou vybudovány podle platných předpisů čsl. státních drah.
  4. Spodní stavba: Šířka koruny dráhy bude obnášeti 4.00 m. Sklon násypu je 1:1,5 a štěrkové lože má býti 0.25 m.
  5. Vrchní stavba: Pro vrchní stavbu použije se staropotřebných kolejnic o váze as 33 kg/m, soustavy v obvodu ředitelství státních drah v Olomouci přípustné, v délkách nejméně 7,5 m, při čemž bude použiti 10 pražců tvaru III státních drah. Výhybka pro odstavovací kolej bude staropotřebná na dřevěných pražcích.
  6. Pozemkové stavby: nepřicházejí v úvahu.
  7. Vlastnické poměry: Kromě pozemku parc. čís. 537/216, který patří uchazeči o stavební povolení, nepřijde jiný pozemek v úvahu. Ohledně přejezdu přes veřejnou silnici dorozumí se žadatel s příslušným úřadem.
  8. Zabezpečovací zařízení: Bude-li nějaké zabezpečovací zařízení zapotřebí, provede se dle požadavku čsl. státních drah.
  9. Závěr koleje: Závěr koleje na konci odstavované koleje provede se dle požadavku čsl. státních drah.
  10. Požární bezpečnost: nepřichází v úvahu.
  11. Provoz: Provoz konati se bude vlastním elektr. posunovacím zařízením, které předložíme včas ku schválení.
ODKAZ
Koridorové odhalení

Předložený návrh se zásadně schvaluje v Olomouci dne 29.XI.1928.

Ondrejovice_vlecka_Rudzinsky_rozsireni_1928
Ondrejovice_nadrazi_2008

(1) – od 9. do 13. června 1901 se začaly klást koleje pro stavbu železnice ze Zlatých Hor do Albrechtic. 26. září však byla provedena inspekce již prozatímně v terénu vyznačené trati a s ní venkovní prohlídka za účelem vyhodnocení nákladů na stavbu této železnice. Stavba z důvodu velkých finančních prostředků (tunel pod Forwitzem) byla zastavena.

Odkazy:

Prameny:

  • Národní archiv Praha, fond Ministerstvo železnic, ka. 720
  • JOANIDIS, Sotiris: Zlaté Hory v Jeseníkách – Letopisy (vydal Sotiris Joanidis – RULA, 2004)

 

Upozorni mě
Upozornit na
guest
1 Komentář
Komentáře v textu příspěvku
Přečíst všechny komentáře
Evelína
Evelína
1.6.2022 13:56

Děkuji za super článek. Jen bych upřesnila, že na fotografii salisovského nádraží není v pozadí kouřící mlýn firmy Hassmann a syn, ale “ Bělírny“, která byla na dnešní polské straně. Vlečku Rudzinského využívala i bělírna a dokonce byly plány na využití kolejí také k dopravě lidí do práce na polské straně. Co se týče pozůstatků „Parní pily Rudzinkého“, není to tak, že na pastvinách nic není. Zachovaly se velké prostory pro technické zázemí a pily pod úrovní terénu a zejména poměrně velké ruiny bývalé drátovny, kterou Rudzinski a Mahlich připojili k provozu pily. Z průzkumu terénu a fotografií z dronu se zatím jeví, že vlečka byla o něco delší.