Počátky zabezpečovací a sdělovací techniky na železnici

Zvonkové návěsti, telegraf a telefon

Části zvonkových návěstí - zvonce. Zdroj: Nechvátal
Části zvonkových návěstí – zvonce. Zdroj: Nechvátal

Později nastal nástup zvonkových návěstí a telegrafu, takže lze mluvit spíše o sdělovací technice, ze které se začala rodit skutečná zabezpečovací technika. Pro zvonkové návěsti se používaly přístroje vzor Leber. Na trati byly venkovní zvonky (používal se název traťové úderníky), které pro svoji podobu dostaly přezdívku „ Číňani“.

V  dopravních kancelářích byly rovněž zvonky, ale v  kancelářském provedení, které se natahovaly na péro, jako hodiny. Vlak jedoucí od začátku tratě se oznamoval třikrát dvěma údery jdoucími za sebou, vlak v  opačném směru třikrát třemi údery.

Pokud se týká telegrafu, tak podle literatury5 byl první optický telegraf na železnici instalován na trati Drážďany – Lipsko. V  roce 1837 byl použit první železniční telegraf v Anglii, viz23. U  nás byl později elektrický telegraf zaveden na všech hlavních tratích a používal se na ČSD ještě v šedesátých létech. V začátcích provozu se jednalo o jediné pevné spojení mezi dopravnami vůbec. Při poměrně málo vyvinutých technických prostředcích musela být zejména věnována velká pozornost stavu vedení. Ve výnosech z první republiky najdeme například nařízený postup měření linky. Když se měřila telegrafní linka z Prahy na Moravu, tak významné stanice odpojovaly zbytek linky a to postupně dle harmonogramu po deseti minutách a telegrafisté zapisovali proud v lince. Je zřejmé, že takové měření vyžadovalo kázeň všech zúčastněných.

Telefonní přístroj typ 1909. © archív MDC
Telefonní přístroj typ 1909. © archív MDC

Později se začaly zavádět telefony. Traťové spojení na našich železnicích bylo nejdříve jednodrátové, s nástěnnými telefony vzor 1909. Telefonní přístroje se později vyměňovaly za stolní, používalo se dvoudrátové vedení. Objevovaly se první telefonní zapojovače a manuální ústředny. Začal se používat (v našem regionu asi v  roce 1938) i selektor vzor Prchal-Ericsson se stejnosměrnou volbou (později nahrazovaný induktivními selektory). Selektor byl umístěn v  dopravnách na trati a umožňoval vzájemné volání po trati i přechod na ústřednu. Každý ale po vyzvednutí sluchátka mohl vstoupit do hovoru. Induktivní selektor tento nedostatek již odstraňoval a byl i spolehlivější. To již ale předbíháme.

Tvarové návěsti

Věnujme se  návěstním soustavám. Další autor, vrchní rada ČSD Ing. Ladislav Hlásný, v Technickém průvodci píše:

Návěstí na železnicích jest původu anglického. První návěstní soustavu zavedl Jiří Stephenson, vynálezce první osvědčené lokomotivy, aby zabezpečil volnou cestu vlaku, taženému parní Iokomotivou rychlostí 36 km/hod. ZavedI barevné otáčivé tabule postavené podél dráhy; každá strana tabule byla natřena jinou barvou a zaměstnanci dle potřeby obraceli příslušnou stranu proti vlaku. V noci se na tabule zavěšovaly svítilny se sklem shodné barvy. Tato soustava s barevnými návěstidly se za dne neosvědčila, poněvadž se ukázalo, že barva těles za jistého denního osvětlení se buď mění, nebo úplně mizí. Proto se začalo za dne používat návěstidel, na nichž není rozhodující barva, nýbrž tvar. Polohou desky návěstidla, obrácenou proti vlaku se návěstilo „ stůj“ a deska souběžná s  kolejí značila „volno“.

Doprava však vyžaduje též navěstiti třetí pojem „pomalu“; proto se používalo návěstní soustavy bratří Chapeů, s pohyblivými, podlouhlými rameny, které vedle větší různoznačnosti byly lépe viditelné Ačkoliv v zájmu jednotnosti bylo by výhodnější navěstiti stejně za dne jako v noci, nebylo to možné se zřením k tehdejším světelným zdrojům; proto se v noci vyjadřovaly různé návěstní pojmy dále rozdílnými barvami světel.“

Vzdálenostní návěstidlo. Zdroj: Nechvátal
Vzdálenostní návěstidlo. Zdroj: Nechvátal

První návěstidla s  otočnou deskou se nazývala distanční (vzdálenostní). Jednalo se o štíhlou skříň ve tvaru pyramidy, na které byl terč, který se otáčel kolem svislé osy. Obsluhovala se nejdříve ručně, později i na dálku pomocí drátovodu, i (v roce 1868) elektricky. Do základní polohy se zařízení uvádělo závažím.

ODKAZ
Historie koncepce přestavby pražského železničního uzlu

Později se začínala používat návěstidla v provedení, které známe pod pojmem mechanická návěstidla. Měla ramena podle použité návěstní soustavy různě tvarovaná. Vžil se systém (asi kolem roku 1875), že rameno ve vodorovné poloze znamená „stůj“, jedno šikmé rameno „volno“ a dvě šikmá ramena „jízdu odbočkou“. Existovaly návěstní soustavy, kde šikmé rameno nesměřovalo vzhůru, jak je u nás obvyklé, ale šikmo dolů. V Belgii pak šikmé rameno znamenalo „výstrahu“ a existovala i svislá poloha ramene, která znamenala „volno“. Ve Francii se zase používala návěstidla s rameny na obě strany od osy stožáru, která platila pro jízdu vlaků v  obou směrech. Pro jízdu platila vždy ramena vlevo od stožáru. Nepanovala velká jednotnost. V Německu například byly jiné předvěsti v Bavorsku a jiné v Prusku.

Podle Ing. Nagyho bylo první dvouramenné návěstidlo postaveno 20.6. 1880.

V  noci se na návěstidlech používaly svítilny, jejichž světlo se měnilo pomocí barevných skel. Pro zajímavost uvádím, že pro noční světelnou návěst „volno“ bylo v  počátku používáno světlo bílé pro svoji největší viditelnost (tedy i jízda odbočkou se signalizovala dvěma bílými světly), pro návěst „pomalu“ světlo zelené a pro „stůj“ světlo červené. V této podobě tyto návěsti ještě znala (jak o tom píše vrchní inženýr Boda) vydaná změna návěstí Rakousko – Uherských železnic z  1.října 1906. Docházelo ale k záměnám s bílými světly v okolí železnice a tak později se pro „volno“ začalo používat světlo zelené a pro „pomalu (výstrahu)“ světlo žluté. I vjezd odbočkou se signalizoval dvěma žlutými světly. Aby nedošlo k záměně návěsti při rozbití barevných skeI, začala se používat lepená obvykle dvouvrstvá skla.

Předvěst. Zdroj: Návěstní předpis 1913
Předvěst. Zdroj: Návěstní předpis 1913

Aby strojvedoucí mohl před návěstidlem včas zastavit, začala se objevovat potřeba na zábrzdnou vzdálenost před návěstidlem umístit další návěst, která by signalizovala stav na hlavním návěstidle. Tak vznikly první předvěsti a to již v  roce 1883. Měly hranatý, později kulatý terč, který, pokud nebyl sklopen, signalizoval „výstrahu“ (na příštím návěstidle je znak „stůj“) a sklopený signalizoval „volno“. U nás byly předvěsti zavedeny v  roce 1906. V návěstních předpisech z roku 1913 je již stanoveno, že

„…musí být postaveny předvěsti před všemi návěstidly vjezdovými a je-li to třeba i před návěstidly jinými …“

V  první republice pak byly zavedeny předvěsti trojznaké, signalizovaly navíc očekávanou jízdu odbočkou pomocí přídavného ramene.

ODKAZ
Koridorové odhalení

Světelné návěsti

Jak bylo uvedeno v  předchozí kapitole, první světelné návěsti vznikly vlastně s nutností v noci osvětlit tvarové návěsti.

Světelná nepřenosná návěstidla u ČSD byla oficielně zavedena v roce 1926. První taková návěstidla u nás zřejmě vyráběla firma ČKD a jejich konstrukci převzala později firma Signaltechna, závod 03 n.p. Elektrosignal Praha (dřive Elektro Signál Praga). Někteří pamětníci si tato poměrně štíhlá a lehká návěstidla pamatují. Později se začala používat návěstidla vzoru SSSR a nyní AŽD. Zatímco u nás se používají návěstidla, kde každá barva světla má svoji optiku, ve světě existují i takzvaná „projektorová“ (reléová) návěstidla, u kterých se před žárovkou pohybuje gravitačně vyvážený segment s barevnými filtry, takže barva světla se mění tímto způsobem.

 Pokračuje na další straně>>

Upozorni mě
Upozornit na
guest
2 Komentářů
Komentáře v textu příspěvku
Přečíst všechny komentáře
Radek
Radek
22.4.2017 02:23

Vidím, že článek je cca 5 let starý, ale na to, že budí odborný dojem, je plný nepřesností a mystifikací. Škoda