Do ulic Českých Velenic se po opravě znovu vrátila replika historického trolejbusu (omnibusu) Mercédés Électrique Stoll Gmünd TMG 1907, který v letech 1907 – 1916 ve dvou kusech na šestnácti spojích denně vozil pasažéry (zprvu především železniční zaměstnance) od radnice z náměstí v dnes rakouském městě Gmünd na 2,2 km vzdálenou železniční stanici v dnešních Českých Velenicích a opačně.
Slavnostní zahájení se konalo 16.července 1907. V roce 1909 byla trasa dokonce prodloužena až na 3,3 km. Zdejší trolejbusová linka byla na území dnešní České republiky první svého druhu (o dva roky později byla následována předměstskou linkou „hřbitovního“ trolejbusu v Českých Budějovicích – ani zde však provoz příliš dlouho nevydržel a byl zrušen roku 1914). V roce 1916 pak byl provoz pro nerentabilnost zrušen (např. první rok provozu činil deficit 2282 korun a 8 haléřů, další krize přišla znovu o čtyři roky později, přesto bylo pokaždé rozhodnuto o jeho pokračování). Příčinou zániku linky byla i již probíhající první světová válka.
Původní trolejbusy (omnibusy) byly určeny pro deset nebo čtrnáct sedících a deset stojících cestujících. Byly 4,9 – 5,5 m dlouhé a 1,8 – 2,0 m široké. Vozidla v Gmündu měla navíc poštovní oddíl. Vozy byly vybaveny dvěma elektromotory o výkonu 15 kW, umístěnými v nábojích předních nebo zadních kol, díky čemuž dosahovaly rychlosti 15 – 18 km/h. Trolejbusy Daimler (Mercedes) s elektrickou výzbrojí Stoll měly speciální sběrač se čtyřkolovým kontaktním vozíčkem, taženým po dvoustopém vrchním vedení – tím se tak do vozidla dostával elektrický proud. Při míjení dvou vozidel musely být kontaktní vozíčky protijedoucích trolejbusů manuálně vyměněny provozním personálem.
Replika trolejbusu stála 1,3 milionu korun, jeho karoserie je vyrobena z jasanového a jilmového dřeva, oproti originálu je zčásti oplechovaná a umístěná na kovovém podvozku. Kvůli dnešním předpisům musela být replika dále dovybavena dalšími světly, blinkry či zpětnými zrcátky. Výška vozu musela být rovněž zvýšena a to v průměru o 12 cm, neboť od roku 1907 lidé přeci jen poněkud povyrostli. Vůz pojme mimo řidiče ještě dalších 8 pasažérů a díky tomu postačuje k jeho řízení řidičské oprávnění kategorie „B“. Pohon zůstal samozřejmě elektrický, ale protože původní konstrukce vedení, z něhož trolejbus odebíral energii se nedochovala a schvalování nového trolejbusového vozidla coby drážního by bylo velmi složité a nákladné, bylo rozhodnuto, že replika bude vyrobena ve formě elektromobilu a tak vůz pohání baterie a elektromotory, umístěné v kolech. Vůz dosahuje rychlosti až 18 km/h.
Stavba repliky byla započata v září roku 2014. Investorem bylo město České Velenice, stavbou byl pověřen spolek GaMu (Galerie a Muzeum Č.Velenice). Na výrobě repliky se podílel nespočet lidí, zvláštní poděkování především patří mistru kolářského řemesla z valašského Nového Hrozenkova Augustínu Krystyníkovi, dále plzeňskému konstruktérovi ing. Jan Kopečkovi, velenickému autoservisu Milana Dvořáka, karvinskému Autocentru Ikarus, žákům ISŠ České Velenice, SZŠ České Budějovice nebo muzeu firmy Mercedes-Benz, Technickým muzeím ve Vídni a Brně, kteří pomohli se sehnáním původních technických plánů vozidla (neboť později vyráběná sériová vozidla se od těch, dodaných do Gmündu, značně odlišovala).
Slavnostní křest se odehrál 21.července 2016, přesně 100 let od ukončení provozu. Bohužel trolejbus se při něm pro závadu na řídící jednotce, pohánějící elektromotory nerozjel.
Koncem listopadu se trolejbus představí v Praze, 2. a 3.prosince 2016 pak na vánočních trzích v rakouském Gmündu.
Video z výroby a zkušební jízdy trolejbusu je zde
Video jízdy návrativšího trolejbusu po jeho opravě, natočené ČRo Č.Budějovice můžete shlédnout na Facebooku
Prameny:
ČRo České Budějovice, město České Velenice, idnes a jiné weby
