Pro ty, kdož necestují vlakem kolem pravidelně, přinášíme fotogalerii zdárně pokračujících prací na mostních konstrukcích kolem obce Heřmaničky.
Obří mostní konstrukce jsou vidět již zdaleka a na rozdíl od vysokých náspů, které vznikly při stavbě dráhy, u těchto betonových konstrukcí nelze očekávat, že postupem času tzv. splynou s okolím (násep má přeci jen lepší schopnost obrůst vegetací a poskytnout zázemí rostlinám i živočichům, mnohdy i chráněným než betonové konstrukce). V daném vybraném území, v těsném sousedství na východní straně obce, kvůli prostupnosti, však jiné možnosti, než stavba vícepolových mostních konstrukcí ze železobetonu, nejsou možné. Mosty nevycházejí z průměru, ani co se týče architektonického ztvárnění, což zapadnutí do krajiny a celkovému dojmu také příliš nepomáhá. V prostoru kolem mostu v km 107,790 již probíhají práce na kompletaci nosných ocelových konstrukcí, u estakády v km 108,939 již je založena opěra č.1, práce pokračují i na ostatních mostních objektech, zdaleka nejsou dohotoveny všechny spodní konstrukce, u některých ještě nedošlo ani k pilotáži.
Více se dočtete a videa z celého období průběhu stavby naleznete zde.
Pro srovnání návrh mostní estakády klasické konstrukce ze studie zdvoukolejnění trati z roku 1979:
Simba: diky diky
Ta pumpa v Hermanickach funguje? Na me to vzdy pusobilo,ze tam pumpu stavi a chystaji otevrit,ne ze se tam da tankovat. Diky,kdo vi.
Samoobslužná benzinová stanice už je otevřena. Natural 95: 31,40 Kč/l, diesel 30,40 Kč/l. Konstrukci dodaly a namontovaly Benešovské strojírny (BEST). Povolit postavit benzinku uprostřed do budoucna revitalizované návsi … ehm, raději bez komentáře.
Zajímavá je ta dokumentace z roku 79. Měl jsem zato, že se plánovalo trať zdvoukolejnit v původní stopě – a tady koukám mostní estakada ne nepodobná té co tam postaví teď. Tak jak to tedy bylo?
Snahy o zdvoukolejnění tratě tu byly od dob Rakouska-Uherska. Na nejnáročnější úsek nikdy nedošlo, za mocnářství to nejprve ztroskotalo na nedostatku financí a následný politicko-hospodářský vývoj ukončil veškeré snahy. Po roce 1918 ztratila trať na významu. Realizace spodní stavby pro druhou kolej v úseku Votice-město – Benešov v letech 1919 – 23 byla jen labutí písní a nouzovou stavbou, z hlediska dopravní potřebnosti naprosto zbytnou záležitostí. Navíc celá stavba za první republiky stála několikanásobně více a trvala několikanásobně déle než bylo vysoutěženo. Pozdější snahy dojely v podstatě na stejné problémy jako ty předtím. V roce 1979 na ekonomickou nenávratnost, které by si (i s požadovaným max. využitím stávající železniční infrastruktury) v úseku Tábor – Benešov vyžádalo značné množství přeložek pro tehdy požadovanou souvislou rychlost 100 km/h (s použitím tehdy dostupné svrškové soustavy) – např. též poloměry oblouků by se musely zvětšit na 500 m ad. Návrhová rychlost byla předmětem kritiky již tehdy, vzhledem k tomu, že již tehdy byly položeny základy v dokumentech UIC pro modernizaci tratí do 160 km/h a tato trať byla (a je dodnes) jejich součástí (problémy s konkurenceschopností železnice vůči automobilové dopravě tehdy řešily všechny železniční správy). Studie ze 79 však nezapadla, později byla návratnost investic zvýšena např. o samostatné investice do kontejnerových překladišť INTRANSu – jedno z nich mělo být i v Táboře. K jakékoliv realizaci už dojít nemohlo – druhá půle 80.let. Z té doby pochází i jiné studie a projekty – např. přesmyk v Libni (se kterým počítala již dokončená přestavba stanice) ad., jiné byly i započaty a dokončeny – např. Zvýšení výkonnosti trati Veselí nad Lužnicí – České Budějovice, jiné zahájeny a nedokončeny (proč, je jasné) jako např. Usměrněné odjezdy ve Vršovicích (zahájení květen 1989).