Rád bych Vás čtenáře v první řadě seznámil s hlavní mezinárodní železniční organizací. Celým správným jménem se nazývá „Mezinárodní železniční unie“ UIC (z franc. Union Internationale des Chemins de Fer). Organizace byla založena 17.října 1922 a má celkem 199 členů z celého světa, včetně Českých drah a RegioJetu. Mezi zakládající členy UIC patřily i Československé státní dráhy (ČSD). Tato organizace zastává důležité postavení v Transevropská dopravní sítě TEN-T. V posledních letech na území Evropy probíhá rozsáhlá rekonstrukce a i stavba nových železničních tratí pro kombinovanou železniční dopravu a vysokorychlostní osobní dopravu, mluví se o „Železniční renesanci“. Tento rozsáhlý rozvoj moderní ekologický dopravy je svázán pravidly, které harmonizují technické normy a směrnice v Evropě a na světě. Autorem norem je též opět „Mezinárodní železniční unie“ UIC.
Organizace si v 70.letech začala uvědomovat pokulhávání železnice v konkurenceschopnosti mezi druhy dopravních prostředků (dálnice, letecké společnosti…) a nabízející mnohdy lepší služby. A tak byl sestaven „Řídící plán evropské železniční sítě“, jehož cílem bylo vybudování moderní infrastruktury vyzdvihující kladné vlastnosti železniční dopravy, tj. vysoká rychlost a pohodlí a vysoká bezpečnost. Vše dimenzováno pro požadavky nákladní a osobní dopravy v 21.století. Hlavní počiny v tomto úsilí byly dvě mezinárodní dohody, pojednávající o trasování mezinárodních koridorů a o minimálních jejich parametrech. V roce 1985 vznikla „Evropská dohoda o hlavních mezinárodních železničních tratích“, známá pod zkratkou AGC. A v roce 1991 byla tato dohoda rozpracována a doplněna o dohodu AGTC, v níž se pojednává o nejdůležitějších trasách mezinárodní kombinované dopravy a souvisejících objektech.
Kombinovaná doprava je systém přepravy věcí (zboží) v jedné a téže přepravní jednotce (ve velkém kontejneru, výměnné nástavbě, odvalovacím kontejneru) nebo silničním vozidle, která při jedné jízdě využije též železniční nebo vodní dopravu. Jedná se o dopravu nákladů v jedné a téže dopravní jednotce s využitím několika druhů dopravy, přičemž se překládá pouze nákladová jednotka kombinované dopravy, nikoliv samotné zboží.
Pojem intermodální doprava znamená nákladní dopravu, při níž nákladní automobil, přívěs, návěs, snímatelná nástavba nebo kontejner použije silnice pro počáteční a/nebo koncový úsek cesty a jsou přepravovány, s tažným vozidlem nebo bez něho, ve zbývajícím úseku cesty po železnici, po vodní cestě nebo po moři.
Zde k nahlédnutí mapa kombinované dopravy ve státech V4
Nebyla by to Evropa, kdyby nenastolila chaos. V roce 1993 vzešla v známost koncepce nákladní dopravy Trans-European Transport Network, zkrat TEN-T. Evropským parlamentem byla stanovena síť silničních a železničních koridorů, mezinárodních letišť a vodních cest v Evropské unii. Následně ze zkušenosti z programu TEN-T v roce 2010 Evropský parlament a Rada Evropské unie stanovily pravidla pro zřízení evropské železniční sítě zajišťující konkurenceschopnou nákladní dopravu, která se skládá z mezinárodních koridorů pro nákladní dopravu. Za účelem dosažení těchto cílů Evropská unie stanovila 9 mezinárodních koridorů pro železniční nákladní dopravu, známí pod zkratkou RFC (Rail Freight Corridors). RFC je pod záštitou mezinárodní železniční organizace RNE (RailNetEurope) se sídlem ve Vídni. Již už tak projekty zahlcenou situaci doplnil další projekt zvaný „Evropský projekt Panevropských dopravních koridorů„. Tyto koridory ctíme v České republice také, např. I. a II. železniční koridory jsou součástí IV., resp. VI. panevropského multimodálního koridoru.
Tratě RFC po celé Evropě (i žel. koridory v ČR) vychází z parametrů, doporučovaných výše uvedenou dohodou AGTC, což znamená úpravu tratí konkrétně pro kombinovanou železniční dopravu takto:
- zvýšení traťové rychlosti až do 120 km/h
- dosažení prostorové průchodnosti podle ložné míry UIC GC (především pro kombinovanou dopravu)
- dosažení traťové třídy zatížení D4 UIC pro traťovou rychlost 120 km/h včetně
- délka předjízdných kolejí 750 m
Bohužel je snadné dostat výjimku v pravidle a vymluvit se třeba na geografické podmínky…
V návaznosti na evropské rozdělení byly v České republice stanoveny trasy následujících železničních koridorů :
Východo -středomořský koridor
I. železniční koridor (Berlin – Dresden) – Děčín – Praha – Pardubice – Česká Třebová – Brno – Břeclav – (Wien / Bratislava – Budapest)
Baltsko – jadranský koridor
II. železniční koridor (Gdaňsk – Warzsawa – Katowice) – Petrovice u Karviné – Ostrava – Přerov – Břeclav
Rýnsko – dunajský koridor
Česko-Slovenský koridor
III. železniční koridor (Le Havre – Paris – Frankfurt a.M.) – Cheb – Plzeň – Praha – Ostrava – (Žilina – Košice – Lvov); odbočná větev Plzeň – Domažlice – (Nürnberg)
Ostatní
IV. železniční koridor (Stockholm – Dresden) – Děčín – Praha – Tábor – Veselí nad Lužnicí – České Budějovice – Horní Dvořiště – (Linz – Salzburg – Ljubljana – Rijeka – Zagreb)
