Sanační a rozšiřovací práce v zářezu trati u obce Nazdice pokračují i za běžného provozu, pouze při zavedení pomalé jízdy vlaků rychlostí 30 km/h v době od 7 do 19 hodin. Jak patrno z fotogalerie, původně uvažované pokračování těžké sanace zářezu, použité při modernizace trati z Votic do Benešova, bylo nahrazeno jinými (lehčími) způsoby zajištění.
Během rozšiřování části nazdického (střelítovského) zářezu v roce 2011 v předchozí stavbě „Modernizace trati Votice – Benešov“ docházelo k samovolnému vysouvání skalních bloků. Proto byl úsek zářezu v délce 150 m v této stavbě sanován pomocí průběžného kotveného železobetonového prahu a kotvených betonových zpevňujících prefabrikátů. Horní část zářezu byla zpevněna systémem svahovek spolu s prokotvením pomocí tyčových svorníků. Jediné co nebylo možné upravit, byl sklon svahu (a to z důvodu vedení trasy místní komunikace do obce Jestřebice).
Po přehodnocení původního řešení (a získaných nepříliš kladných zkušeností), bylo rozhodnuto, že zbývajících 610 metrů zářezu bude sanováno jako kotvený zářez opatřený horninovou sítí kombinovanou s protierozní georohoží z polypropylénových vláken, rastrem tyčových svorníků a tyčových horninových kotev.
Železniční trať je v celé délce zářezu vedena v přímé. Niveleta koleje stoupá ve směru staničení ve sklonu 5,049 ‰ a na konci zářezu se nachází zakružovací vrcholový oblouk o R = 28 000 m.
Zajímavostí je i původní sklon svahu, kopaného převážně ručně při stavbě dráhy mezi lety 1869 – 71, který nepřímo poukazuje na respektování puklinatosti masivu našimi předky. V dnešní době se často tyto věci při přípravných projekčních pracích přehlíží, anebo tlaky na snižování finančních nákladů na výkupy pozemků vedou k řešením, které jsou často ve výsledku nákladnější, a to pro mnohem větší výměry zajišťovacích prvků. Další zajímavostí je, že svahy zářezu jsou dnes hodnoceny jako nestabilní. Přesto za takřka již 150 let existence zdejší trati zářez nikdy nejevil známky globální nestability. Železniční doprava nebyla, vzhledem k druhu porušení skalního masivu, nikdy ohrožena.
Když se hloubil zářez pro Votický tunel, vedly se na K-reportu sáhodlouhé a moudré diskuse o tom, že je tunel zbytečně drahý a že by stačilo ten zářez udělat širší a tunel nestavět. A tady, kde se jen zářez rozšíří na jedné straně, chcete naopak tunel, který by byl mnohonásobně dražší a vyžádal by si nejméně rok přerušení provozu. Připomínám, že Votický tunel se stavěl na zelené louce a byl hloubený.
Dle hesla „A nyní se podíváme do komentářů, co na to říkají odborníci“. Pravdou je, že Votický tunel byl ve finále v projektu jaksi navíc, stejně jako Tomický II. Původně se s nimi nepočítalo. Stavba votického se zdůvodňovala náročnou a problematickou údržbou vysokých skalních zářezů v budoucnu. O značném záboru pozemků pro zářez nemluvě. Jinak souhlas, tady se musí jezdit a ne vymýšlet „békoviny“.
Tunel tady by byl super.
U tohohle zářezu bych si dovedl představit transformaci v hloubený tunel. Zmírnila by se tím bariéra, kterou železnice vytváří.
Bohužel, to se nepovedlo, možná i nešťastným rozdělením stavby do dvou úseků… Že by to krajině prospělo je nepochybné.
Jak je zmíněno v článku, rozšiřování zářezu probíhá i za provozu. Stavba tunelu by si vyžádala výluku v řádu týdnů či měsíců a zadarmo by to nebylo. Obdobně hluboký zářez nyní vzniká u Mezna před tunelem.
Představoval jsem si to, že by se to stavělo z prefabrikátů, něco na způsob hnedka prvního nadjezdu nad tratí z Veselí do Velenic. A samozřejmě by se muselo od začátku počítat s nějakýma výlukama, neříkejte, že tam v tomto úseku žádné nebyly (Myslím tím třeba když se dělali Votice).
„zakružovací vrcholový oblouk o R = 28 000 km“ – jak se povedlo vytvořit oblouk o více jak 4násobku poloměru Země?
Chybička se vloudila 🙂
NA TENHLE ÚSEK TRATI JSEM HODNĚ ZVĚDAVÝ.