Sebelepší zabezpečovací zařízení nedokáže zabránit nehodové události, selže-li lidský činitel, výsledkem jehož nepozornosti, neopatrnosti či zbrklosti je jedoucí či posunující vlak protnuvší návěstidlo s návěstí zakazující jeho jízdu či posun. Jest tomu tak dnes jako před sto lety, kdy se díky takovémuto selhání v adventním čase srazily vlaky na gmündském zhlaví říčanské železniční stanice.
Je 9. prosince roku 1916. Do železniční stanice přijíždí od Prahy nákladní vlak č. 278. V čele vlaku je lokomotiva císařsko-královských rakouských státních drah řady 170, konkrétně 170.532 s tendrem 156.1228. Po vjetí na kolej č. 4, zastavení ve stanici a sjednání posunu s výpravčím přejíždí zmíněná lokomotiva se služebním vozem na skladištní kolej č. 5, kde připojuje zde již dříve odstavenou soupravu vozů. S devíti vozy (třemi loženými a šesti prázdnými) se pak dotyčný lokomotivní stroj poměrně svižně rozjíždí, míjí výhybku č. 6 i č. 3, kde dochází ke srážce s osobním vlakem č.223, jedoucím od Strančic a pro nějž je postavena vlaková cesta na staniční kolej č. 1. Soupravu osobního vlaku tvoří celkem dvanáct vozů, jež táhne lokomotiva rovněž z vozového parku císařsko-královských rakouských státních drah řady 229, konkrétně 229.60. Prvním řazeným vagonem za lokomotivou je služební vůz, dalším přívěsný vůz, následovaných deseti osobními vozy s 213 cestujícími.
Po ohlušujícím rachotu následně v místě srážky, kousek za výhybkou č. 3 na strančickém zhlaví říčanské stanice, zůstávají vykolejené lokomotivy obou vlaků, zcela rozbitý služební i přívěsný vůz osobního vlaku a několik zraněných.
Na místo neštěstí vyjíždí nehodový vlak z Prahy, na jehož „palubě“ jsou železniční lékaři a členové vyšetřující komise. Zpráva se rychle šíří a místo srážky je brzy obléháno zástupem lidí.
Příčiny nehody
V 8 hodin 20 minut je zahájen posun části vlaku č. 278 ze staniční koleje č. 4 kolem prvního stavědla na skladištní kolej č. 5. Po vjetí posunujícího dílu na kolej č. 5 vchází výpravčí vlaků ve službě zpět do dopravní kanceláře a v 8 hodin 32 minut spolu s výhybkáři obou stavědel staví vlakovou cestu na 1. staniční kolej pro osobní vlak č. 223, jedoucího od Strančic. Není se čeho obávat, neboť posunující vlak na 5. koleji má zákaz dalšího posunu, tak jak je dohodnuto mezi výpravčím a vlakvedoucím – vedoucím posunu. Ten se však rozhoduje povytáhnout vozy alespoň za výhybku k „hranicím“ a sděluje to posunovači. A zde bohužel dochází k osudovému opomenutí. Zatímco posunovač předává topiči informaci, že „pojedou za výhybku“, topič následně sdělí strojvedoucímu pouze, že „pojedou ven“. „Fíra“ v domnění, že tedy pojedou až na volnou trať se poměrně svižně rozjíždí a když posunovač vidí, že za výhybkou č. 6 nezastavuje, snaží se mu dávat znamení, aby zastavil, jenže to už posunující díl míjí i výhybku č. 3, kterou násilně přestavuje a vzápětí dochází k nehodové události srážky s osobním vlakem, mířícím na první staniční kolej. Strojvedoucí osobního vlaku nemohl na vzdálenost 150 m a při rychlosti 50 km/h vlak zastavit ani při použití rychlobrzdy a tzv.protipáry. Srážka byla tak silná, že lokomotiva osobního vlaku byla i přes své vykolejení sunuta několik metrů zpět, čímž došlo mj. i k vzpříčení prvních dvou vozů, řazených za ní.
Nehodovou událost tak zejména způsobila nedostatečná komunikace mezi zaměstnanci, konajícím posun, tedy vlakvedoucím, posunovačem, topičem a strojvedoucím. Těmto také byla tato událost dávána za vinu. Generální inspekce rakouských státních drah strojvedoucímu vlaku 278 dávala za vinu, že se zapomněl zeptat, kdy osobní vlak přijede a nevěnoval pozornost postavenému signálu na „Volno“. Topiči inspekce vytknula, že „fírovi“ rozkaz přesně nezopakoval, výhybkáři prvního stavědla, že posunoval, aniž přesně věděl, na kterých kolejích bude posun prováděn a vlakvedoucímu, že v posunu pokračoval, aniž měl zvláštní příkaz.
Sousední kolej č. 2 byla neprůjezdná díky vykolejeným vozům a troskám, provoz byl částečně jednokolejně obnoven ve 12:15. V 9 hodin večer byl obnoven provoz i po první koleji.
Mimo hmotné škody je zraněno na osmnáct lidí, z toho tři zaměstnanci a tři cestující vážně. Vzhledem k následkům nehody je tedy malým zázrakem, že zde nejsou žádní mrtví, což je přičítáno i tomu, že první dva zcela zdemolované vozy za lokomotivou vlaku č. 223 byly služební a nikoli osobní, byť třeba manipulant osobního vlaku na rozdíl od ostatních členů vlakové čety nestačil před srážkou z vlaku již vyskočit a byl vytažen oknem ze vzpříčeného vozu až posléze.
V dubnu 1918 se pak konalo soudní jednání, kde byl projednáván přečin proti bezpečnosti života, přičemž všichni obvinění byli pro nedostatek důkazů (nepodařilo se jednoznačně prokázat porušení předepsaných služebních povinností) vesměs zproštěni viny.
Osoby a obsazení
Vlak č.278: strojvedoucí Jan Lukáš, topič Jan Nádvorník, vlakvedoucí Václav Pobuda
Vlak č.223: strojvedoucí Antonín Souček, vlakvedoucí František Loch, manipulant M.Pražák
Stavědlo St.1.: výhybkář František Trmal
dopravní kancelář: výpravčí, asistent Karas
posunovač Veselý
Z osobního vlaku byly z cestujících těžce zraněni: Marie Čermáková ze Všestar, Růžena Petrová z Pyšel a Jaroslav Pražák. Z vlakového personálu pak manipulant M. Pražák, lehce strojvůdce Soukup a vlakvedoucí Loch.
Trestnímu senátu předsedal p.rada Kratochvíl, žalobcem byl subst.stát.návl.dr.Skála, obhájci obžalovaných advokáti dr. Šebesta a dr. Kaigl a také říšští poslanci dr. Körner a dr. Soukup.
Zvláštní poděkování patří panu Zdeňku Hrdinovi.
Prameny:
- Národní archiv Praha – fond Ministerstvo železnic Vídeň, ka.692, fond Sbírka staničních kronik, inv.č. 1028, ka.48
- Archiv Českých drah Praha
- Národní knihovna Praha – Světozor 1916, Národní listy 1916, Národní politika 1916 a 1918
- pospichal.net
170.532 – vyrobena roku 1916 První Česko-Moravskou továrnou na stroje (BMMF – Erste Böhmisch-Mährische Maschinen Fabrik, později ČKD) pro Císařsko-královské rakouské státní dráhy (KkStB – Kaiserlich-königliche österreichische Staatsbahnen) – výr.č. 618. Po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska připadla italským drahám FS, kde jezdila pod označením 729.033. Po druhé světové válce pak tento stroj připadl ČSD. Lokomotiva nebyla vybrána pro rekonstrukci na řadu 434.2 a byla vyřazena 29.9.1951.
229.60 – vyrobena roku 1907 První Česko-Moravskou továrnou na stroje (BMMF – Erste Böhmisch-Mährische Maschinen Fabrik, později ČKD) pro Císařsko-královské rakouské státní dráhy (KkStB – Kaiserlich-königliche österreichische Staatsbahnen) – výr.č. 207. Po vzniku ČSD přeznačena na 354.032. Za druhé světové války jezdila u MÁV jako 343,312.Vrácena ČSD 15.9.1950, vyřazena 27.11.1950.
Přečtěte si také Další články k tématu Nehody v minulosti
