Pamětní kniha Staničního úřadu Chotýčany

Pamětní kniha staničního úřadu Chotýčany v této první části obsahuje období mezi roky 1925 – 1932. Starší zápisy se pravděpodobně nedochovaly. Stejně tak v archivu chybí opisy staniční knihy z období 1938 – 1944, po válce v roce 1945 zápisy opět pokračují až do roku 1952.

Opisy, které v tomto příspěvku publikujeme v doslovném překladu z rukopisných originálů (špatně čitelné zápisy jsou uvedeny kurzívou s otazníkem).  Jsou opisy staničních knih, jejichž originály byly po ukončení kalendářního roku zasílány správci (přednosty) stanic  zasílány na Řiditelství státních drah.

V úvodu je použita část opisu Pamětní knihy z roku 1945.

Vložené fotografie a nákresy nepocházejí z opisů Pamětních knih.

Úvod

V roce 1945 zpracoval Klimeš Karel, adjunkt ČSD

Stanice Chotýčany leží na trati České Budějovice – Mezimostí nad/Než. v kilometru 18,1. Od stejnojmenné obce, která má 57 obytných budov s 242 obyvateli jest vzdálena asi 2 km. Do obvodu stanice patří ještě obce Vitín, Kolný a Lhotice s antracitovými doly „Etna“.

Stanice Chotýčany jest v obvodu soudního okresu České Budějovice.
Stanice leží 537,489m nad mořem.

Nedaleko stanice vede státní silnice Praha – České Budějovice, dříve tak zvaná „císařská silnice do Lince“. Po této silnici se dopravovala zejména sůl z Horních Rakous do Čech koňskými potahy. Silnice byla postavena začátkem 19. století.
Státní silnice byla pouze štěrkovaná, v roce 1930 bylo přikročeno k dláždění, místy byla betonována a asfaltována, což přispělo k důležitosti této spojky jižních Čech s Prahou.

V roce 1872 bylo započato se stavbou železnice z Českých Budějovic do Veselí nad Lužnicí. Stavba byla ukončena v červnu r. 1874, první parostroj na trati jel 6. června téhož roku. O dva dny později, 8. června r. 1874, byla trať dána veřejnosti k používání. Když tuto trať převzala 1. května 1884 vláda rakousko-uherská, byla nazvána „C.K. privátní dráha císaře Františka Josefa“. Trať patřila ku provoznímu ředitelství v Českých Budějovicích. Od roku 1887 převzalo tuto trať provozní ředitelství v Praze až do stanice St. Valentin – Horní Rakousy.

Původní staniční budova stála na zhlaví směrem k Českým Budějovicům. Byla jednopatrová, v přízemí kanceláře, nahoře byty. Do roku 1921 měla stanice 2 koleje, v roce 1921 byla rozšířena o třetí kolej. Budova byla umístěna nevýhodně a proto se začalo v roce 1924 se stavbou nové budovy.

V roce 1936 počaly vojenské úřady ve zdejším obvodě se stavbou betonových bunkrů, které později v roce 1940 Němci nechali rozbořiti kteréžto trosky se v blízkosti trati nacházejí do dnes.

15. března 1926

Připojeně přikládáme opis zápisu v pamětní knize za rok 1925

Koncem roku 1924 zadalo Řiditelství stát. drah Praha-Jih cestou veřejné soutěže firmě Jan Špaček, podnikatelství staveb ve Voticích výstavbu nové přijímací budovy v Chotýčanech, podle plánů vypracovaných již v roce 1922 řiditelstvím stát. drah v Plzni a schválených ministerstvem železnic s malými změnami prověřenými na návrh přednosty stanice, za celkovou částku Kč 300.000 vyjma studně, jejíž stavba byla zadána dodatečně téže firmě.

Při odkopávce na úpravu prostranství pro novou budovu, kterou prováděla dráha ve vlastní režii, byl dne 13. ledna 1925 vážně zraněn padlým páčidlem dělník vrchní stavby Josef Pauer ze Ševětína, utrpěv otřes mozku.
Byl převezen do všeobecné nemocnice v Čes. Budějovicích, kde se po několika týdnech uzdravil.

Za účelem dovezení hmot a nářadí pro stavbu nové budovy, povolilo řiditelství staviteli výjimečně dovoz celovozových zásilek do Chotýčan, které byly vykládány na druhé koleji, již pro poměrně slabou dopravu nebylo právě zapotřebí.

Jmenovaná firma započala již v druhé polovině měsíce ledna s přípravami ku stavbě, jako s dovážením materiálu, s kopáním studně a t.d.

Cihly na stavbu dodala schwarzenbergská cihelna v Zámostí, tašky firma Dr. Bendík v Čes. Budějovicích.
Kámen nalámán byl částečně v obecním lomu ve Vitíně, částečně, a to hlavně na kamennou podezdívku , v žulovém lomu firmy Goldstein v Ševětíně.
Říční písek na celou stavbu dovezen byl z Plané nad Luž., vápno a cement převahou z Hlubočep, kamenné schody a obruby z Besednice u Kaplice, dříví na vazbu a stropy z Kájova a z Křemže-Mříče, prkna na podlahy a t.d. z Hluboké n/Vlt.
Práci tesařskou provedla firma Černín a Kůzl z Hluboké n/Vlt., práci truhlářskou Jos. Cvach ze Sudoměřic-Černic, práci zámečnickou a instalatérskou fa K. Krch a syn z Tábora, práci klempířskou fa Kindl a Jejra z Prahy, práci sklenářskou K. Vyžvalda  z Veselí n/Luž., práci pokrývačskou (řádek obsahuje tečky s odkazem na poznámku „bude po vyšetření doplněno“) a práci natěračskou a malířskou Jos. Kostohryz z Hluboké n/Vlt.
Kachlová kamna dodaly firmy Al. Peltán z Votic a Keramika z Prahy, dlaždice Šamotka z Lužné-Lišan a konečně rolety a záslony Ot. Včelák ze Lhoty pod Libčany.

Stavbu řídil stavbyvedoucí Jan Benátčan z Bystřice u Benešova.
Stavební dozor měl odbor pro udržování tratě v Mezimostí-Veselí n/Luž.

Začátkem prosince 1925 byla budova dohotovena a dne 12. prosince 1925 odevzdána stavitelem Dráze, načež tato započala s vysoušením budovy tím, že byly všechny místnosti vytápěny koksem a v příhodnou dobu větrány.

Vzhledem k tomu, že bylo firmě provádějící stavbu budovy povoleno vykládati zde celovozové zásilky stavebního materiálu, domáhal se též stavitel K. Kazda z Veselí n/Luž. povolení k dovozu 12 vagonů štěrku, písku a cementových desek na opravu můstků a propustků na státní silnici, což mu bylo dne 12. září 1925 řiditelstvím povoleno, ačkoliv před ním toho ještě nikdo nedocílil.

Dne 14. září 1925 vezl vlak č. 8166 85 vozů a měl postrk. Při zastavování v Chotýčanech přední strojvůdce pískal a brzdil, kdežto zadní, neslyše pískání – tlačil dále, čímž byl jeden prázdný vůz vyšinut a mimo tento i dva sousední vozy slabě poškozeny.

Dne 17. října 1925 byl z jedoucího osobního vlaku čís. 1709 hozen nebo spíše gumovým prakem vystřelen kamínek na stavědlový domek čís. II, kde rozbita ním okenní tabulka nad hlavou tam stojícího výměnáře Jos. Luska.
Případ byl hlášen četnictvu i soudu , pachatel však nezjištěn.

Dne 25. listopadu 1925 vyřídilo řiditelství zamítavě žádost obecního úřadu v Chotýčanech o zřízení nákladiště ve zdejší stanici, kterou tento v různých formách již po několikáte opakoval, odůvodnivši to tím, že pro nepatrný počet zásilek, které by se zde vykládali, nevyplatilo by se Dráze toto nákladiště zřizovati.

Podepsán správce stanice Pressler

25. ledna 1927

Připojeně přikládáme opis zápisu v pamětní knize za rok 1926

Dne 12. ledna 1926 odbývala se kolaudace elektrického osvětlovacího zařízení v nové přijímací budově. Nebylo závad.

Elektrická přípojka však nemohla býti dosud postavena, jelikož nebylo docíleno dohody s Družstvem pro rozvod elektrické energie v Chotýčanech, které žádalo od dráhy za povolení k připojení na tamní transformátor buď Kč 7.000–, aneb zřízení nákladiště ve stanici v Chotýčanech, resp. povolení vykládky celovozových zásilek na druhé staniční koleji.

Na začátku roku 1926 směněno se sousedem dráhy Janem Markem políčko náležející čsl. st. drahám a přiléhající k pozemku jmenovaného, z lení paseku přiléhající na jižní a jihozápadní straně k pozemku dráhy u nové staniční budovy, kde zřídil přednosta Pressler na východní polovině ovocnou zahradu, dále postaveny chlévky, zřízeno bělidlo a zbývající část reservována pro pozdější snad osázení ovocnými stromy.

Pro přístup na tento pozemek, který se nachází ve výši prvního patra přijímací budovy, jelikož nebyl odkopán, tak jako ostatní okolí budovy, byl zjednán zřízením dřevěného schodiště o 18 stupních.

Při měření zmíněných pozemků zjistil geometr, že v místech mezi starou staniční budovou a sousedními domky číp. 14 a číp. 46 byla značná část drážního pozemku, následkem nesprávného vymezníkování celou řadu let užívána majiteli domku číp. 14, s jejichž souhlasem byl nyní dotýčný mezník na patřičné místo přesazen.

V únoru 1926 bylo k žádosti obecního úřadu v Chotýčanech povoleno řiditelstvím Praha Jih vyložiti ve zdejší stanici 4 vozy vápna k hnojení. Stalo se tak poprvé co stanice Chotýčany stojí.

Výnosem ze dne 25.II.1926 čís. 42/16a-I-2b ředitelství Praha Jih byly přiděleny byty v I. poschodí nové přijímací budovy a to: Přednostovi vrch. oficiálu Ed. Presslerovi byt o 3 pokojích, kuchyní a příslušenství, oficiálu Otakaru Štuksovi byt o 2 pokojích, kuchyní a příslušenství. Rozhodnutí o přízemním bytu ponecháno na dobu pozdější. Zároveň dovoleno vrch. revidentu Jos. Burianovi ze Ševětína, nastěhovati se prozatím do uprázdněného bytu po přednostovi Presslerovi ve staré přijímací budově.
Jmenovaný však si vyžádal by mu bylo dovoleno zůstati v dosávadním naturálním bytě v Ševětíně až do konce června 1926, do kteréžto doby vystavěl si v Ševětíně vlastní rodinný domek.

Výnosem ze dne 12. března 1926 čís. 778/1-I.25 byl přeložen st. mistr Karel Samek z Chotýčan do Obrataně a oficiál Karel Pudil z Třeboně do Chotýčan. Současně přidělen tomuto byt o dvou pokojích, kuchyni a příslušenství v přízemí nové přijímací budovy.

Dne 8. dubna 1926 nastěhoval se do bytu v nové přijímací budově jako první obyvatel oficiál Otakar Štuksa, po něm pak následoval dne 20. dubna 1925 přednosta vrch. oficiál Eduard Pressler a dne 28. května 1926 oficiál Karel Pudil.

Ihned po nastěhování započali všichni výše jmenovaní se zřizováním okrasných a zelinových zahrádek a sice přednosta Pressler na východní straně stanič. budovy. kdežto oba přidělení na západní straně.

Výnosem ze dne 24. července 1926 čís. 42/268-I-26 přidělilo řiditelství byt v přízemí souterainu staré staniční budovy, jenž se po přestěhování kanceláří a čekárny do nové budovy měl na jejich místě zříditi, staničnímu dělníku Václavu Haüenschildovi k jeho žádosti, kdežto v prvém patře (v přízemí) byl jeden ze zřízených tam dvou jednopokojových bytů, přidělen asistentu Josefu Blumovi z Bukovska-Dynína, druhý upravčímu tratě Václ. Rehanzlovi z Hluboké-Zámostí.

V srpnu 1926 postihla vážná nehoda výměnáře Josefa Luska. Když totiž dne 8. srpna zúčastnil se jakožto sváteční střelec honu na polích v blízkosti stanice, postavil jednu chvíli nabitou pušku na zem, opřel obě ruce o ústí hlavně a pozoroval okolí. Kolem něho pobíhal nedočkavě jeho pes, který pojednou vyskočil předními tlapami na pušku, zavadil o spuštěný kohoutek, tento částečně natáhl, tlapa se smekla, kohoutek sklapl, vyšla rána a Luska na obou rukách těžce a v obličeji lehce zranila.

První pomoc zraněnému poskytl přednosta stanice Pressler a dal jej na jeho přání dopraviti autem záchranného sboru do všeobecné nemocnice v čes. Budějovicích.
Následkem vniknutí broků do rukou i obličeje, nastala silná otrava krve a stav Luskův byl velice vážný. Umění lekařskému však se předce podařilo Luska zachrániti a byl po 10ti týdnech z nemocnice propuštěn.

Levou ruku měl zahojenou, ale bez palce, obličej měl rovněž zahojený, avšak pravice zůstala mu přes všechno sléčené ještě dlouho oteklá a k práci neschopná.

Do Obrataně přeložený staniční mistr Samek musil čekati na uvolnění a opravu bytu v Obratani a mohl se tam proto teprve dne 12. srpna 1926 přestěhovati.

Koncem srpna 1926 započato s přestavbou zabezpečovacího zařízení na straně od Čes. Budějovic a zároveň s přípravami pro přestěhování staničního úřadu do nové přijímací budovy. Od října 1926 byly stanice Chotýčany a Bukovsko-Dynín podle rozk. 223/8.26 čís. 7/158-V-26 uzavřeny v době noční t.j. od 20 h 30´ do 3 h 30´ pro službu dopravní. V této době není stanice obsazena výpravčím vlaků a výměnář ze stanoviště I. zdržuje se po tu dobu v dopravní kanceláři. Zvonkové návěsti dávají se ze Ševětína do Hluboké n/Vl. Zámostí.

Po vystavění nové hradlovny pro stavědlo I. byl dne 23. listopadu 1926 přestěhován staniční přístroj hradlový do nové kanceláře a po přenesení telegrafu, telefonů a ostatního kancelářského a čekárenského zařízení byla dne 24. listopadu 1926 převedena služba dopravní do nové přijímací budovy.

První osobní vlak, který před touto novou budovou zastavil byl vlak čís. 903 o 11 hod 08´.

Když byl dříve vykonal všechny zkoušky byl adjunkt Vilém Sajtl, který sem byl dán v roce 1925 na zácvik ve službě telegrafní, dopravní a komerční, dne 30. listopadu 1926 přeložen k dopr. úřadu Bubny dol. n. výnosem ze dne 21./XI, 1926 čís. 949-I-26.

Podepsán správce stanice Pressler

Opis pamětní knihy za rok 1927

Výnosem čís. 51/1-V-27 ze dne 23. ledna 1927 změnilo řiditelství st. drah Praha-Jih následkem zavedení nočního klidu ve zdejší stanici, dosavádní normování staničního personalu, a sice normován kromě přednosty toliko 1 výpravčí pro dopravní službu denních směnách.

Poněvadž ale oba výpravčí bydlí v naturálních bytech, byli oba výpravčí ponecháni ve zdejším stavu s tím ustanovením, že přebytečný výpravčí obstará jednak nutná vystřídání doma, jednak bude používán i pro substituce jinde.

Výnosem čís. 238/3-VI-27 zavedlo řiditelství Praha-Jih odvod hotových peněz a pokladních dokladů prostřednictvím st. úřadu v Ševětíně, kterému budeme zasílati odvody v uzamčené plechové schránce, st. úřad Ševětín bude míti druhý klíček od schránky, zaslané peníze a cenné papíry vyjme, podá na tamnější poště a stvrzenky vrátí nám ve schránce nejbližším vlakem.

Po mnoha průtazích a překonání vícero v cestu se stavějících překážek, byla konečně dne 3. dubna 1927 dokončena stavba elektrické přípojky od družstevního transformátoru v Chotýčanech ke zdejší staniční budově a po namontování hlavního elektroměru, započato dne 20. května 1927 s elektrickým osvětlováním stanice a počátkem měsíce června 1927 i s osvětlováním naturálních bytů.

Elektrickou energii dodává firma „Povltavský elektrárenský svaz v českých Budějovicích spol. s ruč. obm.“ z elektrárny v Mýdlovarech podle vzájemné min. železnic schválené smlouvy, jejíž opis nachází se ve zdejší staniční sbírce.

Proud je třífázový o napětí 220 Volt.

Následkem žádosti Národohospodářského sboru jihočeského v Praze o zřízení nákladiště pro celovozové zásilky v Chotýčanech jednali zde dne 25. května t.r. zástupci řiditelství st. drah Praha-Jih se zájemníky, zda by byli ochotni postaviti si nákladiště, které by podle přibližného rozpočtu stálo as 65.000 Kč svým nákladem, jelikož dráha nemá na jeho zřízení žádného zájmu.

Jmenovaní uvolili se však pouze přispěti na jeho zřízení 40.000 Kč a opatřiti potřebný pozemek svým nákladem.

Definitivní vyřízení této žádosti až do konce roku 1927 nedošlo.

Následkem trvalého sucha ochabl v létě 1927 přítok vody do staniční studně tak, že voda nestačovala ani pro potřeby stanice a naturálních bytů a museli jsme si vypomáhati jednak přivážením vody ze staré stanice, jednak a to hlavně na zalévání a praní vodou od lokomotiv.

Pro pijáctví byla dne 24. října 1927 dána 14ti denní výpověď ze služeb čsl. st. drah a zároveň od 1. ledna 1928 i z naturálního bytu staničnímu dělníku Václavu Haüenschildovi.
Na jeho prosbu a slib, že se polepší odsunulo řiditelství provedení výpovědi podmíněně na půl roku.

V říjnu 1927 získal pan František Picka z Hosína čp. 18 koncesi pro autobusovou dopravu na trati České Budějovice – Bukovsko.
Jezdí autobusem o 18ti sedadlech 2x denně v každém směru, o výročních trzích a jiných příležitostech jízdy podle potřeby rozmnoží.
Naše stanice byla touto soutěží znatelně postižena.

Jelikož dosavádní způsob odvádění peněz plechovou schránkou do Ševětína jak v předu uvedeno, některým stanicím plně nevyhovoval, zavedlo řiditelství výnosem ze dne 10. listopadu 1927 čís. 238/6-VI-27 pro stanice Hluboká-Zámostí, Chotýčany a Bukovsko-Dynín odvádění peněz ambulantní pokladnou do Mezimostí-Veselí n/Luž., kde staniční pokladník peněžní zásilky z pokladny vyjme, na tamní poště podá a stvrzenky dotyčným stanicím nejbližším vlakem vrátí.

Pro příděl peněz na výplatu jezdí si přednostové jmenovaných stanic osobně do Mezimostí-Veselí n/Luž. kam jim řiditelství peníze poukazuje.

18. ledna 1928.
Podepsán správce stanice Pressler

1. ledna 1929

Opis pamětní knihy z roku 1928

Dnem 6. února 1928 pod č. 4732/1-27 byl přeložen na vlastní žádost adjunkt IIIa Josef Bluma přidělený dopravní službě v Budovsku-Dyníně, bydlící však ve zdejší staré přijímací budově k stanič. úřadu v Jihlavce sv. Kateřině. Týž mohl se přestěhovati do nového působiště teprve 2. října 1928 kvůli neuprázdněnému tam bytu. Bytem po adjunktovi IIIa Josefu Blumovi bude řiditelství stát. drah v Praze disponovati později.

Dle čísla 542/561 ze dne 31. května 1928 byla sistemizace personálu pro zdejší staniční službu provedena následovně: 1 přednosta, 1 staniční úředník, 1 staniční pomocník, 3 výměnáři (výhybkáři), 1 pomocní zaměstnanec II. služ. skup., celkem 7. Jako záloha pro službu substituční řed. (dále nečitelné): 1 staniční mistr.

Po mnohých intervencích okolních obcí a po složení částky 43.000 Kč bylo dáno stavební povolení pro zřízení přístavní koleje ve zdejší stanici odboru pro udržování dráhy z Mezimostí Veselí pod čí. 1405-III ze dne 26. května 1928 úřed. list st. drah Praha Jih č. 24 z roku 1928 a práce zadána podnikateli staveb ing. Jaronímu(?) Bandfaüerovi  v Praze.

Dle odhadu měla činiti celková kubatura odkopané země na západní straně přijímací budovy asi 1800 m³ a protože odbor dráhy v Mezimostí Ves. neměl k disposici vozů jsa zaneprázdněn pokládkou kolejí a k ní potřebného dovážení štěrku, žádáno u ředitelství st. drah v Praze Jih 8 pracov. vozů na odvážení země na dobu as 2 měsíců.

Práce s odkopávkou a odstřelování skály byly zahájeny dne 16. července 1928 a žádáno o povolení přistavování vozů na odvážení odkopané země z náspu na druhou kolej. Když vozy pracovní byly ministerstvem železnic povoleny a přistaveny, počato ihned se zvyšováním nástupiště u třetí koleje, které nebylo zřízeno pro vystupování a nastupování cestujících.

Ředitelství povolilo přistavovati vozy firmě Bandfaüer na druhé koleji s podmínkami, že vozy musí se dopraviti večerním vl. 8475 do Ševětína a zpět ráno vl. 988 by za doby nočního klidu byla stanice od vozů prázdná. Poněvadž toto převážení vozů do a ze Ševětína činilo dopravní potíže oboum stanicím a podnikateli taktéž s nakládáním a vykládáním, žádáno znovu u ředitelství stát. drah v Praze Jih ponechati vozy firmě přistavované i v době nočního klidu.
Povolení tohoto se dostalo. Země s odkopávky se pak vykládala po obou stranách náspu tratě severní strany stanice a na východní straně u stanoviště č. II po obou stranách tratě.

Práce s odkopávkou náspu pokračovaly dosti rychle ku předu, ale nebyly v požadovanou dobu obcemi ukončeny totiž ku dni 31. říjnu, poněvadž práce musely býti prodlouženy o dobu než vozy byly ministerstvem železnic povoleny a pak také tím že celková kubatura odkopané země dosahovala 5.000 m³.

Podnikatel staveb Ing. Jaroním (?) Bandfaüer ukončil práci s odkopávkami pro přístavní kolej dne 6. listopadu 1928 a dne 7. listopadu 1928 odvezeno jeho stavitelské nářadí do Hodonín.

Odbor pro udržování dráhy ihned přikročil k sestavení výměny 2a a tato byla vložena koleje č. II. dne 14.11.1928. Po vložení výměny přikročeno s pokládkou koleje přístavní která byla dohotovena i s náspem trati proti ujetí vozů dne 3. prosince 1928.

Kolaudace této stavby byla provedena odd. III. řed. stát. drah v Praze dne 5. prosince a povoleno na přístavní kolej přistavovati vozy.

Zabezpečení ruční výměny 2a od přístavní koleje učiněno kontrolním zámkem a to tím způsobem, že všechna vjezdová a odjezdová návěstidla musí býti předem přivedena do normálního stavu (na stůj) klíčem pak který trčí po straně stavědla č. I. se uzamknou všechna pravídka u stavědla, klíč se vytáhne a jím se odemkne kontrolní zámek. Klíčem pak od tohoto kontrolního zámku odemkne se výkolejka přístavní koleje. Po ukončení posunu na přístavní koleji, jest zajištění výměny za směru opáčného.

V km 18 ⁵/₆ blíže stavědla č. II. počato s opravou mostu vedoucím nad státní silnicí Čes. Budějovice – Praha. Za tím účelem byly nařízeny výluky ve dnech 24/7, 13.a 14. října a 13. a 14. listopadu 1928 pro vložení mostního provisoria. Práce s opravou mostu pro pokročilou zimní dobu byly přerušeny a po zajištění tohoto mostu práce odloženy na jaro roku 1929.

Po celé letní období v roce 1928 jevil se citelný nedostatek pitné vody ve studni nové přijímací budovy, ba i ve studni staré stanice nebyla mnohdy žádná voda.
Po opravě obou studní a po částečném vyhloubení studny u nové budovy přibylo pitné vody částečně, ale byli jsme nuceni po celé léto s pitnou vodou co nejvíce šetřiti. Pro kropení zahrádek brali jsme si vodu od vlakových strojů.

Dle hlášení stráž. trati u domku č. 11 zastavil 30. července 1928 rychlík č. 17 v km 15⁴ pro nedostatek páry a přetížení. Byl vyžádán pomocný stroj vl. 988 ve zdejší stanici právě stojící. Po příjezdu rychlíku č. 17 do zdejší stanice, pomocný stroj odstaven a rychlík č. 17 pokračoval v jízdě dále.

Úpravčí trati Václav Rehanzl bydlící ve staré přijímací budově byl ze služebních důvodů přeložen pod č. 3989/1-I od odboru udržování dráhy v Mezimostí Veselí k odboru udržování dráhy v Čáslavi a výměnou za něho přidělen do natur. bytu ze služeb, důvodů trať. pomocník František Novotný od odboru udržování dráhy v Čáslavi k odboru udržování dráhy v Mezimostí Veselí.
Václav Rehanzl úpravčí tratí se však do konce roku do nového působiště ještě nepřestěhoval.

Poněvadž jak shora uvedeno přístavní kolej nebyla dostavěna dle ujednání se zájemci obcí a ředitelstvím stát. drah v Praze Jih a jelikož k dostavení této koleje byly přistavovány vozy (text nečitelný), bylo povoleno vyjímečně pro nedaleký družstevní lihovar Chyňava do doby, než bude přístavní kolej dokončena přistavovati nejvíce 2 vozy brambor na 2. kolej společně s vozy loženými popelem. První vůz brambor došel z Horní Cerekve dne 12. listopadu 1928. První vůz přistavený na přístavní koleji došel dne 6.12. 1928 z Počárek Žirovnice.

Uprázdněný byt ve staré přijímací budově po adjunktovi IIIa Josefu Blumovi byl přidělen na vlastní žádost Josefu (příjmení nečitelné) stan. mistru přidělenému k dopravnímu úřadu Mezimostí Veselí pod č. 41/305aI z 15. listopadu 1928.
Staniční mistr Josef (příjmení nečitelné) nastěhoval se do jemu přidělenému bytu dne 26. listopadu 1928.

Ze služebních důvodů byl přeložen příp. přemístěn vzájemně pod č. 5264/1-I.28 ze dne 5.12.1928 s výměnou naturalních bytů sklad. zřízenec Ludvík Dubský, stan. úřadu v Popelíně a pomoc. zaměstnance II. služ. skupiny Václav Haüenschild zdejšího stan. úřadu.

1. ledna 1929

Podepsán správce stanice vz. Hazl

Opis záznamů pamětní knihy z rok 1929

Dne 31.12.1928 začal padat sníh a napadlo ho zde asi na 1m výšky. Sníh zůstal ležeti ve stanici až do března, odkud pomocí 6 vozů byl odvážen prac. vlakem po 14 dnů na most nad státní silnicí.
Jinak se zde nepřihodila žádná dopravní nehoda následkem velkého množství sněhu.

Dnem 1.8.29 odešel následkem choroby do trvalé výslužby dlouholetý správce chotýčanské stanice vrch. oficiál Pressler Eduard, který tento úřad vedl od roku 1908.

Správa stanice prozatímně ředitelstvím svěřena od 22.7.29 substitutu vrch. ofic. Nikodemovi Hazlovi dopr. úřadu Mezimostí Veselí. kterýžto úřad vedl až do konce roku 1929.

Dne 4. července 1929 asi v 18 hodin 40 min. strhla se ve zdejším kraji velká větrná bouře s ohromnou prudkostí, která ve zdejším kraji nadělala ohromných škod jak na majetku drážním tak i civilním. na nové přijímací budově bylo mnoho tašek odneseno a na staré budově okna větrem vymáčknuta. Podél tratě telegraf sloupy a stromy pováleny.

Rychlík 21 projel ještě dobře bez závady, avšak následný vlak 8217 zůstal již státi na trati z Hluboké Zámostí pro poválené stromy a telegr. tyče. S pomocí lidí od odboru udrž. dráhy, kteří bydlí v okolí zdejší stanice, byla překážka odstraněna a vlak 8217 mohl potom v jízdě pokračovati. Vlak dojel do zdejší stanice se 40 min. zpožděním. Telefoní a telegrafní vedení bylo přerušeno, zůstal jen průběžný telefon Mezimostí Ves. – Č. Budějovice v provozu. Korespondence byla jen však možná d Hluboké Zámostí až Ševětínem po případě s Bukovskem Dyn. Korespondence s Čes. Budějovicemi a Mezimostím Veselí byla nemožná. Právě na tuto kryt. noc byly zavedeny zvláštní vlaky 9164, 930, rychlík 222 a při velikém zpoždění pravidelných vlaků byla služba dopravní velice ztížena. Křižování provádělo se od stanice ke stanici pomocí průběžného telefonu. Vl. 8217 dojel do Chotýčan se zpožděním 40 min., vl. 1708 se 100 min., vl. 8275 se 60 min., vl. 909 s 52 min., vl. 20 s 81 min., vl. 1714 se 49 min., vl. 8166 se 152 min. zpoždění.

Jelikož ve staniční studni u nové přijímací budovy nebyla voda, započato znovu dne 15.8.29 hloubení odstřelováním, kterážto práce trval 14 dnů. Vyhloubena byla pouze o 1m 20cm. Hloubka studně jest nyní 14m a vody dosti. Zato ve sklepích nové přijímací budovy objevila se voda v takovém množství, že jí bylo nuceno vypumpovati stříkačkou ač stanice jest na skále a vysoko postavena. Voda objevovala se až do konce roku.

Osobní frekvence následkem privátní autobusové dopravy tak jako loňského roku byla minimální.

Během celého roku 1929 nepřihodila se ve zdejším obvodu žádná vážnější dopravní nehoda a civilní osoby nepřišli k úrazu.

15. ledna 1930
Podepsán správce stanice Nikodém

Opis pamětní knihy staničního Úřadu Chotýčany za rok 1930

Rok 1930 minul bez veškerých záznamů hodných událostí.

V březnu t.r. byl vrchní oficiál František Kulhánek od dopravního úřadu v Nymburce jmenován správcem stanice a převzal vedení dne 18. března 1930.

Rok 1931

V roce 1931 byla stanice Chotýčany zařazena do nakládacích stanic vyminečneho tarifu č. 1 a výpravné oprávnění při podeji a výdeji kusového zboží zvýšeno s 50 na 300 kg.

Při pokusném vrtání v okolí stanice podařilo se důlnímu inspektorovi panu Boh. Matějkovi z Prahy nalézti uhelné ložiska, a otevřel na katastru obce Lhotice vzdálené 4 km jihovýchodně od stanice, důl.

Již v hloubce 2 m vyskytla se slibná vrstva antracitu.

Během celého roku pracuje se na zařízení dolu, zavádí se tam elektrická síla.
Stav zaměstnanců dosáhl výše 60 osob.
Úplné zařízení bude provedeno teprve během příštího roku.

Dne 29. září t.r. byl v km 18 ⁶/₇ neznámým vlakem přejet Vojtěch Klimeš, učeň, narozen 1914 a usmrcen.
Dne 10. října t.r. byl ve stanici /: km 18 :/ vlakem č. 901 přejet Josef Zitra (?), dělník, narozen 1906 a usmrcen.
Oba spáchali sebevraždu.

Dopravních nehod v tomto roce nebylo.

Opis pamětní knihy staničního úřadu Chotyčany, rok 1932

V roce 1932 byl zrušen odbor pro udržování dráhy v Mezimostí n/L.-Veselí n/L. a trať přidělená odboru prom udržování dráhy v Táboře.

Stanice Chotýčany byla převedená do traťmistrovského obvodu Hluboká n/Vlt. Zámostí n/Vlt.

Dne 1. srpna odešel do výslužby pan dopravní kontrolor V. Svoboda a na jeho místo byl jmenován pan vrchní inspektor Josef Sabart (?).

Doly na antracit ve Lhoticích převzala akciova společnost s protokolovanou firmou „Těžařství Svatý Mikuláš“.

Doly se dosud zařizují a s dolováním bude započato teprve v příštím roce.

Dopravních nehod v tomto roce nebylo.

Opis pamětní knihy za rok 1933

V roce 1933 byl pan dopravní kontrolor vrchní inspektor Josef Sabart (?) přeložen k ředitelství st. drah v Hradci Králové, na jeho místo byl jmenován pan vrchní inspektor Rudolf Krátký.

Pan přepravní kontrolor J. Blažek odešel do výslužby a na jeho místo byl jmenován pan vrchní inspektor Bohumil Krejčí.

Zařízení dolů na antracit ve Lhoticích bylo ukončeno a bylo započato s těžbou.
Jelikož stanice Chotýčany pro nakládání uhlí dosud nebyla zařízena dopravovaly doly uhlí do Ševětína a sice automobily od st. drah.

V Chotýčanech se počalo se stavbou nakládací koleje pro uhelné doly, práce byla však v zimě přerušena a bude teprve v příštím roce dokončena.

Dopravních nehod nebylo.

Výpis z pamětní knihy za rok 1935

Oficiál Karel Pudil, byl úřed. tiskem čís. 24-34 čj 8/239-Z.35 jmenován správcem stanice „Suchdol n/Luž.“ a dnem 25.1.35 se odstěhoval.

Na jeho místo byl přeložen z Hluboké n/Vlt. Zámostí adj. Jan Šulc dnem 24.1. čj. 1017/1 I.35 s naturálním bytem č. 1 v nové staniční budově, nenastěhoval se však, krátkou dobu zde sloužil, dnem 7.3. se hlásil nemocen, dnem 5.4. převezen do nemocnice na „Bulovce“ v Praze kde 12.5.35 zemřel.

Místo jeho zůstalo neobsazeno, službu vykonával substitut z Mezimostí Ves n/Luž. vrch. ofic. Petrů.

Dne 10.4.35 při posunu u vlaku čís. 971 při zpětném najíždění na vlak, najel strojvůdce na stojící vlak tak prudce, že vyšinul dva vozy jednou osou, čímž zastavil první kolej. Byl povolán pomocný stroj se zámečníky, kteří závadu odstranili, zraněn nebyl nikdo. Provoz nebyl přerušen.

Od řed. Brno ze stanice „Rantířov“ byl sem přeložen staniční mistr čekatel Josef Lípa s naturálním bytem čís. 1. Nastěhoval se dne 15.10.35.

Vrchní oficiál František Kulhánek, správce zdejší stanice byl úřed. listem čís. 24 čj 8/188-I.35 přeložen ve stejné hodnosti ku staničnímu úřadu „Dobkovice-Choratice“.
Prozatímní správou stanice pověřen byl oficiál Štuksa Otakar.

Na místo správce stanice byl v soutěži ustanoven úřed. listem čís. 27.35 vrchní oficiál Václav Motl správ. stanice Bystřany.

Zdejší antracitové doly od června t.r. zápasí s hospodářskou i finanční krisí, provoz jest. omezen, dělnictvo propuštěno, tak, že z rozhodnutí Min. veřej. prací musí býti udržován čerpáním vody aby byl eventuelně schopen dalšího provozu.
Sluchy jsou, že budou po novém roce zasílati uhlí do Itálie.

Neúrodou brambor postižen byl zdejší družstevní lihovar a byl odkázán na dovoz cukrové řepy na výrobu lihu.

Podepsán vz. Štuksa

Opis pamětní knihy za rok 1936

Dne 14. ledna 1936 převzal správu stanice v Chotýčanech vrch. oficiál Motl Václav který byl cestou soutěže přeložen od stan. úřadu Bystřany.

Dne 19. září 1936 v km 16 ⁶/₇ v trati Hluboká n Vlt. Zámostí – Chotýčany u vl. 8223 se porouchal stroj tak, že nebyl schopen další jízdy. Byl zavolán pomocný stroj se zámečníky z Čes. Budějovic kteří musely jednotlivé součástky stroje odmontovati aby mohl býti stroj z tratě odtažen pomocným strojem.
Cestující od vl. 1714 přestoupily v Chotýčanech do vl. 906 který odjel k místu poruchy ku přestupování do vl. 919 a opáčně do vl. 906.

Vlak 919 se vrátil jako vl. 906 do Č. Budějovic a vl. 906 do Mezimostí jako vl. 919. Souprava vl. 1714 jela prázdná po odstranění poruchy do Č. Budějovic.
Porucha trvala od 21 h do 1.37 h.
Rychlo vl. 18 čekal v Chotýčanech na uvolnění tratě 21 min.

Dne 24. září 1936 u vl. 929 hořela střecha vozu ČSD Ci čís. 40049 chytla asi od jiskry ze stroje, oheň byl uhašen stan. dělníkem škoda nepatrná.

Komerční agenda v roce 1936 poklesla jelikož antracitové doly po celý rok nepracovaly

10.2.1937
Podepsán správce stanice Motl

Opis pamětní knihy r. 1937

Dne 14. září 1937 zemřel p. president Osvoboditel T.G. Masaryk.

V druhé polovici roku 1937 začaly zase antracitové doly ve Lhoticích pracovat.
Drahou bylo odesláno 1.769 tun antracitu zaměstnáno bylo 50 osob.

Následkem velké úrody brambor v kraji, nedovážel družstevní lihovar žádné brambory z cizích okresů, čimž příjem na dovozném klesl o 30.000 Kč.

Jinak v tomto roce nelze více zaznamenati. Dopravních nehod nebylo.

18.2.1938
Podepsán správce stanice Motl

Zdroj: Badatelna.eu, Národní archiv Praha, sbírka staničních kronik