Národnostní otázka u c.k. Ředitelství drah v Plzni

Přinášíme další z polozapomenutých článků z historie našich drah, uvedených v některém z československých železničních periodik.

Dnešní článek pojednává o vztazích českých a německých železničářů za Rakouska-Uherska, konkrétně u plzeňského ředitelství drah. Napsala jej PhDr. Eva Wasková a byl otištěn v časopise Železničář v roce 1990.

Národnostní otázka u c.k. Ředitelství drah v Plzni

Státní železniční doprava v Rakousku-Uhersku byla od svých počátků pochopitelně organizována jazykem německým tak jako veškeré státní instituce. Čeština se objevovala pouze v oblastech pro styk s veřejností, především s cestujícími, resp. s přepravci, a to vždy až za textem německým. Při přijímání zaměstnanců ke dráze měla být podle platných dispozic dávána přednost těm, kteří ovládali oba jazyky – tato praxe se ovšem neuplatňovala v oblastech převážně německých, v případě plzeňského ředitelství tedy zejména v severozápadní části jeho obvodu. Čeští úředníci na dráze působili i v aparátu ředitelství v Plzni (němčina pro ně byla snazší než pro Němce čeština), vyšší úřednická místa jim však byla přístupna jen výjimečně.

Jazyková agenda tvořila rozsáhlou část činnosti prezidiálního oddělení ředitelství drah, především od počátku 20. století. Odesilateli přípisů bývaly často městské rady (české i německé) nebo dostalo ředitelství nařízení od ministerstva železnic přešetřit jednotlivé interpelace poslanců, rovněž obou národností. Zájmy stran byly zcela shodné – Čech i Němec vždy žádal více prostoru pro svůj jazyk a své lidi a stěžoval si na „přednost těm druhým“.

Například Češi žádali, aby v ryze českých oblastech byl český název stanice na výpravní budově před nápisem německým (Blovice, Domažlice, Vodňany aj.); Němci naopak zdůvodňovali absenci českých nápisů na staničních budovách tím, že trať vede oblastí čistě německou (okolí Karlových Varů, Lokte aj.). Z dochovaných písemností prezidiálního oddělení je zřejmé, že dovést podobné žádosti k definitivnímu závěru nebylo snadné: v této záležitosti byla provedena revize všech staničních razítek a nápisů na všech stanicích, výsledek postoupen na ministerstvo železnic, načež odpověď nedošla.

Jiný spis se zabýval v novinách otištěnou stížností českých nádražních restauratérů: zlí a nepřející němečtí tvůrci jízdního řádu prý schválně zkrátili pobyt vlaků v českých stanicích (České Budějovice, Veselí nad Lužnicí, Plzeň), prodloužili čekací čas v Cmuntu (České Velenice) a tak napomáhají obratu restauratérů německých.

Dalším bitevním polem byl služební postup a vůbec národnost zaměstnanců v jednotlivých služebnách. Více interpelací k ministrovi železnic žalovalo na nadměrný počet Čechů ve staniční službě čistě německých Mariánských Lázní a také na příliš mnoho německých železničních úředníků v převážně českých Českých Budějovicích. Jiný proněmecký přípis vyjadřoval rozhořčení nad tím, že ba i na samotném ředitelství v Plzni je v kancelářích slyšet čeština (konkrétně prý v oddělení pro udržování a stavbu tratí), ač úředním jazykem je výhradně němčina. Městská rada plzeňská žádala ředitele drah v Plzni, aby jmenoval náčelníkem stanice tamtéž opět Čecha (předchozí odcházel do výslužby).

Čeští poslanci z Budějovic, a pod jejich vlivem i místní mladočeský tisk, „dštili oheň a síru“ na nově jmenovaného zastupujícího náčelníka stanice, který byl německé národnosti, zatímco jeho zemřelý předchůdce byl Čech. Vinili ho ze „zuřivého němectví“, jakož i z toho, že kvůli němu bylo přeskočeno několik výborně kvalifikovaných českých úředníků. K tomuto konkrétnímu případu je velmi zajímavý postoj budějovického nižšího staničního personálu, který se nového úředníka jednoznačně zastal – jako spravedlivého a schopného nadřízeného. Článek z listu Nový Jihočeský dělník převzal i časopis Železniční zřízenec(č. 16 z r. 1904, redaktor Ladislav Zápotocký); je v něm jasně odsouzena škodlivost šovinismu, zhoršujícího i pracovní vztahy.

PhDr. Eva Wasková

O poměrech na drahách informoval v roce 1908 například i časopis Světozor:

Poměry na drahách v Čechách i na Moravě

Národnostní poměry na nově sestátněných drahách v Čechách i na Moravě vzbuzují opravdový úžas.

Nedávno byli čeští cestující od německého úředníka státních drah v Moravském Šumperku za to, že žádali lístek česko-německý, vsazeni do vězení na celou noc!

Místní dráha trutnovsko-poříčská má jízdní lístky, všecky tiskopisy a nápisy pouze německé, rovněž dráha Mikulášovice-Rumburk. Česká severní dráha má však kromě trati Praha-Turnov lístky jenom německé.

Olomoucká c.k. státní dráha má ve všech svých stanicích na Moravě jenom německé jízdní lístky, rovněž c.k. severní dráha, kdežto v území ryze českém na lístku oboujazyčném je němčina všady na místě prvním. Autobusová trať z Liběchova do Dubé oznamuje pouze německy své jízdy.

 

Čtěte také  Z regionální dráhy se stala vlečka

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*