Výpravní budova votického nádraží prokoukla

Votice - oprava výpravní budovy nádraží z roku 1917 - stav 18.8.2020 (foto: koridory.cz)

Říci, že výpravní budově bývalé železniční stanice Votice (do 22.5.1937 Votice-město) byla navrácena původní podoba by asi nebylo zcela na místě, avšak oproti předchozímu zanedbanému stavu je nepochybné, že prokoukla.

Vyměněna byla všechna okna, včetně plastových (tzv. protihlukových) oken v bytě v 1. patře budovy. Tato pocházela z roku 2010, kdy proběhla výměna za původní špaletová v rámci individuálních protihlukových opatření stavby „Modernizace trati Votice – Benešov“. Dělníci neprovedli demontáž „starých“ plastových oken zrovna citlivě a tato deset let stará okna se zvýšenou zvukovou neprůzvučností tak není možné použít někým někde jinde. Připomeňme si však, že jejich montáž v roce 2010 nebyla provedena správným technologickým způsobem a tato tak nikdy nesplnila požadované parametry. Zcela pak už pomíjím nepoužití paropropustných a parotěsných fólií, kdy jejich nepoužití pak způsobuje vznik tepelných mostů, vznik plísní na ostění, průnik vlhkosti apod. Zda osazení nynějších oken a dveří proběhlo pod bdělým okem odborně vzdělaného stavebního dozoru mi není známo (lze jen tiše doufat, že zázraky se dějí).

Co se vizuálního dojmu nových výplní týče, nová okna jsou z tohoto hlediska celkem zdařilá. Totéž ovšem nelze říci o použitých nových dveřních křídlech. Jejich konstrukce je ve srovnání s původními truhlářskými výrobky klatovské firmy V. Kusý příliš masívní a levně vypadající. Díky značné mohutnosti rámů je prosklení některých částí dveří až komicky nudloidní, že postrádá téměř smyslu aneb typický nešvar většiny nových, zejména levnějších okenních a dveřních konstrukcí. Až tragicky pak působí nové vstupní dveře z ulice (ty se, jak se zdá, jsou zřejmě již v jedné polovině vysklené). Ještě hůře dopadly uliční vchodové dveře do bytové části budovy. Zazdění půlkruhového okna nade dveřmi je čin vskutku barbarského rázu. O úplném zrušení dveří v bocích verandy už pak nemá cenu hovořit vůbec. Bílá barva oken a dveří rozhodně není nic vhodného na nádražní budovy, „zrzavý prach“ s tímto zabarvením udělá během několika let „svou práci“.

ODKAZ
Silniční most nad tratí ve Střezimíři projde rekonstrukcí

O nové konstrukci verandy jsem již psal. Ještě se dá překousnout ta levně, vesnicky vypadající nová dřevěná konstrukce, ignorace jakýchkoliv světlíků v zastřešení verandy je však neodpustitelná. Světlíky by znovu umožnily lepší a větší průnik denního světla do místností v přízemí. Jejich nepoužití tak zachová, zejména v méně slunečné dny, v těchto prostorách příšeří a tím způsobí větší nutnost použití umělého osvětlení. Znovu tak musím zdůraznit, že těmto zásadním chybám by se dalo vyhnout, kdyby před vypracováním projektů rekonstrukcí budov probíhaly konzultace s architektem, bez ohledu na to, zda je budova památkově chráněná či nikoliv. Architekt by taková faux pas totiž nikdy nepřipustil. Dobrý dojem kazí i ponechání vstupních dveří žluté barvy do dopravní kanceláře a stavědlové ústředny (zda ta žlutá má nějaký důvod, to netuším).

Vnitřní prostory jsem neviděl, tudíž je nemohu posoudit – neočekávám však nic příjemně překvapivého, ale spíše prvky nízkonákladového rázu, o čemž svědčí i již minule zmíněné použití sádrokartonových podhledů.

Nové sociální zázemí nemá cenu komentovat už vůbec, pokud to tedy nechceme brát jako retro návrat do 19. století. Kulturnost (vyspělost) země se totiž pozná i podle toalet a zde byly původní záchody součástí budovy, tudíž není žádného důvodu stavět jakousi ohradu pro dobytek vedle, novotou zářící, a i přes některé rekonstrukční nedostatky stále architektonicky krásné budovy.

Závěrem si ještě řekněme, komu patří ostatní budovy v sousedství nádraží. Poloruiny traťmistrovského domku a drážního skladiště podle typového výkresu arch. Jana Heindla spravují České dráhy, a.s. Obytná budova s někdejšími železničářskými byty dnes patří bratrovi starosty města, druhá z větších budov, ve které byl kdysi jeden ze dvou beztahovských nádražních hostinců, je dnes ubytovnou pro dělníky v soukromém vlastnictví, stejně jako malý rodinný domek, nalézající se mezi již zmíněnými budovami. Druhý bývalý nádražní hostinec pod výpravní budovou je v soukromém vlastnictví rovněž, dle jména vlastníka cizozemského.

ODKAZ
Most ve Střezimíři opraven, demolici se přesto nevyhne

Vše popsané i nepopsané je možno shlédnout v přiložené fotogalerii.

Votice - oprava výpravní budovy nádraží, 18.8.2020

Srovnání s původním stavem si díky historickému snímku může udělat každý sám: 

Výpravní budova žst. Votice Město krátce po své dostavbě. Patrné jsou třeba i dnes neexistující zdobné části střechy budovy (zdroj: AČD Praha)

 

4 komentáře

  1. Plastových oken je fakt škoda, mohly ještě někde za odvoz posloužit. Rozvaděče estetického rukopisu „Doprastav, n.p.“ a dveře do obytné části doufám budou dořešeny.
    Chybí mi tam ještě chodník k nástupišti (pro neznalé: z ulice se k nástupišti jde přes kaluž a neopravené kočičí hlavy) a autobusové zastávky.
    Poděkoval bych SŽDC, že ve Voticích udělala výjimku a umístila do budovy technologii TZZ (teda většinu, něco musí strašit vedle v kontejneru…), stejně jako votickému starostovi, který pravděpodobně opravu této těžko využitelné budovy prosadil.
    Kdyby se tak něco podobného povedlo i ve „Voticích Hbf.“…

    • Vy to fakt považujete za zdařilou rekonstrukci? Však to dopadlo jako vždycky. Vidět to David Vávra, tak se mu orosí čelo. Dveře do bytové části byly pořešeny – nectí vůbec linie, nadedveřní okénko hlupácky zazdili a dveře budou stejně humpolácké jako ve vchodě do vestibulu. A chc.t budete chodit do kadibudky v ohradě. A Olbramovice byly pořešeny se stavbou koridoru, jestli jste si ještě nevšiml.

  2. Není to zvláštní, že i v Osadním výboru Beztahov se vyskytuje nějaký ten Slavík 🙂
    Personální složení výboru: Zuzana Stuchlíková (předsedkyně), Karel Pětník, Petr Slavík, Sylvie Pohořalová a Ladislav Dalihod.

    Smyslem existence osadních výborů je snaha o zapojení občanů především z odlehlých částí obce do municipálního samosprávného rozhodovacího procesu. Za pomoci osadních výborů dochází (by mělo docházet) k vyrovnávání disproporcí mezi růzností problematiky vesnické a sídlištní zástavby v rámci téhož města pokud obě entity nejsou zastoupeny v zastupitelstvu obce (města). Smyslem výborů je tedy určitá (byť do značné míry omezená) dekoncentrace rozhodovacích procesů uvnitř obce.

  3. Kvalita práce se pozná v detailech a dodržování technologických postupů daných nebo doporučených normami. Bohužel se tak zhusta neděje, nad kvalitou prací probíhá dozor pouze formálně, konzultace s architektem se mimo památkově chráněné objekty nedělají a pak to dopadá, jak to zpravidla dopadá (ono totiž např. to okno nade dveřmi, které bylo ignorantsky zazděno, má i svůj praktický účel – slouží k větrání aniž by musely být dveře otevřeny). Stavební dozor pak zaručí, že po záruční době nezačnou opadávat omítky, nekvalitně osazené dveře a okna se nezačnou kroutit, viklat se atd. atd.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*