Trable s koridorem

Sudoměřice u Tábora – Před vydáním mého třetího dílu ze stavby koridoru bych chtěl čtenářům trochu přiblížit myšlenky místních obyvatel a atmosféru ze stavby koridoru v okolí Sudoměřic. Pokud pojedete vlakem, tedy budete mít to štěstí, že zrovna není nahrazen autobusem, vše vypadá v naprostém pořádku. Nové koleje se staví, bagry pracují. Stavba pokračuje rychlým tempem, již jsou položeny nové koleje atd. Ovšem jde vše tak hladce jak se zdá?


Prvně se podíváme do Sudoměřic u Tábora. Zde je nyní (Srpen až Prosinec) uzavřena silnice II/120 ve směru na Borotín, pro část obyvatel to znamená při cestě (např. do školky a školy) zajížďku asi 8 kilometrů (na mapě modrá barva). Zdánlivě to nemá s koridorem nic společného, opak je ale pravdou. Most přes potok již nebyl ve stavu, aby ho mohla používat nákladní auta odvážející stavební materiál, proto bylo rozhodnuto o jeho přestavbě.

O pár měsíců později, 12.10., byla uzavřena silnice II/603 (stará E55) v prostoru portálu tunelu. Trasa objízdné trasy se proto mění (na objížďce je uzávěra…). Vzdálenost sice není o moc větší, ovšem kvalita silnic je o poznání horší (na mapě zelená barva).

Do této chvíle je vše pochopitelné, „musí to opravit“. Jenomže s uzavřením II/603 se dostáváme k další objízdné trase. Cesta do Tábora se prodlouží o zanedbatelné 4 kilometry. Jenže místo kvalitní silnice nás čeká úzká cesta, kde mají problém se vyhnout 2 autobusy. A právě ty autobusy (z donucení dálkové linky z jihu do Prahy i NAD) tudy jezdí (na mapě fialová barva), některé naopak nejezdí – provozovatel na Sudoměřice „kašle“ a jede po dálnici. Ano, stále se to „nějak“ vyjezdí. Do první vločky. Na trase je (mezi místními) známý kopec „Sedlečák“ – prudké a táhlé stoupání, v zimě z těží sjízdné. Vzhledem k ukončení objížďky 15. Prosince nám nezbývá než doufal, že to všichni ve zdraví přežijeme.

Věřím, že již chápete, proč pan starosta Sudoměřic (a nejen on) nesouhlasí se souběhem dvou uzavírek v obci. Pomyslnou korunu tomu nasadilo jednání Jihočeského kraje, když jednak po původních slibech odmítlo autobusovému dopravci hradit rozdíl ceny jízdného pro cestující, takže „to odskáčou lidi“. Musí si připlatit (a šotouš si mne ruce, že vlak je levnější). Druhé „jednak“ se událo v Českých Budějovicích na jednání starostů, kde nejmenovaný pan úředník z Tábora před zraky přítomným řekl zástupci stavební firmy něco ve smyslu „Když bude v Sudoměřicích třeba uzavřít ještě přejezd (pozn. uzavření současné objízdné trasy do Tábora), přijďte, já vám to podepíšu…“ – toto naštěstí pán ze stavby odmítl. Následně kraj odmítl uhradit obci Chotoviny opravu silnice, která byla nedávno renovována a nemůže přečkat nápor vozidel jedoucích přes vesnici kvůli uzávěře.

Aby celé uzavření II/603 proběhlo hladce, patřičné oznámení o uzavření silnice přijde na obecní úřady až „s křížem po funuse“ – přibližně týden po zahájení prací na překopání silnice. Není proto možné se odvolat – není proti čemu. Následně bude pozdě.


V Sudoměřicích ještě zůstaneme a podíváme se na vznikající podchod. Dle slov jednoho ze zaměstnanců „jsme ve skluzu přes dva měsíce“. Prvně se investor nedohodl se zhotovitelskou firmou, práce se proto zastavily. Po několika týdnech se začalo pracovat v omezeném rozsahu. V těchto dnech (polovina října) měla být kostra podchodu hotová, místo toho je v zemi jen díra s vybetonovaným dnem.


O pár set metrů dál se již rýsuje Sudoměřický tunel. Je vyhloubena jáma, na betonovém nástřiku je jasně patrná budoucí díra. Opět se zdá všechno v pořádku. Jenže zde operuje stavební firma, jenž je dle vyjádření mnoha zaměstnanců té spolupracující (Brněnské, však víte o koho jde) značně „nešikovná“ – vše jim jde pomalu, moc si nejsou jistí a navíc se s výkopem „netrefili“ o několik metrů.

Na jižním portálu, kde je překopaná silnice 603 se pomalu začíná se stavbou. Tady je opravdu vše v pořádku, možná právě tento nezvyklý jev mate řidiče. Cestou ze Sudoměřic jsem napočítal 6 (!) dopravních značek upozorňujících na uzávěru, přesto se během mého pobytu a rozhovoru se zaměstnancem (cca. 15 minut) přijelo na výkop podívat okolo dvaceti aut. Řidiči pokaždé přijeli, zastavili před zákazem. Někteří se otáčeli, jiným musel hlídač vysvětlovat, co se to děje a kam mají jet. Vrcholem bezohledného přehlížení značek byl autobus do Prahy plný lidí. Ten dokonce objel zákaz a pokračoval v cestě dále, až k příkopu. Poté následovalo couvání a rozhovor s hlídačem, který se nad řidičem slitoval a nechal ho projet přes staveniště. Vykulení cestující nechápali, co se to děje, když autobus zdolal kopec až na třetí pokus – mokré bahno mu nesvědčí.

Aby zbylo „pár peněz“ na ty zodpovědné, šetří se na každém rohu. Na staveniště v okolí obou portálů tunelu (vzdálené od sebe stovky metrů) je k dispozici jen jeden hlídač. Proto se již běžně ze zaparkovaných bagrů a náklaďáků ztrácí nafta. S trochou nadsázky můžeme říct: Co noc, to případ.


Dále již pokračovat nebudeme. Možná bychom zjistili něco, co by mohlo způsobit zástavu našeho srdíčka. Vracíme se do Sudoměřic. Tady vyroste nová zastávka, nádraží bude zrušeno. Ovšem perony budou posunuty asi o sto metrů směrem na Tábor. Dle SŽDC k tomuto dojde kvůli lepší dostupnosti. Při pohledu na mapu zjistíme, že se jedná naopak o zhoršení – poměr mezi těmi, jimž se zastávka přiblíží a těmi, co musí ujít o pár desítek kroků více je odhadem 1:4 v neprospěch posunu. Na dotaz, proč nenechat zastávku v místě nádraží (chápejte nástupiště) bylo zodpovězeno „protože to je tak lepší“. Pokud má být příště něco lepší, tak alespoň argument by nemusel znít takto hloupě. Nahradit ho můžeme větou, která doprovází vlastně celou stavbu – postupy, dodržování termínů jednotlivých staveb (podchod) atd.: „Because We can!“ nebo-li „Protože můžeme!“

Mohl by následovat výčet dalších chyb a omylů, kterých se stavaři dopouští a dopustí. Protihlukové stěny, výstavba zbytečného podchodu v Sudoměřicích (30 metrů je přejezd)… Radši zavřu oči a budu doufat, že je to jenom sen. A až se probudím, bude tu zase stát stará trať, kterou si místní od srdce přejí.


Článek může obsahovat chyby a je silně subjektivně zaměřený. Nedělám si iluze, že by to takto jinde nevypadalo. Jen mě nebaví jen tak bezmyšlenkovitě tomuto Kocourkovu přihlížet.

FOTOGALERIE