Budova votického nádraží prochází obnovou

Rekonstrukce výpravní budovy ve Voticích (Autor: koridory.cz)

O opravě výpravní budovy votického nádraží z roku 1917 jsem již psal zde. Práce firmou EDIKT byly zahájeny a první viditelnější změnou bylo snesení konstrukce zastřešení verandy (čekárenského přístřešku). Budova bývalého nádraží je nyní postupně zahalována lešením.

Stručná historie stávající budovy

Zastřešení verandy, jakožto veranda samá není žádnou přístavbou a je nedílnou součástí architektonické podoby výpravní budovy od jejího předání do užívání 27. listopadu 1917. Za architekta atypické drážní budovy byl dosud uváděn, stejně jako v případě od roku 2011 památkově chráněné budovy nádraží v Bystřici u Benešova či budovy dnešní České spořitelny na náměstí ve Voticích, ing. arch. Jan Heindl. Podobnost výpravních budov v obou stanicích je více než zřejmá a rovněž zde spolu s novými přijímacími budovami vystavěná zděná drážní skladiště vycházejí z typového plánu, signovaného Heindlem. A právě, co se týče signace, na tužkou kreslených plánech votické budovy je uvedeno jméno ing. arch. Václava Havelky. Jeho jméno je uváděno i mezi členy komise, které byl projekt budovy předložen. Je tedy dost dobře možné, že podoba budovy je autorským dílem arch. Havelky, zřejmě a zjevně ve spolupráci s arch. Heindlem.

Výpravní (přijímací) budovu vystavělo podnikatelství Matěj Šubrt z Hořovic, které zvítězilo ve výběrovém řízení, vyhlášeném tehdejším ředitelstvím státních drah (ŘSD) v Praze. Podnikatelstvím nabídnutá cena za hlavní budovu byla 60.500,- K. Skutečné náklady však činily 108.710,- K. Reálná cena byla tedy proti ceně nabídnuté vyšší o 75 %. Součástí řízení, spolu s přijímací budovou, bylo vystavění i též stále stojící budovy vedlejší, dvou jam na smetí, kanalizace a demolice staré budovy. Původní přijímací budova byl přestavěný a rozšířený strážní domek č. 84.

Staveniště bylo podnikatelství předáno 12. února 1916.

Dnes notně upravená vedlejší budova se v době vystavění skládala ze dvou částí. Zděné v podobě kanceláře traťmistra, místnosti pro poštu a příručního skladiště a dřevěné, sestávající z kůlny na uhlí a chlévků. V době před koridorizací sloužila vedlejší budova coby obytný domek, obývaný byl i bývalý přednostenský stometrový byt v prvním patře výpravní budovy. Dnes je vše prázdné, vybydlené a ve zchátralém stavu.

ODKAZ
Mimořádné a plánované termíny výluk na tratích Tábor - Benešov a Olbramovice - Sedlčany

Již snesenou původní ocelovou konstrukci zastřešení verandy vyrobily Škodovy závody v Plzni, montáž konstrukce provedla firma Spojené strojírny a.s., dříve Škoda, Ruston, Bromovský a Ringhoffer z Prahy. Původní železné zábradlí, zlikvidované při koridorizaci, dodala firma Brückner, zřejmě také z Prahy. Krytina byla tvořena vlnitým plechem a kvůli lepšímu prosvětlení i tehdy používaným drátovým sklem. V šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, kdy probíhaly opravné a modernizační práce na zdejší trati, bylo původní zastřešení nahrazeno nevhodnou azbestocementovou (osinkovou) krytinou z vlnitých desek. Opravy střechy a výměna střešní krytiny na hlavní budově proběhly v letech 2005 – 2006.

Závěrem je potřeba zdůraznit, že výstavbou nové výpravní budovy během let prvoválečné vřavy se votickým splnil sen nejen o důstojném zázemí pro personál i cestující, ale též sen o svém nádraží, blíže městu, neboť nádraží na Veselce nepřijali nikdy za své, ze známých důvodů. Nevyhovující prostředí bylo po mnoho let předmětem ostré kritiky i v dobovém tisku. Stavbě nové budovy značně pomohlo plánované, a dlouhé roky odkládané, zdvoukolejnění celé trati z Gmündu do Benešova. To se však v době existence rakousko-uherského mocnářství nikdy nepovedlo zrealizovat. S nově vzniklou Československou republikou povstaly i nové naděje, že se záměr vystavění druhé koleje zdaří. Zájemci si však příliš neuvědomovali, že právě díky rozpadu Rakouska-Uherska ztratila trať na významu. Přesto se jim podařilo prosadit alespoň zdvoukolejnění úseku z Votic-města do Benešova, které bylo nejvíce projektově připraveno. Projektu značně dopomohl i plán státu dát lidem v poválečné bídě práci, byl proto tento projekt zařazen mezi tzv. nouzové stavby a to i přestože druhá kolej z provozních důvodů nebyla po r. 1918 vůbec potřeba. Bohužel, stávky dělnictva, neustálé zdražování komodit a mnoho jiných okolností způsobilo, že stavba druhé koleje v úseku Votice-město – Benešov trvala o mnoho déle a byla několikanásobně dražší, než bylo vysoutěženo. Přestože byla zcela dokončena spodní stavba, mimoúrovňová křížení a v několika mezistaničních úsecích dokonce položeny koleje, byla nakonec stavba zastavena a to nejen z již výše zmíněných důvodů, ale též proto, že nedostatkový materiál byl přeci jen potřebnější na prioritnějších železničních stavbách, kam byl také nakonec také odvezen. Jedna z dlouhé řady staveb, která stála mnoho peněz a lidské invence, zůstala nevyužitá, ale zachránila mnoho lidských životů. Trať se dočkala zdvoukolejnění až při koridorizaci, část původního dvoukolejného tělesa přitom byla využita.

ODKAZ
Správa železnic zveřejnila nové fotografie ze stavby modernizace trati ze Sudoměřic do Votic

Zpět k rekonstrukci budovy někdejšího votického nádraží – při koridorizaci úseku byly v prvním patře vyměněna původní dřevěná špaletová okna za plastová, tzv. protihluková. Bohužel, jejich montáž neproběhla technologicky správným postupem, je tedy otázkou, zda z hlediska zvukové neprůzvučnosti splňují to, co by měla. V rámci současné revitalizace by zbývající původní okna a dveře měla být vyměněna za nová dřevěná, v případě oken za tzv. eurookna (jaký to bude dělat kontrast s těmi bílými plastovými v prvním patře, to se teprve uvidí). Nejvíce zajímavé bude sledovat jaké nové zastřešení dostane veranda (čekárenský přístřešek). Nechme se tedy překvapit, doufejme, že výsledek bude příznivý a to i přesto, že nikdy nikým nebyl učiněn pokus nechat zapsat budovu votického nádraží na seznam kulturních nemovitých památek, což si již při koridorizaci úseku z Votic vyžádalo svou daň v podobě demontáže původního železného zábradlí a dlažby verandy, stejně jako o demolici prostor původních čekáren a jejich využití pro nové technologické zázemí.

Votice - rekonstrukce budovy nádraží
Votice - stav budovy před koridorizací stanice

(historická fakta pocházejí z archívních pramenů sbírek Státního oblastního archivu a Národního archivu v Praze)


HEINDL Jan, ing. arch. (∗ 11.7.1872 ve Dvoře Králové nad Labem, † 1939 ?). Studium na vyšší reálné škole a dva roky na pražské technice, 1899 ve skupině pozemních staveb oddělení pro stavbu a udržování dráhy Ředitelství státních drah (ŘSD) Praha, od 1913 v oddělení pozemních staveb Ministerstva železnic ve Vídni, 1919 – 1934 Ministerstvo železnic Praha (zástupce přednosty odboru pozemních staveb, vrchní administrativní ředitel). Během služby v oddělení pozemních staveb ŘSD působil i jako soukromý architekt a stavitel. Jeho první projekty ovlivnila česká renesance arch. A.Wiehla, po roce 1910 se přiklonil k moderně.

Realizované železniční projekty: výpravní budovy Praha-Královské Vinohrady, Votice, Zbiroh, Břvany, Bystřice u Benešova, Bratkovice, železniční nemocnice Praha-Vinohrady, Italská ulice. 

Realizované neželezniční projekty: nájemní domy a vily Praha-Vinohrady, Praha-Smíchov a Praha-Staré Město, Všeobecná živnostenská záložna Náchod (1902), radnice Sedlčany (1903), městská záložna (1907) a budova knihtiskárny Turnov (1908), záložna Votice, druhá cena v soutěži na projekt německé tělocvičny v Brně (1905) ad.

(zdroje: Krejčiřík Mojmír – Česká nádraží IV./1.díl, 013, Svoboda E. Jan – Praha stoletá, K autorství některých pražských fasád období secese, moderny a kubismu, 2011)

 


 

Upozorni mě
Upozornit na
guest
3 Komentářů
Komentáře v textu příspěvku
Přečíst všechny komentáře
Michal
Michal
14.6.2020 14:22

Vzhledem k aktuálnímu utopení budovy pod úrovní nástupiště se mi zdá trochu lepší stav bez zastřešení verandy, budova je líp vidět. Ale díky za fotky i článek!