„V neděli o půl 10 hodině večerní vyšinuly se před stanicí Bukovsko-Dinín čtyři vozy nákladního vlaku od Českých Budějovic přijíždějícího a narazivše prudce na sebe, rozbily se. Z personálu nepřišel nikdo k úrazu, za to ale zpozdily se všecky další vlaky, ježto obecenstvo musilo na místě nehody přesedati.“
Toliko kratičká zmínka v týdeníku „Ohlas od Nežárky“, vydaného dne 2.srpna 1907. Doplňme, že uvedená nehoda na dráze se stala v neděli 28.července 1907 a v pondělí kolem páté hodiny ranní ji na svůj fotoaparát zvěčnil Vlad.Jedlička pro časopis „Český svět“ takto:
Pro pořádek je nutné uvést, že název stanice se tehdy opravdu psal s měkkým -i po „dé“ a to až do 1.1.1924, kdy byl název stanice úředně změněn na Bukovsko-Dynín (pouze Dynínem je až od 22.5.1937).
V prvních letech byla pozdější železniční stanice Bukovsko-Dynín jen zastávkou s nákladištěm s párem dopravních kolejí pro křižování vlaků a jednou kusou, skladištní kolejí. V zastávce byl při stavbě železnice postaven dvojitý strážní domek, plnící funkci přijímací budovy, s veřejnými záchody a studnou. Zřejmě mezi lety 1895 až 1905 byly zřízeny skladiště pro rychlozboží, kůlna pro náklady, nákladová rampa a rozšířeno kolejiště o třetí kolej, která byla prodloužena a změněna v dopravní. Zápis ve staniční kronice však mluví o výstavbě a zprovoznění třetí koleje až 19.srpna roku 1930. V dobovém tisku je otevření stanice pro veškerou dopravu uváděno 1.listopadu 1898. Zastávka byla otevřena spolu se zahájením provozu na trati 8.srpna 1874. Málokdo také ví, že do Dynína měla ve své kratší variantě vést místní dráha z, resp.do Týna nad Vltavou.
Kritiku poměrů v železniční stanici Bukovsko-Dinín přinesl v roce 1903 např. list „Národní politika“:
„Jedno z nejčileji oživených nádraží na trati Veselí – Budějovice jest nádraží na železniční stanici Bukovsko-Dinín, které však nijak nedostačuje. V staniční budově mimo skrovničkou kancelář a nepatrný byt pro přednostu musí cestující hledati i čekárnu, která však též jest skladištěm zboží při osobní dopravě, kde se váží, expeduje, kde stojí posady s drůbeží, pytle meliva, žoky a bedny i nejrůznější věci, a kde následkem toho ani není místa pro sedadla. Dámy i páni, matky i děti, dělníci do práce jdoucí, lidé z dýmek pokuřující a železniční zřízenci přeplňují malý prostor této „čekárny“, kterou nelze ani čistiti, tak že přemnozí cestující i za nepohody raději prodlí venku, než by se dali otravovati zkaženým vzduchem čekárny. Bylo by záhodno, aby se příslušné orgány záhy postaraly se o nápravu rozšířením výpravné budovy nádražní a zřízením v ní řádné čekárny, nutným požadavkům četně oživené stanice vyhovující.“
Začátkem března roku 1904 již bylo v týdeníku „Ohlas od Nežárky“ avizováno zahájení stavby nového nádraží na jaře téhož roku.
V roce 1907 se tedy v Dyníně zas až tak moc nestalo, zato o 63 let později to dopadlo mnohem tragičtěji. Tehdy rychlík č.102 do své cílové stanice již nedojel.
Prameny:
- Národní archiv Praha – fondy Sbírka staničních kronik (žst.Dynín, inv.č.261, ka.14) a Generální inspekce Rakouských drah (ka.617)
- Národní politika 1903, Ohlas od Nežárky a Český svět 1907
