Právě skončený 4. ročník Parního festivalu, který se konal ve stanici Benešov u Prahy ve dnech 15. – 17. září, přinesl návštěvníkům několik pozoruhodností. Některé byly převzaty jako dobrá zkušenost z předcházejících ročníků, jiné byly zcela nové.
Festivalové dění zahájila, stejně jako předcházející ročníky, jízda protokolárního vlaku pro opravdové nadšence a zejména pozvané VIP hosty, kterým byly k dispozici salonní vozy řady Aza.
Jednak Aza1-0080, který za dobu svého provozu sloužil k přepravě nejen prvního československého prezidenta, po kterém nese přízvisko „Masarykův“, ale i prezidentů Beneše, či Svobody. Druhý vůz Aza 1-0086, salonní vůz Františka Ferdinanda d’Este, vyrobený přímo pro následníka Rakousko-uherského trůnu smíchovskou vagónkou Ringhoffer, byl řazen zcela na konci vlaku. Pro ostatní zájemce byly připraveny vozy Ci s dřevěnými lavicemi, na kterých po dvouhodinové cestě stejně již téměř nikdo neseděl. Rakouské vlakové lokomotivě 310.23 sekundovala zdatně přípřežní 354.7152 a vlak tak hravě krátil celkem sportovně navržené jízdní doby. Díky tomu přijel do Davle s několikaminutovým náskokem a ač zde měl projíždět, musel kvůli z Jílového dosud nedošlé odhlášce zastavit. Po uvolnění trati došlo při odjezdu ze stanice k prvnímu ze dvou zádrhelů, které jízdu protokolárního vlaku provázely. Masarykův salon neodbrzdil a vlak byl bdělou vlakovou četou, která okamžitě po rozjezdu dávala návěst „Stůj, zastavte všemi prostředky“, zastaven ještě u nástupiště. Po odstranění závady se vlak dal opět do pohybu a další jízda do Čerčan již proběhla bez problémů.
Ty ovšem nastaly po příjezdu vlaku do Čerčan. Byl ohlášen požár na trati, který vypukl v úseku Jílové – Týnec a pro zásah hasičů byl provoz na trati po průjezdu protokolárního vlaku zastaven. Časté požáry, způsobené jiskrami vyletujícími z komínů parních lokomotiv, bohužel provázely parní festival i v sobotu a v neděli.
Protokolárnímu vlaku, který v Čerčanech měnil směr jízdy, byla do čela přidána lokomotiva 434.2186 a vlak se tak se třemi zařazenými parními lokomotivami stal opravdovou raritou. Po příjezdu do cílové stanice Benešov u Prahy si zájemci měli možnost prohlédnout čekárnu následníka trůnu, pro kterou se vžil výraz „salonek“ a pak pokračovali do areálu depa, kde se již z velké většiny shromáždila vozidla, účastnící se parního festivalu.
V sobotu se zvláštní vlaky paprskovitě rozjely do Prahy, na horní Pacifik, Vlašimku, Sedlčanku, do Olbramovic a Strančic. K vyzkoušeným atrakcím patřila zejména souběžná jízda dvou historických vlaků v úseku Benešov – Olbramovice, která se letos konala v sobotu i v neděli. Parní vlak do Sedlčan jel v souběhu s rychlíkem v barvě pomeranče, natrasovaným v relaci Benešov – Olbramovice. Nadšení některých cestujících ze souběžně jedoucích vlaků, kdy chvíli byl na čele jeden a potom zas druhý, bylo nepředstírané a organizátorům, kteří se nenápadně vmísili mezi cestující, bylo odměnou za zorganizování celého festivalu.
Dopoledne došlo k mimořádné události na trati mezi stanicemi Strančice a Říčany, kde se jakýsi člověk rozhodl skoncovat se životem a místo toho, aby se v tichosti oběsil doma na půdičce, skočil pod rychlík. Následovalo zastavení provozu na více než dvě hodiny, které ale na jízdu zvláštních vlaků nemělo prakticky žádný vliv, protože se v danou dobu nacházely mimo oblast se zastaveným provozem. Zato pravidelných vlaků se incident dotkl citelně a nelze se divit, že mnoho set cestujících neslo dlouhá zpoždění a odřeknutí vlaků, dosti nelibě.
Bohužel i parní lokomotivy zvláštních vlaků způsobily několikeré zastavení provozu. Poprvé se tak stalo hned v pátek po jízdě protokolárního vlaku (zmíněno výše) a zásahy hasičů provázely Parní festival i po oba víkendové dny. Řízení provozu bylo nuceno značně improvizovat a za zvládnutí provozu, které by i bez mimořádností bylo náročné, patří všem traťovým dispečerům velký dík.
Samostatnou kapitolou byl příjezd motorové jednotky Desiro společnosti Länderbahn, která zahájila své účinkování jízdou zvláštního expresu v relaci Děčín – Trhový Štěpánov a postarala se o první vlak kategorie expres v historii Vlašimky. Dopoledne pak jela několikrát do Vlašimi a Postupic a pozdě odpoledne zajela ještě na jediný vlak do Sedlčan.
Davy návštěvníků zaplnily nejen benešovské depo, kde bylo možné zhlédnout výstavu vozidel, která právě nejela na zvláštních vlacích, ale i nástupiště ve stanici, okolí tratí a zejména vozy zvláštních vlaků. Jízdy se neobešly bez zájmu fotografů, filmařů i lovců zvukových nahrávek, kteří jistě mnohá svá díla publikují na veřejnosti přístupných platformách a umožní tak připomenout si a zhodnotit jedinečné zážitky i s odstupem času.
Nedělní program vyvrcholil jízdou zvláštního rychlíku do Tábora s lokomotivou 475.111, která se soupravou uháněla jako za mlada. Kvůli vysoké rychlosti a jen malé zásobě uhlí v tendru, byla lokomotivní četa po návratu vlaku do Benešova tak zaprášena uhelným mourem, že by ji od ostravských horníků, kteří právě vyfárali z porubu, nikdo nerozeznal. Některé malé děti je dokonce považovaly za čerty a jen vysvětlení, že jde o strojvůdce s topičem, zadrželo slzy, které se již chystaly vytrysknout.
Posledním vlakem parního festivalu byl vlak do Sedlčan, který táhl Hektor T435.0114. Vlak byl již obsazen cestujícími o poznání méně, jak se na poslední vlak sluší a v nedělním odpoledni navodil skutečně nostalgickou atmosféru.
Pamětníci vlak sledovali s částečně nepřítomným výrazem, kterým dávali jasně najevo, že si na něco vzpomínají. Nepamětníci pořizovali poslední snímky a všichni chápali, že 4. ročník parního festivalu končí.
Parní festival přinesl všem návštěvníkům možnost seznámení se s historií železnice a zážitky, které jsou pro starší pamětníky připomenutím něčeho, co běžně zažívali a tak z jejich strany nebylo třeba žádných větších komentářů nebo dotazů. Generace mladá pak leckdy s údivem sledovala, že vodou a hromadou uhlí lze rozjet vlak i jakého úsilí je třeba, aby se parní lokomotiva vůbec dala do pohybu. Dotazy i na nejbanálnější skutečnosti nebraly konce a sociální sítě se plnily mnoha sdílenými snímky a poznatky. Je možné, že návštěva parního festivalu dokázala nasměrovat někoho z nastupující generace k zájmu o historické skvosty naší železnice.
Předvedení lokomotiv a vozů veřejnosti je jen nepatrným zlomkem toho, co se za přípravami skrývá. Nespočetné hodiny práce na opravách a údržbě historických vozidel vykonává hrstka mužů a žen pro zachování dědictví našich předků dalším generacím. Naprostá většina z nich pracuje ve svém volnu, zcela zdarma a jen proto, že je to potřeba.
Příští, pátý ročník Parního festivalu, má podle informace pořadatelů proběhnout v Chomutově, protože benešovskou výtopnu čeká v roce 2024 celková rekonstrukce.
Již nyní se těšíme na 5. ročníku Parního festivalu v Chomutově na shledanou.
Na festivalu jsem byl a svezl jsem se do Ledečka a zpět. Parádní akce s parádním počasím. Užili jsme si v Benešově a okolí od pátku do neděle snad vše včetně Konopiště.
Jen jednu výhradu k festivalu mám: velmi špatné ozvučení okolí točny, kdy moderátor nebyl skoro slyšet. Dva reproduktory na budovu depa a tu přízemní u jámy by stačily.
Díky moc za informace v článku, většinu jsem nevěděl ač jsem tam byl skoro 3 dny