Stručná historie nádraží Praha-Smíchov
Provoz nádraží na Smíchově slavnostně zahájila společnost České západní dráhy 14. července 1862 jízdou vlaku se dvěma lokomotivami a 24 vozy z tehdy samostatného Smíchova do Plzně a zpět. Pravidelný provoz na trati, jež z Plzně dále pokračovala až na bavorské hranice do stanice Furth im Wald, byl zahájen následující den.
BWB byla vlastně nepřímým nástupcem Pražské železniční společnosti, která chtěla spojit Prahu s Plzní koněspřežnou železnicí již v roce 1827, a přitom vybudovala nádraží na Brusce.
Přijímací a odjezdová budova o délce 106 metrů při zbraslavské silnici měla jednopatrovou střední část a o jedno poschodí vyšší postranní křídla, průčelí k nástupišti i k silnici doplňovaly přístřešky.
Za přijímací budovou stála remíza s přesuvnou pro osobní vozy. V prvním patře budovy sídlilo ředitelství České západní dráhy. Příjezdová budova stála blíž k Praze, až na samém konci stanice, příznačně přímo naproti hostinci “U města Plzně”. Byla to patrová stavba zakončená věží s krytým nástupištěm po celé délce, která činila asi 169 metrů, s kratším přístřeškem na straně silnice.
O výhodné poloze smíchovského nádraží svědčí skutečnost, že sem počátkem 70. let 19. století zaústily železniční tratě tří dalších soukromých železničních společností. Dne 3. července 1872 zahájila provoz vlastního nádraží na Smíchově Buštěhradská dráha, která sem přivedla trať z Hostivic přes takzvaný Pražský Semmering. Osobní doprava na této trati pak byla zahájena 16. září roku 1872. Obě nádraží byla oddělena plotem až do roku 1921, nádraží BEB bylo položeno severněji a zasahovalo až do prostoru dnešní křižovatky Na Knížecí. Mělo i samostatný přívod napájecí vody z parní čerpací stanice na Zlíchově potrubím přes pozemky parní pily bratří Kleinů, pod zbraslavskou silnicí a nádražím západní dráhy do své vlastní vodárny. Rozdělení bylo dáno jednak konkurenčním prostředím, ale také rozdílnou výškou obou stanic, což je patrné dodnes. Výměna vozů byla možná přes spojovací kolej na jižním zhlaví.
V roce 1872 byla zprovozněna pražská spojovací dráha, která železným mostem přes Vltavu spojila smíchovské nádraží s Nádražím Františka Josefa.
Třetí drahou, která přivedla svou trať na Smíchov, byla Pražsko-duchcovská dráha, společnost podpořená Anglobankou a zaštítěná jménem hraběte Thun-Hohensteina, jejíž koncese vstoupila v platnost 25. června 1870. Ta slavnostně otevřela trať z Berouna 11. května 1873, pravidelný provoz byl zahájen den poté. PDE byla poslední takzvanou “uhelnou drahou”, spojila Prahu s těžební oblastí v okolí severočeského Duchcova bez nutnosti zajíždět do Ústí nad Labem nebo Chomutova, kam už vedly trati BEB a StEG. Náklady na stavbu ale překročily předpokládanou výši a PDE se již z finančních problémů nevzchopila. Od 1. července 1884 převzal stát provoz a od 1. ledna 1892 i trať.
Původní odbavovací budova nádraží byla v letech 1953–1956 nahrazena současnou budovou podle plánů arch. Jana Zázvorky a Jana Žáka, s reliéfní výzdobou exteriéru O. Kozáka, malby v hale provedl R. Wiesner. Stavba provedená v poválečném období se slohově dovolává tradice pozdní funkcionalistické architektury, včetně typického dispozičního
řešení s rozlehlou vnitřní halou propojenou s nástupištěm. V tématice a podání výzdoby haly se již projevuje vliv poválečného socialistického realismu.
Do architektonicky náročně řešené vstupní haly s pokladnami zasáhla novodobá úprava přímého výstupu z metra.
Na halu navazuje v patře umístěná restaurace dochovaná v původním stavu. Ze stejného období je i jednotně řešený prostor nástupišť s keramickým obkladem sloupů.
Část kolejiště ustoupila v 90. letech 20. století rychlostní komunikaci, která spojuje tunel Mrázovka s Barrandovským mostem.
Rekonstrukce výpravní budovy železniční stanice Praha-Smíchov
Stávající výpravní budova se nachází v železniční stanici Praha Smíchov pražské čtvrti Smíchov a představuje jeden z významných uzlových bodů pražské veřejné dopravy. Těsná návaznost s MHD umožňuje přímý přestup z železniční dopravy na městskou. Před nádražní budovou jsou zastávky tramvají a terminál autobusů pražské integrované dopravy do blízkých částí Prahy i do oblasti Zbraslavi, Mníšku nebo Štěchovic. V roce 1985 bylo navíc realizováno napojení na trasu B pražského metra vybudováním přístupu ke stanici Smíchovské nádraží.
Více se o připravované rekonstrukci budovy dočtete v tomto článku.
Zdroje:
- Pavel Fajfr – Transferium Praha-Smíchov, diplomová práce, FA ČVUT 2015/2016
- ing. Milan Nápravník – Rekonstrukce výpravní budovy žst. Praha-Smíchov, SŽ 2019
Zajímavý článek, nicméně pokud se nepletu, rekonstrukce byla odložena kvůli záměru Prahy vybudovat nad nádražím dopravní terminál. A to se obávám bude na dlouho, vzhledem k tomu, že zatím existuje jen nějaká studie a vizualizace.