Příběh zastávky Červený Hrádek (u Sedlčan)

Zastávka Červený Hrádek - zbytky sypaného nástupiště, 2014 (foto: koridory.cz)

Veleslavné c.k. řiditelství státních drah v Praze !

Zástupcové obcí Červený Hrádek, Kosova Hora, Vítěž, Zberaz, Hradisko a Sestrouň podali u správní rady místní dráhy Votice – Sedlčany přiloženou žádost, v které žádají, aby mezi Kosovou Horou a Sedlčany u kilometrového kamene 14.9 u Hrádku Červeného byla zřízena zastávka pro osoby a odůvodňují svou žádost tím, že zejména v zimní době cesty ze Sedlčan do dotyčných osad jsou neschůdné a přímo nebezpečné.

Správní rada předkládá tuto jejich žádost ku uvážení a s tím přáním, aby žádosti jejich – když by to z technické stránky nevadilo – vyhověno bylo.

V Sedlčanech dne 10. prosince 1904.

Místní dráha Votice – Sedlčany (podpisy zástupců)

V podstatě tímto dopisem správní rady místní dráhy z dnešních Olbramovic do Sedlčan pražskému ředitelství státních drah (ŘSD) začíná se historie již zrušené zastávky Červený Hrádek na zmíněné „lokálce“.

Žádost zájemců o zřízení zastávky Červený Hrádek ku správní radě místní dráhy Votice – Sedlčany z r. 1904. Svůj podpis přiložil i majitel zdejšího panství (zdroj: AČD/SOA Praha)

Kdyby zájemci tenkrát tušili, že žádosti bude vyhověno až po více než čtyřiceti letech a že „vymodlenou“ zastávku pár let po otevření zase zruší, po vzoru legendární hlášky z mnohem později natočeného filmu Slunce, seno, jahody by si nepochybně řekli: „… že jsme se na to nevyprdli, velebnosti“.

Je však potřeba zdůrazniti, že o tak dlouhou čekací lhůtu se přičinili i sami žadatelé, neboť žádosti o zřízení zastávky v roce 1904 bylo vyhověno (a to i přestože se zastávka měla nacházet v 15 ‰ sklonu, v protisměrných obloucích o malých poloměrech a poměrně malé vzdálenosti od již existujících zastávek). Za podmínek, které tehdy platily, tj. že náklady na zřízení zastávky jdou na vrub žadatelů a že zastávka bude splňovat parametry požadované drahami. Vypracovaný projekt a podmínky byly ŘSD velmi záhy zaslány správní radě místní dráhy a ta, po projednání se zájemci o zřízení zastávky, brzy odeslala následující odpověď:

Veleslavné c.k. řiditelství státních drah v Praze !

Ku ctěnému vyřízení ze dne 6. února 1905 č. 72548/5 ex 1904 jež se týká našeho podání ze dne 10. prosince 1904 v příčině zřízení zastávky v Červeném Hrádku oznamujeme tímto, že zájemníci na podmínky, jichž zřizování zastávek nutno šetřiti jest, a které s nimi zděleny byly, nepřistoupili a se prohlásili, že prozatím od žádosti své za zřízení zmíněné této zastávky upouští. Račiž to veleslavné c.k. řiditelství vzíti k laskavé vědomosti.

V Sedlčanech dne 8. června 1905

Místní dráha Votice – Sedlčany

A tím byl nápad na zřízení zastávky na Červeném Hrádku na mnoho let „uložen k ledu“ (náklady na zřízení zastávky v roce 1905 činily 750,- K). Přišla světová válka, po ní rozpad rakousko-uherského mocnářství, na jehož troskách vzniklo několik nových států, včetně Československé republiky. A s ní i nové naděje. Svou roli v pokračování příběhu zastávky sehrálo i tehdy po světě se rozšiřující populární „skauting“. Jeho příběh na území Československa začal již v roce 1912, ještě za éry Rakouska-Uherska, kdy se o prázdninách tohoto roku nedaleko hradu Lipnice konal první (tehdy ještě čistě chlapecký) skautský tábor, následován o tři roky i něžným pohlavím tábořícím u Živohoště.

Oficiálním počátkem nového hnutí se pak stal 7. červen 1919, kdy je, již v nových poměrech, ve Smetanově síni Umělecké besedy v Praze na valném sjezdu ustanoven Svaz junáků – skautů republiky Československé (SJS RČS).

V roce 1928 je zestátněna voticko-sedlčanská místní dráha. 22. května 1937 je železniční stanice Votice-Veselka přejmenována na Olbramovice.

ODKAZ
80 let historie stanice Roudná

V roce 1940 Jan Remišer – Lon (v roce 1939 jmenovaný tajemník Odboru duchovní výchovy, pozdější vůdce Katolické lesní školy) spolu s baronem Janem Mladotou vybírají malebnou louku na dohled sídla Mladotů – Červeného Hrádku, která tehdy byla v majetku barona Mladoty. Jan Remišer získává povolení na této části jeho pozemku vybudovat skautskou základnu. K tomu dochází svépomocí hned po II. světové válce a o prázdninách roku 1946 jsou zde zahájeny tzv. lesní školy.

A zde opět začíná náš zastávkový příběh.

Věc: Žádost o zřízení zastávky na znamení osob. motor. vlaků

Ředitelství čsl. drah v Praze

Místní národní výbor obce Červený Hrádek u Sedlčan žádá o zřízení zastávky na znamení osobních motor. vlaků v úseku, kde přetíná trať cesta Č. Hrádek – Vítěž.

Zřízení zastávky jest důležité pro obce: Červ. Hrádek, jejímž středem dráha projíždí, obce Vítěž, Hradiško, Sestrouň a Luhy. Ve zdejší obci byla zřízena Zemská skautská škola na dobu 20 roků, kterou navštěvuje střídavě od dubna do října přes 300 skautů, kteří musí docházeti do Sedlčan na dráhu, dále jsou rozšiřovány zde stávající družstevní podniky a zřizovány nové (pekárny, mlékárna).

MNV obce Č. Hrádek se zavazuje vlastním nákladem zříditi potřebnou čekárnu pro cestující a prosí o příznivé vyřízení této žádosti.

Č. Hrádek 8. dubna 1947.

Předseda MNV Janoušek Antonín

Žádost podpořila i organizace Junáku:

Ředitelství Československých státních drah v Praze.

Připojujeme se k žádosti MNV v Červeném Hrádku o zřízení zastávky osobních vlaků a připojujeme následující důvody:

V letních měsících jsou pořádány ve stálé skautské rezervaci na Červ. Hrádku Lesní školy Junáka, kterých se v několika bězích účastní nejméně 400 frekventantů a členů pomocných družin. V ostatní roční době jsou tamtéž pořádány krátkodobé kursy výchovné i odborné za účasti 30 – 40 posluchačů. Mimo posluchače těchto škol, které jsou státními kursy, podřízenými ministerstvu školství, přijíždí na tábořiště Lesních škol mnoho návštěvníků domácích i zahraničních. Loňského roku, kdy tato Lesní škola byla prvním rokem v provozu, navštívili ji mimo skupiny francouzských skautů i delegace francouzského a anglického velvyslanectví pp. attaché v čele. Letošního roku bude na tomto místě konán koncem srpna mezinárodní skautský meeting, na kterém mimo delegáty mnoha zahraničních skautských organizací budou přítomni zástupci ministerstev, úřadů i časopisů.

Doufáme, že společné žádosti MNV a Junáka bude laskavě vyhověno a jsme se skautským pozdravem.

Junák – Ústředí skautské výchovy v Praze dne 30. května 1947

Náčelník Junáka (podpis)

Brzy poté, 6. června 1947 se koná místní šetření, 14. června je z pochůzky udělán zápis, 22. června MNV Červený Hrádek přistupuje na podmínky drah pro zřizování zastávek, o dva dny později je záměr schválen MNV a 24. července i ONV v Sedlčanech. Stavební povolení bylo vydáno s platností 6 měsíců. Stavbu zastávky provedl MNV Červený Hrádek za dozoru Traťové stavební správy v Benešově u Prahy. Kolaudace zastávky se konala 3. srpna 1947 a byla úspěšná i přes vytknuté „detaily“ jako scházející, alespoň petrolejové osvětlení, nutnost zvýšiti nástupiště do předepsaného profilu, osazení (do slehnutí násypového materiálu prozatímního dřevěného a po zhruba jednom roce trvalého ocelového) zábradlí, špatně vedený svod vody apod. Projektované závětří rovněž nebylo do kolaudace provedeno.

Ač byla snaha otevřít zastávku k 11. srpnu 1947, kdy se zde konalo mezinárodní skautské setkání „Jamboree“, záměr se nezdařil a zastávka byla dána do užívání až 5. října 1947 na základě povolení k užívání, vydaného železničním správním úřadem předchozího dne.

ODKAZ
Jiří Streit - Rebelie u Prahy

Na zastávce v km 14,925 vpravo trati byl umístěn sloup s názvem zastávky a vyvěšeným jízdním řádem. Nová zastávka byla od předešlé stanice Kosova Hora (km 12,778) vzdálena 2.147 m, od koncové stanice Sedlčany (km 16,615) pak 1.690 m. Začátek nástupiště byl v km 14,908 a konec v km 14,941. Zastávka byla tehdy zřízena pouze pro zastavování motorových vlaků, na znamení a na zkušební dobu dvou let.

O dva roky později, po uplynutí zkušební doby dvou roků, bylo shledáno, že zastávka se vžila a má svou stálou, byť minimální frekvenci a bylo doporučeno její trvalé otevření. Bylo však doporučeno prodloužení nástupiště z původních 33 m na 60 m a to z důvodů jízd víkendových motorových vlaků, které byly složeny ze dvou motorových vozů a vloženého přívěsného vozu řady „Clm“, kde délka celé soupravy dosahovala 40 m. Jak bylo navrženo, tak bylo realizováno, aniž by si rozšíření vyžádalo dalších nákladů (násypový materiál byl tzv „po ruce“). Prodloužení nástupiště provedla TSS Benešov u Prahy na základě rozhodnutí MNV Červený Hrádek na přelomu listopadu a prosince 1949. Zastávka byla poté definitivně převzata správou drah.

Zastávka na Červeném Hrádku byla nejmladší a také nejkratší dobu sloužící zastávka na sedlčanské „lokálce“ (o něco starší je jen zastávka v Minarticích, která byla dána do užívání 1. července 1936). Zastávka zanikla nejen kvůli zrušení skautské organizace v roce 1950, ale nejspíše též kvůli malé vytíženosti a narůstající autobusové konkurenci (v jízdním řádě pro rok 1952 je již vedena jako zrušená). Dodnes nebyla a zřejmě již nikdy nebude obnovena.

Skautskou základnu po únorovém převratu roku 1948 zabral nově vzniklý Československý svaz mládeže (ČSM), později Socialistický svaz mládeže (SSM) který ji jen využíval a investoval do ní jen minimálně. Možná ale i díky tomu bylo možno podvakrát v éře socialismu celý areál „oživit” ve skautském duchu. Po „Pražském jaru” se v roce 1969 jedna lesní škola na této základně konala, pokračování však opět zhatila „normalizace” po roce 1970. Trvalé využívání základny na Červeném Hrádku nastalo až po sametové revoluci od roku 1990, kdy se natrvalo z exilu vrátil Jan Mladota (z rodu Mladotů ze Solopysk), majitel panství a zámku na Červeném Hrádku, který mu byl vrácen v restituci. Brzy na to se baron Mladota přesvědčil, že se o základnu řádně pečuje a s Junákem uzavřel dlouhodobou nájemní smlouvu za symbolické nájemné. Jan Mladota zemřel roku 2001 ve věku 83 let. Úmrtím posledního potomka vymřel rod Mladotů tzv. „po meči“, neboť přestože byl Jan Mladota ženat (od r. 1945 s Henriettou Goldegg-Lindenburg, * 1924 – † 2011), pár zůstal bezdětný.

Mlýn (s pekárnou) na Červeném Hrádku zanikl v padesátých letech dvacátého století, od roku 1955 sloužily prostory mlýna k výuce učňů nožířského učiliště pro KDS Sedlčany. Střední odborné učiliště (mj. později i strojírenské obory a dále obory zedník, instalatér, zámečník, strojní mechanik, mechanik-opravář motorových vozidel ad.) přežilo po roce 1989 dlouhodobý nezájem o učňovské obory až do konce školního roku 2018/19. K 30. srpnu 2019 byla ukončena jeho činnost.

Červený Hrádek (u Sedlčan) - projekt zastávky, 1905
Zastávka Červený Hrádek v roce 2014

Všeobecné podmínky pro zřizování zastávek na tratích československých státních drah

(podobné podmínky platily i u drah rakouských)

1. Osoby, korporace, družstva, obce atd., stručně zájemníci, mající zájem na zřízení zastávky, uhradí veškeré výdaje spojené s prvním zřízením zastávky, jakož i výdaje spojené s budoucím případným rozšířením zastávky, neb s jinými jakýmikoliv změnami na zastávce. O nutnosti provedení rozšíření zastávky neb jiných jakýchkoliv změn na zastávce rozhoduje pouze ředitelství státních drah.

2. Bude-li nutno při zřizování zastávky aneb během jejího trvání zříditi příjezdní cestu k zastávce, zavazují se zájemníci uhraditi i onu část stavebních výdajů na zřízení a udržování příjezdní cesty, která by podle příslušných zákonů a nařízení měla býti uhrazena železniční správou.

3. Bude-li nutno použíti pozemku cizího při provádění staveb, zařízení a úprav, o nichž jedná bod 1/, vykoupí zájemníci tento pozemek i s ochranným 1 m širokým pruhem a odevzdají jej prostý knihovních závad zdarma do vlastnictví železniční správy.

4. Práce a dodávky, jež budou podle bodu 1/ provedeny na útraty zájemníků, obstará zpravidla ředitelství státních drah za náhradu skutečných výdajů, k nimž se připočtou veškeré v tu dobu platné a u železniční správy zavedené přirážky. Zájemníci však mohou uskutečniti některé jednotlivé práce a dodávky sami. O tom, které práce a dodávky mohou obstarati zájemníci sami, rozhodne podle svého volného uvážení jedině ředitelství státních drah. Provádějíce tyto práce a dodávky, jsou zájemníci povinni říditi se přesně podle úředně schváleného návrhu a podle pokynů drážních orgánů, vykonávajicích dozor nad stavbou. Po vyhotovení projektu se oznámí zájemníkům přibližná výše výdajů za ony práce a dodávky, které má obstarati na jejich účet železniční správa.

5. Všechny práce a dodávky nutné ke zřízení zastávky se provedou podle předpisů a podle normálních vzorů československých státních drah, případně podle nákresů zvláště k tomu účelu vypracovaných a železniční správou schválených. Toto se týká zejména: zemních prací, štěrkování, staveb z kamene, dřeva, technického železa, betonu a z železobetonu, čekáren, záchodů, plotů, zábradlí, ohrad, nápisů, svítilen, žebříků, inventáře, zařizovacích úprav a předmětů atd.

6. S výjimkou čekáren, ochranných přístřešků a záchodů, které byly na zastávce zřízeny na účet zájemníků, jakož i s výjimkou příchodů a příjezdních cest k zastávce, které byly zájemníky nově zřízeny, budou odevzdány zdarma do vlastnictví železniční správy veškeré ostatní provedené stavby, zařízení a úpravy na zastávce, a tato správa je pak bude udržovati na svůj vlastní účet, nestanoví-li bod 7/ nějaké odchylky od tohoto pravidla a nebude-li dojednáno něco jiného. Odevzdávka uvedených staveb, zařízení a úprav do vlastnictví železniční správy se provede ihned po jejich dokončení neb při kolaudaci zastávky.

7. Čekárny, ochranné přístřešky, záchody, příjezdné cesty a příchody – ať již leží na pozemku dráhy neb na pozemku cizím – budou udržovati zájemníci nebo železniční správa na účet zájemníků. Postihuje-li udržovací povinnost zájemníky přímo, pak jsou povinni provésti veškeré udržovací práce ihned bez jakýchkoliv námitek, jakmile je k tomu vyzve železniční správa. V opačném případě je železniční správa oprávněna tyto práce provésti sama na účet zájemníků a zájemníci jsou povinni jí zaplatiti příslušné účty, sestavené podle bodu 4/, do 8 dnů po jejich doručení. Nestane-li se tak, účtuje železniční správa 6 % úroky z prodlení a zájemníci tyto úroky též zaplatí.

8. Zájemníci se proti dráze výslovně zříkají jakékoliv náhrady za škody, které by vznikly na zařízeních a stavbách zůstavších v jejich majetku (čekárny, ochranné přístřešky, záchody ad.), buď trváním nebo provozem dráhy, nebo požárem sousedních železničních budov. Proto se zájemníkům doporučuje, aby toto zařízení a stavby si dali pojistiti.

9. Po úředním schválení návrhu na zřízení zastávky a po příslušném vyzvání, složí zájemníci ihned u pokladny ředitelství státních drah stavební vklad, jehož výši určí železniční správa. Stavební vklad je nezúročitelný a budou z něj uhrazeny ony výdaje železniční správy, o nichž jedná bod 4/ a 1/. Vyúčtování stavebního vkladu se provede po dokončení všech staveb na zastávce, a to na podkladě podrobného odpočtu. Případný přebytek bude zájemníkům ihned vrácen, případný nedostatek zaplatí zájemníci podle ustanovení bodu 7/.

10. Ředitelství státních drah si vyhražuje právo stanoviti podle výlučného svého volného uvážení při každém novém jízdním řádě ony vlaky, jež v zastávce budou zastavovati.

11. Ředitelství státních drah je vyhraženo právo zřízenou zastávku kdykoliv zrušiti, kdyby:

  • a/  dle volného uvážení ředitelství státních drah byla frekvence na zastávce nepatrná,
  • b/ z ohledů provozních neb z ohledů na sestavení jízdního řádu nebylo možné neb by se nedoporučovalo více zastavovati vlaky na zastávce,
  • c/ zájemníci neplnili, neb se zdráhali plniti ustanovení těchto podmínek, neb podmínek, které budou o zřízení této zastávky sjednány zvláštní protokolární dohodou, neb podmínek výměra o stavebním neb užívacím povolení, které v této věci vydá železniční správní úřad.

Kdyby zastávka byla zrušena, jsou zájemníci povinni, byvši k tomu vyzváni železniční správou, odstraniti ihned z drážního pozemku všechny stavby a zařízení, které jim patří a uvésti drážní pozemek do původního stavu. V tomto případě nemají zájemníci žádný nárok na odškodnění ani za stavby, úpravy a zařízení, které odevzdali do vlastnictví železniční správy a o nichž je zmínka v bodě 6/.

12. Bude-li zastávka zřízena, zavazují se zájemníci, že nebudou požadovati od železniční správy, jakožto majitelky pozemků v dotyčné obci, aby jakkoliv peněžitě neb v naturaliích přispívala na původní zřízení zastávky a na případné její pozdější rozšíření neb přestavbu, jakož i na udržování oněch zařízení, které zůstanou ve vlastnictví zájemníků. Žájemníci se pak obzvláště zavazují, že budou-li tato vydání hrazena obecními přirážkami, bude železniční správa z tohoto rozdělení vyjmuta.


Odkazy: 


Prameny: 

  • AČD/SOA Praha, fond ŘSD Praha, ka.137

2 komentáře

  1. Simbo, díky za velice pěkný historický článek. Bohužel po smrti paní Mladotové se nový majitel nemovitosti Lobkowitz nedohodl se skauty na užívání té části, kterou užívali. Pokud mám zprávy, tak Hrádek přesto, že do toho za 30 let Junák vložil dost peněz, tak musí opustit což je škoda. Ale to, že po té zastávce je ještě pozůstatek je opravdu kuriózní.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*