Otevřený dopis k vizi bourání nové odbavovací haly Hlavního nádraží v Praze
Vážený pane primátore, vážení páni ředitelé,
V dobách, kdy jsme byli studenti, dával profesor Bočan k dobrému historku, jak se potkal se slavnou japonskou architektonickou hvězdou Shinem Takamatsu:
„On vám tehdy přijel do Prahy nějak na rychlovku a když viděl portál Hlavního nádraží, tak byl tak nadšenej, že se vyptával, kdo to dělal, a nakonec jej někdo navedl na mě. Tak jsme spolu nad snídaní debatovali o umění.“
Sám nás učil, že architektura je tvorba prostoru, cesta z venku dovnitř. Že stavba, kterou navrhujeme, ovlivňuje a tvoří prostředí, kde vzniká. Vymezuje nový mikrosvět se svými proporcemi, světlem, strukturou a barevností. Harmonie, dynamika nebo třeba poetika skloubení výše uvedených prvků je pak odpovědností architekta. Velkou odpovědností, protože jeho práce bude ovlivňovat lidi ještě dlouho po tom, co sám nic cítit nebude.
Nová odbavovací hala Hlavního nádraží patří kromě ambasády v Londýně (která vzbudila nadšení britských architektů, jež bylo zpečetěno Cenou RIBA za nejlepší stavbu zahraničního architekta na území Spojeného Království), Stockholmu a Tbilisi (s podobným oceněním jako Londýn), k jeho nejzdařilejším stavbám.
V kolektivu, kde kromě svého profesního dvojčete Zdeňka Rothbauera, spolupracoval také s manželi Šrámkovými, jejichž náhled na architekturu byl vždy mírně odlišný, a doplněni Josefem Dandou a dalšími, naprosto výjimečně vyřešili náročné, stále se měnící zadání (vzpomeňme jen změnu podpovrchové tramvaje na metro). Se vzpomínkou na bídu tehdejších možností ve výběru stavebních materiálů se i dnes můžeme divit, jak nadčasovou stavbu se podařilo vytvořit. A i přes všechny komplikace měli stále na paměti, že se nejedná jen o stavbu haly samotné, ale o skloubení haly původní a nové. Starou Fantovu výpravní budovu nejen rekonstruovali, ale stále jí ponechali výsadní postavení dominantní budovy.
My, níže podepsaní, bývalí studenti profesora Bočana považujeme tuto stavbu za jednu ze zásadních budov, jejíž kvalitní architektura reprezentuje období české brutalistní architektury na našem území. Po demolicích hotelu Praha a Transgasu dokonce zůstává jako jeden z posledních monumentů tohoto období v Praze. V souvislosti postupného mizení staveb jedné éry tak neseme s nelibostí dobrovolné zapojení některých architektů do procesu ničení historických hodnot.
Forma soutěže postavená na dialogu by byla dobrým řešením, kdyby neignorovala (mimo úvodní informativní schůzky) názor dědiců autorských práv. Kolik dalších názorů bylo formálně zahrnuto do řešení, ale fakticky ignorováno? I tento jeden je důležitý.
Protokolární protesty porotců také nejsou běžnou součástí dobře vedeného výběru. Jak moc byl výběr řešení vyhrocen, že museli sáhnout k tomuto krajnímu řešení?
Omezení počtu uchazečů na naprosté minimum pak už opravdu čpí nádechem obecních losovaček. V žádném případě se tím nechceme dotknout soutěžících, kteří odvedli práci na úrovni maxima svých schopností. Ale nebylo by i ocenění samotných uchazečů přesvědčivější, pokud by byl jejich návrh vybrán z alespoň dvaceti návrhů?
Už jen na základě výše uvedeného nemůže být tvrzení, že výběr byl proveden zodpovědně a transparentně a vybrané řešení je jediné možné, důvodem bourání výtvarně hodnotných částí budovy nádraží.
Pro nás nemá smysl polemizovat o tom, jestli je stavba památkově chráněná nebo není. Nová odbavovací hala je bez diskuze kvalitní architektura a eliminace jejích výrazných prvků je nevratným zásahem nejen do struktury města, ale do struktury celého českého výtvarného umění.
S pozdravem
Ing. arch. Martin Tomáš,
Ing. arch. Petr Janda,
Ing. arch. Martina Novotná,
Ing. arch. Juraj Sonlajtner,
Ing. arch. Matouš Erban,
Ing. arch. Veronika Hnátková,
Ing. arch. Josef Smutný,
Ing. arch. Tomáš Petrášek,
Ing. arch. Petr Kopečný,
Ing. arch. Pavel Kopecký,
Ing. arch. Ivo Herman,
Ing. arch. Petra Hámmerle,
Ing. arch. Kristýna Zechmeisterová,
Ing. arch. Lucie Zavřelová,
Ing. arch. Max Hoffmeister,
Ing. arch. Lucie Hemmy,
Ing. arch. Klára Strejčková,
Ing. arch. Tomáš Oth,
Ing. arch. Zdenka Hoffmeisterová,
Ing. arch. Lucia Horkavá,
Ing. arch. Vladimír Vašut,
Ing. arch. Ondřej Hilský,
Ing. arch. Jakub Koňata,
Ing. arch. Irena Hartlová,
Ing. arch. Zdeněk Šimoník,
Ing. arch. Pavel Táborský,
Ing. arch. Robert Seidl,
Ing. arch. Helena Znamenaná,
Ing. arch. Karel Filsak,
Ing. arch. František Novotný,
Ing. arch. Kristýna Pavelková,
Ing. arch. Pavla Sukaná,
Ing. arch. Andrea Smiljanič ARB RIBA,
Ing. arch. Ilona Soldo,
Ing. arch. Eva Vopátková,
Ing. arch. Aleš Kubalík.
Adam Gebrian – Praha hlavní nádraží (1/4)
Správa železnic nedávno oznámila, že se chystá předělat celý areál hlavního nádraží v Praze. Návrh rozproudil diskuze a spousta z vás se Adama Gebriana ptala na jeho názor. Rozhodli jsme se proto, že se na Hlavní nádraží v Praze opět podíváme komplexně a rozebereme si téma ve čtyřdílné minisérii.
Adam Gebrian – Praha hlavní nádraží (2/4)
V druhém díle minisérie o pražském hlavní nádraží se zaměříme na jeho současný stav. Jak se cítíte, když se na hlavním nádraží ocitnete? A co teprve turista, který je v tomto prostoru poprvé?
Adam Gebrian – Praha hlavní nádraží (3/4)
Ve třetím díle minisérie o pražském hlavním nádraží se podíváme ven. Okolí stavby se totiž vždy projevuje i dovnitř. A okolí hlavního nádraží je bohužel v šíleném a smutném stavu…
Adam Gebrian – Praha hlavní nádraží (4/4)
V posledním díle minisérie o pražském hlavním nádraží se dostáváme k jeho budoucnosti. Zhodnotíme si nejen vítězný návrh, ale také zbylé dva, které se do soutěžního dialogu zapojily.
Adam Gebrian (* 1979) vystudoval architekturu v Liberci a v Los Angeles, pracoval v Amsterdamu, Londýně či Paříži. Poté se namísto vlastního navrhování staveb vědomě rozhodl pro propagaci architektury, teoretickou a kritickou práci.
V roce 2015 získal titul „Architekt roku“. V pořadu Překvapivé stavby představuje významné objekty česko-slovenské moderní architektury a v pořadu Gebrian: PLUS/MINUS hodnotí aktuální dění v architektuře a veřejném prostoru.
Bohužel neumíme přijmout jiný názor, neumíme slušně kritizovat a názorového protivníka jsme schopni pouze dehonestovat – zde se nehorázně arch. soutěž přirovnává k losovačce.
Pan Gebrian by si měl nastudovat jaké jsou rozdíly mezi ČD, a.s. což je akcivá společnost. Sice má 100% akcií ve vlastnictví státu, ale musí se chovat jako výdělečný podnik. A SŽ(DC), s.o. což je státní příspěvková organizace, spravuje majetek státu v oblasti železnice, a která budovy do své správy dostala právě od ČD (po několika letech fungování po rozdělení ČSD s.p. – státní podnik). Pak by se možná nedivil tomu bordelu v rozdělených pozemcích a rozdílných zájmech obou organizací. A protože SŽ nemá nějakou velkou politickou podporu ani na Ministerstvu dopravy, tak je to spíš organizace opravdu hlavně na spravování a provozovíní kolejí.
Požadavek převodu nádražních budov na města je zajímavý, jen se k tomu musí vytvořit podmínky jako je politická podpora a přesun financí od SŽ na města.
Pro upřesnění bych doplnil, že z technického hlediska bude před nádraží přivedena tramvajová trať na po ní budou jezdit jednotlivé linky (jedna, ale spíš více).
Obecně se mi cyklus těchto přednášek líbil, a přiznám se, že i já jako šotouš jsem do některých prezentovaných míst nikdy nezavítal, a to tam ještě neukazoval třeba díru vedle drážního úřadu u 1. nástupiště.
Záležitost „bourání“ nové odbavovací haly Hlavního nádraží v Praze je jistě složitá. Chápu pohled architektů, že po demolicích hotelu Praha a Transgasu zůstává jako jeden z posledních monumentů tohoto období v Praze. Připomenu, že se bourá i Ústřední telekomunikační budova. Architektura byla ve všech zmíněných případech velmi vázána na účel stavby.
Se změnou způsobu komunikace na dálku, který odstranil potřebu telefonních operátorů, ztratila účel jejich velkokapacitní budova. Dala by se jistě rekonstruovat, např. na bydlení. Ovšem s vysokými stropy nebo potřebou vytvoření nových odpadních šachet je otázka, nakolik by byla výhodná a vyhledávaná.
Transgas jako Ústřední dispečink tranzitního plynovodu a Federální ministerstvo paliv a energetiky jaksi také ztratil svůj účel. Všeobecná zdravotní pojišťovna si otevřela vhodnější centrum a komplex řešený do stylu připomínající zčásti „potrubí“ by možná našel nového uživatele. V Praze bylo tehdy ale už dost nájemních budov, takže Transgas by mu musel přijít buď velmi vhodný nebo výhodně nabídnutý.
Hotel Praha byl určitě architektonicky unikátní. Ovšem, jestliže má každý lepší hotel „královské apartmá“, Hotel Praha měl výhradně takováto apartmá. Bylo by jedno, že původně jen pro spřátelené návštěvy ze zemí RVHP, kdyby o ně byl nadále zájem. Případná rekonstrukce takového hotelu by byla ještě náročnější. A to i bez prohlášení za chráněnou památku – to by rekonstrukce na turisty velikostně žádanější hotelové pokoje snad nebyla ani možná.
Jestliže úprava nové odbavovací haly Hlavního nádraží, která má také pozměnit účel svého užití kvůli systematicky měnící se budoucí dopravě v Praze, se stane označením za kulturní památku nemožnou. Jako Vyšehradský železniční most bez třetí koleje by sice nedopadla, svou potřebnou funkci ale plnit nebude. Stejně jako parkoviště na ní neplní svou původně plánovanou funkci autobusového nádraží.
Pěkné srovnání. Díky za něj