Po zbourání brutalistní stavby Transgasu na Vinohradské třídě v Praze, jehož objekty byly situovány nad historickými Vinohradskými tunely II a III, bude ve vniklé proluce realizováno Administrativní centrum Vinohradská a dostavba objektu č.p. 345 „Nad Muzeem“. Oba objekty mají základovou spáru bezprostředně nad ostěním stávajících tunelů.
Příspěvek prof. Ing. Jiřího Bartáka, DrSc., z ČVUT v Praze z Fakulty stavební, katedry geotechniky popisuje hlavní fáze výstavby, charakter a velikost deformačního ovlivnění kamenné kvádrové obezdívky tunelů.
Text článku, který byl zveřejněn dne 7. června 2021 (včetně recenze prof. Ing. Leonarda Hobsta, CSc., z VUT FAST v Brně, Ústavu betonových a zděných konstrukcí) zde.
Demolice objektů Transgasu (Ústředního dispečinku tranzitního plynovodu a Federálního ministerstva paliv a energetiky) – časosběrné video:
Jen dotaz na znalce brutalistní architektury – pošta Praha 4 Na Strži je taky z vašeho pohledu brutalistní klenot, nebo se můžu těšit na náhradu nějakým normálním objektem (očekávám spolu s metrem).
Pán je Rejpal? Na to abyste si zjistil údaje o objektu dnes stačí pár kliknutí. Pokud je míněna pošta „Na Pankráci“ v ul. Na Strži 42, je dílem této paní: https://www.register-architektury.sk/architekti/ondreickova-olga Víc netřeba dodávat. Za to jak dnes budova vypadá, paní architektka nemůže.
Mám jedinou obavu. Aby místo unikátní jedinečné stavby ve stylu brutalizmu nepostavili tuctovou náhražku podprůměrné architektonické úrovně. Rozhodně to dle obrázku nebude další tančící dům, ale spíš nic neříkající tuctovej nezajímavej barák…. Je to ukázka naprosté neúcty ke geniální práci našich předků.
Unikátní jedinečné stavbě ve stylu brutalizmu chybělo okolí, když se upustilo od druhé magistrály přes Žižkov a Transgas byl obestavěn, takže pohledově zanikl. Že tohle nikomu nevadilo…
Ještě k odporu pražské veřejnosti proti dopravním stavbám. Proti propadu louky při stavbě tunelu Blanka pod Stromovkou se neprotestovalo. Oproti plánu trasy pražského okruhu Buštěhradkou, kdy měla podstatná část staletých stromů Stromovky padnout za oběť zařízení staveniště, louka tolik nevadila.
O tunelu středního dopravního okruhu (SDO) pod Stromovkou se píše v dobovém tisku už od roku 1988 (tedy už před listopadem), např. ve VTM, první článek se objevil v Tvorbě. Tunel se měl zbudovat hloubením, mezi Špejcharem a Argentinskou což by si vyžádalo pokácení 680 stromů. ZÁKOS, leden 1974 – schváleno Vládou ČSR, Generel dopravy hl.m., září 1984 – potvrzeno radou NV hl.m.Prahy. Spor se vedl právě o navržený způsob řešení realizace. ZÁKOS počítal celkem s 8 novými tunely o celkové délce cca 10 km – Ořechovka, Stromovka, Strahovský (již v té době v realizaci), U kříže v Libni, tunel od Vychovatelny ke křižovatce U kříže, tunel spojující Smíchov s Výtoní pod Vltavou, Žižkovský, Radotínský.
A Transgas? Kolem Transgasu měla vést přímo i SJ magistrála (ta je sama provizoriem, které mělo skončit roku 1985), pravda je v tom, že tzv. Žižkovská radiála (a ani jiné, jako třeba Strašnická kolem vršovického nádraží, depa) se už nepodařilo zrealizovat, což by si vyžádalo bezpočet demolic mnoha domů a také pochopitelně výstavbu náhradního bydlení aj. Zda naštěstí nebo ty následky nedokončené realizace koncepce ZÁKOSu neseme tak dosud, to ať si posoudí každý sám. Na originalitě brutalistní stavby, později vybrakované a následně záměrně neudržované, to ovšem nic nemění. Bohužel je už pryč, stejně jako Hotel Praha ad. Zde stát a Ministerstvo kultury (u Transgasu pod vedením Daniela Hermana, k jehož osobě a postojím více netřeba nic dodávat) totálně selhali.
Brutalistní stavba Transgasu byla koncipována jako protiváha budovy Národního muzea. Že byl zacloněn jinou výstavbou samozřejmě neubírá nic na jeho originalitě a až přílišné jedinečnosti a účelovosti omezující vhodnost využití a smysluplnost nákladné údržby. Zakrytí mu ubralo impozantnost, což brutalistní stavbu zneplodnilo.
Transgas se nahradí výstavbou, která najde cenějšího využití. Použitelných brutalistních staveb má Praha mraky. Nezastávám se žádného politika, ale výstavba, která komplexně neřešila okolí Transgasu, se na jeho osudu podepsala stejně jako změny energetiky.
Kvalitní architektura by měla být nahrazena minimálně stejně kvalitní, ne-li lepší. Jenže kde nic, tu nic. Transgas se revitalizovat dal, návrhů bylo několik, včetně od samotného ing. Aulického. Celý prvopočátek problémů byl v tom, že stát jej prodal bez památkové ochrany a tím umožnil nejdřív jeho zprznění a následně vše, co následovalo. Druhou věcí je totální nezájem o veřejný prostor většinou veřejnosti a když už je, tak je většinou pozdě a jako reakce na úřednickou tupost. Jinak by nemohly vznikat zrůdnosti typu parkovacího domu vedle památkově chráněné budovy nádraží a z druhé strany stavba nové prodejny autodílů ve stylu zrůdností z devadesátek mezi budovou nádraží a sokolovnou. O novém autobusáku nemluvě, to taky není zrovna perla architektury, ač si holý beton a samokorodující Corten snaží hrát zřejmě na brutalismus 21.století (vše Benešov u Prahy a to jen pro příklad).
Všechno je o penězích. Stát prodal Transgas bez památkové ochrany, utržil tak peníze. Revitalizace Transgasu zapsaného mezi památky by se pěkně prodražila. Ovšem chtěl by ho někdo? Stejně tak Hotel Praha s naddimenzovanými prostory. O tuctovou náhražku Transgasu podprůměrné architektonické úrovně ve středu metropole určitě zájem bude. Zajistí další daňové příjmy veřejných rozpočtů.
Realizace ZÁKOSu také závisela na příjmech. Výstavba Jižní spojky pohřbila Dolní Krč, náhradní bydlení nalezli místní ve, pro změnu, nikoliv naddimenzovaných panelácích.
Druhá větev magistrály podél železniční nemocnice a tunelem přes Žižkov, následně ve stopě Negrelliho viaduktu do Holešovic, se už neuskutečnila i pro chybějící příjmy (ne v převoditelných rublech za kvanta tun oceli, ale „tvrdé“ měny, jak za normalizace klesal prodej našich zastaralých výrobků na západě) a nechala Vinohrady bez brutálního zásahu. Změna energetiky a ekonomiky ale vedla k brutálnímu zásahu do stavby Transgasu…
Nějak tomu nerozumím, ZÁKOS byl ve své době dost progresívní, jak řešit nedobrou dopravní situaci Prahy. Nedovoluji si posoudit, jak dalece se dal během pouhých 15 let (1974-89) vybudovat a jak dalece se z něho vychází dodnes, osobně si myslím, že dost rychle zastaral a pravdou je, že proti magistrálám vedoucích městem a zničení valných, převážně historických částí městských čtvrtí se začaly ozývat velmi záhy protestní hlasy. A říkám – zaplaťpámbu za to. O penězích to bylo, je a bude vždy, stejně jako o „citlivosti“ plánovačů, viz Vámi zmíněná Dolní Krč, primárně bych to ale nevyčítal minulému režimu, dnešní jednání stát zastupujících složek (ŘSD, SŽ) s okolním světem styl „slonů v porcelánu“ až často připomíná staré časy.
S Transgasem se neshodneme. To tady o naddimenzovaných prostorách můžeme mluvit v případě všech památek a rozhodně ne všechny si na sebe vydělají (pominu-li ty nejprofláklejší). Kulturní škoda je navíc něco, co se vyčísluje jen velmi těžko, ne-li vůbec. Odpor mnohých ke stavbám (architektonicky i stavbeně kvalitním) z let 48 – 89 jen proto, že vznikly za nenáviděného socialismu je hloupost, v případě Transgasu to je navíc špatný vtip, když se té stavbě ve své době vytýkal příliš „zápaďácký“ vzhled. Budovy Transgasu byly kancelářské prostory a jako takové mohly sloužit dál – komukoliv, vč. státu.
Vše je o penězích, nehledě na dobu. Ovšem dříve jich bylo kvůli uplatňovaným prioritám státní politiky málo na dostatečné řešení dopravy v příhodné době (za příznivých cen paliv a stavebních materiálů, neexistence ochránců životního prostředí, neexistence masivní výstavby, která navíc proběhla v místech kolize s dlouhodobými plány a vedla k dnešní velmi těžké řešitelnosti úřady nepřipravenými nejen na množství, ale i odbornost). ČR má možná i díky tomu přespříliš památek, co si na sebe nevydělá (umocněno faktem, že se jí vyhlo rozsáhlé bombardování). Přidávat další s památkovou ochranou za existence obdobných, co si na sebe vydělají? Kulturní škoda se vyčísluje velmi těžko, ne-li vůbec. Bohužel ale příjmová snadněji a vidět je vzápětí. Budovy Transgasu byly kancelářské prostory. S památkovou ochranou by nešly pořádně modernizovat ani v interiéru. Sloužit by mohly dál komukoliv, kdo by býval „platil nájem“ za jednostranně účelově navržené stavby se symbolikou „potrubí“. Aby byly konkurenční proti novým stavbám, stát by je mohl i dotovat. To jsme zase ale na začátku u příjmů rozpočtu, které by ale bývaly musely být schopné dosáhnout výše obvyklé u států, které to dělají. Že by budovy Transgasu využil sám stát, opustí-li současné ministerské budovy a zbuduje „ministerskou vesničku“? Nebo stejně tak opouští budovy, které nemohou být bezbariérové? Jako muzeum, v tomto případě Muzeum řídícího centra plynárenství, neb Plynárenské muzeum v Michli je, ano. Ale Praha nemůže být jen pouhé velké muzeum. Musí se i rozvíjet pro zajištění příjmů, které nedosahují a nikdy nemohou být schopné (pro na začátku uvedené) dosáhnout „západní“ úrovně, která se ale v jiných věcech požaduje.
To bych rozhodně netvrdil, že kvalitní architektury ze 70. a 80. let 20. století má Praha dost. Tehdy se stavěly v Praze samé paneláky a kvalitní architektury jako šafránu.
Brutalistní stavba Transgasu byl především architektonický paskvil takových kvalit, že v temné díře pod hranatým hřibem na Vinohradské se nelíbilo ani feťákům. Srovnejte tu Aulického naprostou bezohlednost k uličnímu parteru a jeho uživatelům s nedalekou Pragerovou dostavbou někdejšího burzovního paláce, kde je průchod soutěskou mezi novostavbou a magorstrálou směrem k nádraží je mnohem příjemnější, než průchod okolo Transgashřibu Vinohradskou ulicí. Je velmi smutné, že Praha nemá možnost zabránit stavbám odporností. Není ale nic smutného na tom, že nekvalitní staré je nahrazováno novým.
Podle „vizošek“ bych ani nic jiného, než skleněnou „tuctovku“ neočekával.