Jízda vlakem je krom jiného i způsob existence, duševní stav a pozorovací poloha. Míním jízdu na delší vzdálenost, na kterou se zvlášť vypravujeme, protože je to i společenská situace.
Například z Prahy do Děčína: vpravo řeka, vlevo skály, a když se výhled rozevře, vzniknou města a kopce, mezi nimi Říp. Jenž ovšem není jen fyzikálním tělesem, ale i znakem čehosi, co máme v sobě. A potom ten labský kaňon, plný odsunutých Němců. Bohatá je i cesta do Brna. A musím říct, že směr přes Havlíčkův Brod má pro mne více dějinného a kulturního obsahu než přes Českou Třebovou.
Jízda krajinou je jako opakování v učebnici. V každé roční době je tu nějaká hlavní událost: setí, rašení, žně, orba … Kdo žil dost dlouho jako já, má ke všemu příklad. Každý mostek je zároveň znak. Je to krásné, a mně se pak zdá, že sám život je krásný. Co všecko se do něj vešlo, a jsme tady!
Líbí se mi, když vlak projíždí obcemi a já vidím lidem do dvorků a zahrádek. Dívám se na šňůry prádla a vypočítávám, kolik mají dětí. Nač je jim takový lán zelí? Jaká krytina teď letí, a barva fasád, jaké slepice? A ta móda nepřirozených psů! Ženy zalévající záhony.
Z poslední cesty vlakem do Brna mám špatnou zprávu: kde vlak projíždí obcemi, stavějí nějací pitomci zdi. Neuviděl jsem místa, na něž jsem byl zvědavý. Ta zeď je z jednoho pohledu jistě užitečná: ale jakou kvalitu má sám ten pohled? Vždyť nějací lidé vždycky žili u trati, vlaky byly zvukem jejich domova. Jeden milý důvod k cestě vlakem bude pryč. Betonové mozky nemají smysl pro fázi cestování: považují je za zdržení a překážku mezi dvěma byznysy. Betonáři likvidují citové polohy a myšlenkové stavy člověka na cestě a nevědí, že rychlý život je kratší. V tom jejich Pendolinu vidím celou zvrhlost betonářské kultury. Ó jak je dobře, že směrem přes Havlíčkův Brod jim to neproleze!
Ludvík Vaculík, Lidové noviny, 26.10.2004
Zákon je zákon a když by byl sebedebilnější, je to zákon a ten se v zemi naší přeci vždycky dodržuje a dodržoval,proto,ač všichni vědí, že to je špatně, že hlučnost se měří na staré trati pro novou trať, zákon je zákon a ten se musí dodržet a nedebatovat o něm.Teď máme zákon a lidé,co celý život žili u tratí bez protihlukovývh monster, za okny jezdila pára a poté diesly, ted jezdí elektřina a zákon je zákon, musí tam být betonová zeď
Zákon ovšem žádné obludné protihlukové zdi nenařizuje – jsou i jiné a účinnější způsoby, jak hluk řešit a každý ví, že čím blíže zdroji se problém řeší, tím lépe a účinněji. Tímto způsobem je to jen nejjednodušší – úkol splněn, limitům vyhověno (i když ne vždy a všude, počítačové simulace totiž nejsou reálný život a nejednou se již řešili dodatečně vzniklé potíže).
Zákon něco nařizuje, ale aktivisti vyžadují. Proč třeba postavili 3m vysokou zeť mezi dálnicí a koridorem na ČB. U Veselý nad L. Není mi totiž jasné kdo koho obtěžuje hlukem – kamion X vlak.
Zase ti zlí aktivisté … až na to, že stavbou zdí se řeší až následky, nikoli příčiny a že si takto problém s hlukem usnadňuje stát sám, ač jejich účinnost je minimální, neboť svůj efekt plní zejména pro objekty, co jsou přímo za ní, nikoli na ty vzdálenější, kam se hluk šíří vesele dál. Tam sice neporušuje žádné normy, ale kdo by chtěl celé dny a noci, např. v létě, kdy se více větrá, poslouchat hukot z dálnice, že.
Pan Vaculík by si měl promluvit o betonových zdech s hygienou…
Když ono se ty zdi často staví tak, jakoby ten hluk dělali cestující. Například nyní se u nás dělá obludná PHS mezi tratí a areálem kovošrotu.
Tak zrovna zakrytí kovošrotů a skládek není špatná myšlenka. Nikdy nezapomenu, když v Pendolínu jedoucí odklonem přes Vršovice, zazní v Malešicích Smetanova Vltava a zjeví se ohyzdná a doutnající skládka pod vrchem Tábor. Hrůza jako v Bangladéši.
Jakou hygienou? Hygiena u trati nebydlí. A těch lidí co tam žijou již 3 generaci se lobi stejně neptá a i přes jejich protesty ji flákne nesmyslnou zeď do výhledu na jih….
Přesně tak. Pravdou ovšem je, že někdy to lidé či zastupitelé vyžadují i přes nesmyslnost jejich umístění (např. Benešov u Prahy)
Pan Vaculík zemřel v roce 2015.